Obletovaná nevěsta se zdráhá a nikdo neví, jestli půjde k oltáři. Stejně tak se při referendu, ve kterém sociální demokracie rozhoduje o účasti ve vládě, objevují maximálně předpovědi, že to bude těsné. Jistý je pouze scénář pro případ, že ČSSD bude souhlasit. Až nevěsta řekne v kostele „Ano“, bude postavena k plotně a rychle na ni zapomenou i největší lichotníci.

Každý sociální demokrat se dnes ocitl pod nebývalým tlakem, aby v referendu probíhajícím až do 15. června podpořil spolupráci s trestně stíhaným premiérem Babišem. Hlasovat pro menšinovou vládu ČSSD a ANO s tolerancí komunistů znamená pomoci straně i státu, tvrdí první místopředseda strany Jiří Zimola. „To fakt ne!“ varuje při svých veřejných vystoupeních ty, kdo by snad chtěli odmítnout. „Abychom úplně zmizeli z očí veřejnosti a neměli nejmenší šanci prosadit jakoukoli z priorit?“ ptá se emotivně. Strana přece dokázala už v minulém volebním období, že umí vládnout, jen to neuměla voličům prodat. Teď, po kruté porážce a zisku pouhých sedmi procent, se najednou objevila šance fiasko napravit. Napodruhé to musí vyjít.

„Aby hnutí ANO nezbylo než vládnout s extremisty a diskreditovat tím celou zemi v očích našich zahraničních partnerů?“ Tak první místopředseda vysvětluje další důsledky, které by mělo nezodpovědné rozhodnutí členské základny. K tomu přizvukuje prezident Miloš Zeman, který vzkázal sociálním demokratů z Žofínského fóra: „Dodržím svůj slib a podruhé jmenuji, a to bez ohledu na výsledek referenda, Andreje Babiše předsedou vlády,“ prohlásil. Jinak řečeno, pokud ČSSD odmítne, nahradí ji ve vládě SPD Tomia Okamury.

Dokonce někteří liberální sociální demokraté v čele s docentem Karlovy univerzity Milanem Znojem jsou pro domluvu s Babišem, kterou zdůvodňují jako službu demokracii. Česko nemá vládu s důvěrou už sedm měsíců po volbách a drtí tím nejen všechny evropské, ale dokonce tuzemské rekordy z období premiérů Mirka Topolánka i Jiřího Rusnoka. Tím se diskredituje systém liberální demokracie, ve kterém není možné ustavit akceschopnou vládu. Pokud teď ČSSD přistoupí na Babišovu nabídku, skutečně předvede státotvorné představení. Krize skončí dohodou stran delegovaných do sněmovny a demokracie bude zachráněna.  „Do vlády – hlídat demokracii!“ vyzývá i jeden z představitelů exilové sociální demokracie Karel Vodička. Účast ve vládě je prý jedinou zárukou, že Babišovo vládnutí přežijí základní principy právního státu a policie dokončí kauzu Čapí hnízdo.

„Tito dají vládě důvěru“

Hamáčkovo stranické vedení si prý referendem nevytváří alibi, ale začíná podle Zimoly „úplně novou kapitolu“ skutečné demokracie uvnitř strany. Ve srovnání s vnitrostranickým hlasováním německé SPD z konce února nejde organizaci vytknout zásadní chyby, v detailech se však liší. Tuzemská otázka pro referendum zní: „Souhlasíte s tím, aby ČSSD vstoupila do menšinové vlády s hnutím ANO 2011 za podmínek uvedených v dokumentech Principy koaliční spolupráce ANO 2011 a ČSSD a Programové prohlášení vlády České republiky?“ Němci nejdou tak daleko a jednoduše se ptají, jestli má SPD podepsat koaliční smlouvu dohodnutou s CDU kancléřky Angely Merkelové. Zdejší sociální demokraté byli otevřenější, když předem prozradili jména ministrů, na druhé straně zkomplikovali průběh hlasování. SPD rozeslala členům obálky s hlasovacími lístky a dopisem od stranického vedení, který doporučoval koalici schválit. ČSSD vyzývá členy, ať si vyzvednou lístky na schůzi základní organizace a na témže místě hlasují. Tím může být hlasovací právo upřeno členům organizací, na jejichž schůzi se nesejdou dvě pětiny členů a nebude ji možné zahájit. ČSSD neušetřila ani na poštovném, protože vyjednávači Hamáček a Zimola bez pověření od kolegů z vedení strany rozeslali dopis, ve kterém straníkům rovněž poradili, ať hlasují pro vstup do vlády. Němci zvládli hlasování za dva týdny, Čechům potrvá dvakrát déle.

