Nizozemský odboj byl za druhé světové války převážně mužskou záležitostí, našly se však i výjimky. Freddie Oversteegenové bylo 14 let, když se poprvé zúčastnila protinacistické činnosti, třebaže se svými dlouhými černými vlasy spletenými do copů vypadala ještě mladší. Když na kole projížděla ulicemi Haarlemu západně od Amsterdamu se zbraněmi ukrytými v košíku, málokdo ji zastavil. Když lákala německé důstojníky na odlehlé místo, nikdo netušil, že se je chystá zlikvidovat. Oversteegenová zemřela letos 5. září, den před svými 93. narozeninami, píše Washington Post.

Společně se svou o dva roky straší sestrou Truus a další dívkou, studentkou práv s rudými vlasy Hannie Schaftovou (viz video), kladly k mostům a železničním tratím nálože, střílely nacisty a kolaboranty a v přestrojení pašovaly židovské děti do bezpečí. Ve svých možná nejodvážnějších kouscích sváděly své cíle v barech a hospodách a ptaly se jich, jestli si nechtějí „vyjít na procházku“ do lesa. „Musely jsme to udělat,“ řekla v jednom z rozhovorů. „Bylo to nutné zlo, zabíjet ty, kteří zradili dobré lidi.“ Na otázku, kolik takových lidí zlikvidovala, odmítla odpovědět. „Vojáka by se na takovou věc neměl nikdo ptát.“

Freddie Nanda Oversteegenová se narodila v někdejší obci Schoten 6. září 1925. Její rodiče se rozvedli, a tak ji společně se sestrou vychovávala především matka. Komunistkou, která dcery vedla k sociální odpovědnosti. V rozhovorech s Ellis Jonkerovou pro knihu Under Fire: Women and World War II Oversteegenová vzpomínala, že matka například dívky vybízela k výrobě panenek pro děti trpící ve španělské občanské válce. I když sama žila v chudobě, rodina také ukrývala lidi prchající před Němci. 

Sestry začaly svůj projev odporu distribucí pamfletů na podporu nizozemské morálky a vyvěšováním protinacistických plakátů. Jejich činnost zaujala šéfa místního odboje Franse van der Wiela, který je se svolením matky pozval, aby se připojily k jeho lidem. „Až později jsme zjistily, co bychom měly dělat – sabotáže mostů a tratí“ vzpomínala Truus Oversteegenová. „Pověděly jsme jim, že to budeme dělat. A naučit se střílet nacisty, dodali. Pamatuji si svou sestru říkat: To jsem ještě nikdy nedělala.“ 

Podle Truus jako první zabila výstřelem její sestra. „Byl to šok, bylo to těžké a pamatuji si, že jsme potom plakaly.“ „Nehodilo se to k nám. K nikomu se to nehodí, pokud to nejsou skuteční zločinci.“ Sestry společně s Hannie Schaftovou nejčastěji působily jako samostatná jednotka jinak osmičlenného odboje. 

Truus Oversteegenová po válce pracovala jako umělkyně a vydala úspěšné memoáry Not Then, Not Now, Not Ever. Zemřela v roce 2016, dva roky poté, co obě sestry obdržely z rukou předsedy vlády Marka Rutta vyznamenání Mobilizační válečný kříž. Freddie Oversteegenová žila na konci svého života v ošetřovatelském domě v Driehuisu, asi osm kilometrů od Haarlemu. Do té doby se svým manželem Freddie Dekkerem-Oversteegenem vychovala tři děti. V interview pro časopis Vice prohlásila, že překonat trauma z války ji pomohla právě rodina.