Vážený pane prezidente Miloši, při prvním setkání v roce 2009 jsi mně, ač mnohem mladší, začal tykat, tak u toho zůstaňme. Byli jsme oba čeští komunisté, než nás s pomocí tanků vyloučili ze strany KSČ ti moskevští. Při první přímé volbě prezidenta jsem Tě volil, při druhé ne, což se mi jeví v demokracii normální. Ale vždycky jsem vystupoval proti tomu, když Tě sprostě uráželi hurádemokraté, jaké jsem zažil dvakrát v životě přeběhnout k totalitě. Sleduji televizní Týden s prezidentem a stále čekám, kdy Ti někdo někde zdvořile sdělí odlišný názor. Zkusím to tedy sám v týdeníku Echo způsobem, jejž považuji za úměrný čapkovské tradici. Nevím, kdo pořad připravuje, ale Tvůj moderátor mi připadá jako odzírač od Tvých rtů, i když mlčíš.

V roce 1967 jsem toužil přečíst na sjezdu zdejších spisovatelů překlad utajovaného dopisu sovětského kolegy Solženicyna. Zaplašil jsem to, když jsem si představil ten skandál. Pak ale stačilo, aby se Alexandr Kliment v plénu zeptal, kde se s tím textem může seznámit; zvedl jsem ruku a vykročil vstříc už druhému vyloučení z KSČ. Proto mi teď zatrnulo, když při Tvé inaugurační řeči nečekaně nastoupila paní poslankyně Němcová odchod středem Vladislavského sálu, což je i ve svobodných poměrech výrazem chlapské odvahy; až po ní se zvedly tři desítky mužů, aby ji následovaly. Ale u Tebe jsem nezažil obdobnou kuráž, abys ten zásadní zjev v české politice komentoval! Jak souzní s Tvou válkou proti České televizi, když právě Tvé oblíbené soukromé médium událost zatajilo?

Neochotu pana Ondráčka k omluvě podobnou neochotě dozorců z koncentráků, kteří rovněž tvrdili, že neporušili tehdejší zákony, jsi označil velmi přesně za pravý důvod kauzy. Proč jsi ale neopravil tvrzení svého konferenciéra, že ten člověk je obětí štvanice? Vždyť si dokonce dovolil označit své kritiky za ‚demokratickou žumpu‘? Cítil jsem, jak nás v duchu bije svým pendrekem dál.

Patovou situaci při sestavování vlády hodnotíš tak, že zatvrzelost ostatních stran nedává premiéru jinou možnost, než přizvat protievropské SPD a KSČM. Pan Babiš asi ví, jak nevratně by si zadal u klíčových partnerů ve světě, když je svým jazykovým i profesním vybavením schopen hrát mezi nimi poprvé vážnou roli. Proč – schvaluješ-li, jak ses zmínil, i usnesení komunistů – neschválíš svobodné volby, z nichž by vyšlo ANO asi dokonce posíleno, ale s vhodným dvoj- či trojčetem pro koalici?

Správně navrhuješ podstatné zvýšení platů učitelstva, ale pak se musí dnešní škola konečně rozhoupat k tomu, aby se přestalo bát názorových sporů s žáky. Současný stav, kdy už dvě generace potomků neznají posledních sto, ani padesát, ba ani třicet let naší vlasti, je především ostuda celého školství, jeho ministrů i pedagogů. Vedla k proslavené odpovědi středoškoláka, jenž otázku, co se stalo 21. srpna 1968, zodpověděl na kameru – No přece nás obsadili Amíci!

Vážený pane prezidente Miloši, přeji Ti více zdraví a méně pohrdání pro naši – zdůrazňuji většinově poctivou! – žurnalistiku, i pro pražskou kavárnu, z níž jsme vzešli i Ty a já!