Jedna z největších ústavních změn vzniká v horní komoře parlamentu. Senátor a právník Zdeněk Hraba totiž chce posílit nezávislost Ústavního soudu, České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu. Senát by tak nově nemohl být přehlasován Poslaneckou sněmovnou, když půjde o změny v zákonech těchto tří institucí. Podporu má jak ve svém senátorském klubu, tak i v senátní komisi pro ústavu. Právě v expertní skupině se takováto změna probírá skoro dvacet let.

V současné nastavení je Poslanecká sněmovna daleko větším hybatelem v oblasti zákonů, než je tomu u Senátu. Horní komoru totiž nelze přehlasovat pouze v případech při změně ústavy, při úpravě volebních zákonů nebo u jednacího řádu Senátu. Zákonodárci z dolní sněmovny tak mohou prakticky každý zákon přehlasovat 101 hlasy, a kontrola Senátu je tím značně omezena. Změnit to chce senátor Hraba, který je místopředsedou ústavně-právního výboru a předsedou stálé komise pro ústavu.

Podle něj by se tak okruh nepřehlasovatelných případů rozšířil i o instituce jako NKÚ, ČNB a Ústavní soud. „Senát nyní při projednávání změn těchto zákonů nemůže sehrát roli pojistky, která se od něj očekává,“ říká Hraba, podle kterého se jedná o jedny z nejdůležitějších institucí. Poslanci by proto podle něj neměli mít v rukou tak silnou zbraň, jako měnit jejich podobu či zaměření. V současné době by totiž stačilo jen navrhnout změnit ústavu a následně přehlasovat Senát.

S úpravou souhlasí i ústavní právník Jan Kysela, který je v senátní komisi pro ústavu tajemníkem. Podle něj se změna probírá již dvacet let a naposledy k jednání přišla při schůzi komise v prosinci loňského roku. „Myšlenka vychází ze srovnávacího studia západních ústavních systémů, kde se velmi často objevují organické zákony. To je něco mezi ústavou a běžnými zákony, čímž jejich smyslem je ústavně je odbřemenit tam, kde se provádějí nějaké podrobnosti statusů ústavních institucí,“ řekl pro Echo24 Jan Kysela s tím, že by tyto organické zákony ústavu doplňovaly a byly by obtížněji schvalovány.

Podle Kysely tak v ústavě nejsou zmínky o těchto institucích. O roli ČNB, NKÚ či Ústavního soudu je pak větší zmínka v běžných zákonech, které mohou právě poslanci kdykoliv změnit a Senát přehlasovat. Během jednoho volebního období tak může dojít k situaci, kdy se radikálně změní zaměření České národní banky. „Úplně je to stejné i u Nejvyššího kontrolního úřadu a u Ústavního soudu, kdy sice v ústavě máte vypočteny kompetence, ale není vypočteno, kdo zahajuje jednotlivá řízení. Je dost velký rozdíl, jestli si na přezkum ústavnosti zákona bude stěžovat 10 poslanců, 40 poslanců nebo 90 poslanců. Takže by Ústavní soud stále kompetenci měl, jenom by ji v zásadě neměl kdo iniciovat, takže by soud byl bezzubý jako za první republiky,“ řekl dále Kysela.

V současné době je ale málo pravděpodobné, že by složení Poslanecké sněmovny potvrdilo ústavní změnu, aby získala dolní komora menší rozhodovací pravomoci u těchto institucí. Sama sněmovna má ale velký zájem na tom, aby se ústava změnila u Nejvyššího kontrolního úřadu. Ta leží v Senátu již několik měsíců a novela spočívá v rozšíření pravomocí úřadu tak, aby mohl kontrolovat hospodaření s dalšími veřejnými penězi. Prověřovat by také mohl hospodaření firem, ve kterých má stát nebo samosprávy většinový podíl.

Senát by tak mohl ústavní změny poslat spolu s pozměňovacím zpět do sněmovny s tím, zda poslanci budou v tomto složení svolní dopřát větší nezávislost těmto třem institucím. S největší pravděpodobností se ale ústavní změna na větší nezávislost dostane na stůl až novým poslancům po podzimních volbách.

Kysela pro Echo24 také uvedl, že by nemuselo dojít pouze k ústavní změně ČNB, NKÚ a Ústavního soudu. „Těch věcí by bylo více. Například podmínky ústavní žaloby. Ve chvíli, kdy prezidenta republiky můžete zatlačit do kouta jen v případě tří pětin poslanců a tří pětin senátorů, tak jestli je to vůbec efektivní nástroj a zda ji nezmírnit,“ dodal Kysela.