Jak známo, Německo je největší průmyslovou velmocí na světě a také hegemonem, který rozhoduje o osudu Evropy. Nejdůležitějším politikem Německa je v této chvíli osmadvacetiletý student Kevin Kühnert. Přinejmenším to tak vypadá, protože výsledek jeho politického tažení rozhodne o tom, jestli se v Německu obnoví velká koalice a také jestli odejde do důchodu kancléřka Angela Merkelová.

Kühnert se narodil čtyři měsíce před pádem berlínské zdi na její západní straně a řečeno slovníkem zdejších politiků – nikdy nepracoval. Udělal však kariéru u Mladých sociálních demokratů (ve zkratce se jim říká Jusos) a loni v listopadu se stal jejich předsedou. Bylo to těsně předtím, než začaly námluvy sociálních demokratů (SPD) s kancléřkou Angelou Merkelovou a její křesťanskodemokratickou CDU. Při námluvách jeden levicový politik za druhým postupně odkládal námitky a v uplynulém týdnu lídři SPD v čele s Martinem Schulzem souhlasili s obnovením velké koalice. Výsledek ovšem pobouřil mnohé křesťany, kteří nepochopili, jak mohla kancléřka udělat něco tak strašného a svěřit levičákům ministerstvo financí, tedy klíč k veškerému vládnutí. V posledním únorovém týdnu musí koaliční smlouvu potvrdit sjezd CDU, přesto se vzpoura nečeká. Tím se ocitl na strategickém místě osmadvacetiletý student Kühnert.

Vstup a řekni ne

Sociální demokraté se chlubí vnitrostranickou demokracií. Jejím zatím největším výbojem bylo vnitrostranické referendum na schválení velké koalice s CDU v roce 2013. Straničtí šéfové při takových příležitostech očekávají, že konzervativní členská základna potvrdí každé řešení, které se popíše jako udržení stability a záchrana před chaosem. Teď však zjistili nemilou věc. Kühnert je dosud nezpacifikovaný člen stranického vedení, a navíc je tak radikální, že se inspiroval u britského levicového vůdce Jeremyho Corbyna. Ten se stal předsedou labouristů, když přesvědčil radikální mládež ke vstupu do strany a k tomu, aby v přímé volbě hlasovala právě pro něho. Kühnert v jeho stopách zahájil na Twitteru kampaň proti velké koalici. Vyzývá mladé příznivce levice, ať vstoupí do strany a v referendu, které proběhne mezi 20. únorem a druhým březnem, zabrání jejímu obnovení. Hlavní a snadno srozumitelné sdělení zní „Tritt ein, sag Nein!“ (Vstup a řekni ne!).

Předseda Jusos pochopitelně schytal spoustu kritiky. Jeho iniciativa prý může pomoci radikálně pravicové AfD, která v předčasných volbách opět posílí, ke všemu jde o útok proti zastupitelské demokracii. O důvěře pro novou vládu Angely Merkelové přece nemůže rozhodnout diktát stranické základny, to je věc všemi občany zvolených poslanců. Přesto má nová hvězda na politickém nebi Německa příznivce nejen mezi mladými levicovými radikály, ale třeba i mezi konzervativními členy CDU, kteří si velkou koalici přejí stejně málo.

Porozumění Kühnertově iniciativě vyplývá z historické zkušenosti. Křesťanští demokraté se nikdy nedokázali zbavit svých dlouholetých a v mnoha očích přesluhujících kancléřů. Vždycky to za ně musel udělat někdo jiný. Konrada Adenauera k odstoupení donutilo ultimátum koaličního partnera FDP, Helmuta Kohla volební porážka se sociálním demokratem Gerhardem Schröderem. Teď je s pomocí CDU řada na Kühnertovi. Pokud Merkelové nevyjde ani druhý pokus na sestavení vlády, těžko si lze představit, že dostane ještě třetí šanci. Nutně by to neznamenalo předčasné volby, variantou může být i podpora menšinové vládě CDU.

Konkurz na českého Kühnerta

Poprask v německé sociální demokracii může inspirovat nadcházející sjezd ČSSD, který by také měl rozhodnout o tom, jestli vstoupit do koalice s volebním vítězem. České poměry je těžké srovnávat s německými, protože se zdejší politika odehrává v jiných mantinelech. Stejná je ovšem okolnost, že se dlouhé měsíce po volbách nedaří sestavit vládu. Kromě toho se může u kolegů z Německa inspirovat tuzemská levice.

Kühnert je hlasem těch, kteří už mají dost toho, aby jejich strana sloužila jen jako nástroj na získávání funkcí pro stále stejné lidi. Obdobné dilema rozhodnou nadcházející neděli i delegáti sjezdu ČSSD. Různí dlouholetí funkcionáři je budou přesvědčovat, že jedinou šancí pro přežití strany je přijetí ministerských postů ve vládě trestně stíhaného premiéra.