Kopírovat SPD vypadá pro Hamáčka slibně. Při čtyřpětinové účasti podpořily v Německu dvě třetiny hlasujících vládu s Merkelovou. Proč by to nemělo stejně dopadnout v Česku? Přesto ve chvíli, kdy Hamáčkovi plán vyjde, nastane s postupem německých kolegů hlavní rozpor. Ani výsledky referenda nepřesvědčily všechny sociálnědemokratické poslance Bundestagu. Pro nový mandát kancléřky nehlasovalo nejméně 35 zástupců SPD a CDU. Přesněji se to nedá určit, protože o kancléři rozhoduje tajné hlasování. V Česku se však o vládě hlasuje veřejně a ANO s ČSSD chtějí poslance donutit k disciplíně. „Smluvní strany zajistí, aby se všechny jejich poslankyně a poslanci zúčastnili schůze Poslanecké sněmovny, na které bude hlasováno o důvěře nově jmenované vládě, a dále zajistí, že tito dají vládě důvěru,“ stojí ve smlouvě domluvené Babišem a Hamáčkem. Nevěsta bude plnit své manželské povinnosti, jinak uvidí. Tento nátlak nemá nic společného s demokracií ani ústavou, podle níž „poslanci nejsou vázáni žádnými příkazy“. Referendum rozhoduje o protiústavním paragrafu.

V Německu to dopadlo jednoznačně, Češi se ještě pojistí proti nedisciplinovaným poslancům, přesto panuje nejistota. Hamáček se Zimolou přesvědčují základnu, ostatní členové vedení ovšem odpovídají na otázky, jak budou hlasovat, až komicky vyhýbavě. „Hlasování o vstupu do vlády je tak zásadní věc, že se každý má rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a ne na doporučení stranického orgánu,“ zdůvodnil mlčení místopředseda Roman Onderka. Šéf poslanců Jan Chvojka vysvětluje, že ještě přemýšlí. „Rozhodnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ ujišťuje a dodává, že všechno řekne po referendu. „Vyčkám dalších dnů a teprve se rozhodnu, jak budu hlasovat,“ opakuje místopředseda Martin Netolický.

Druhá a třetí věta programu

Pochybnosti ovšem mají důvod. Sociální demokracie jako obletovaná nevěsta přesvědčovaná zástupem „Kecalů“ totiž začala uvažovat, jaké to bude v novém domově u plotny. Vyhlídky nejsou jednoznačně dobré. Úplnou iluzí je představa, že ČSSD převezme lepší mediální strategií zpátky voliče, kterých se loni před volbami zmocnilo ANO. Sociální demokraté dobře vědí, že jejich příznivci nešli k ANO za sympatičtějšími kandidáty. Důvodem bylo, že babišovci právě na ně zaměřili volební kampaň. Sociální demokracii dříve volili i lidé, kteří slyší na národovecká hesla včetně boje proti uprchlíkům a záchrany tuzemského lithia i na to, že je třeba zabránit zneužívání sociálních dávek těmi, kdo nepracují. Sociální demokraté mohou změnit rétoriku, a stejně nikoho nepřesvědčí, že právě oni budou na chudáky a přivandrovalce ještě přísnější než rázný miliardář. Naopak ve chvíli, kdy vstoupí do vztahu s ANO jako slabší partner, jedině přijdou o další hlasy. Těžko se k nim voliči vrátí, i když se Babišova formace zhroutí.

Přesvědčivější je argument o záchraně demokracie. Složením vlády s důvěrou parlamentních stran bude liberální demokracie potvrzena a odvráceno nebezpečí, že převládne model založený na autoritativním vůdci podporovaný prezidentem. To však platí jen do určité míry. Babišovi zůstane hlasovací koalice s KSČM a SPD, zároveň s menšinovou vládou ANO a ČSSD získají vliv komunisté, kteří budou v intencích Vladimira Putina zpochybňovat zakotvení Česka v evropských institucích. Sociální demokraté se pyšní, že ve svých dějinách nikdy neselhali a vždy odporovali diktátorům a totalitním režimům. Dnes kromě výzvy zahraničního člena Vodičky koluje mezi straníky varování posledního předsedy exilové ČSSD Karla Hrubého, podle kterého by strana udělala vstupem do vlády s Babišem stejnou chybu jako v únoru 1948, kdy lavírováním usnadnila cestu k moci komunistům. Podepřít vládu, které se opět účastní komunisté a kterou povede bývalý komunista, odporuje historické zkušenosti.

Ještě menší věrohodnost má prohlašovat, že vláda bude realizovat stranický program, a podepírat takové tvrzení plánem na výplatu nemocenské během prvních tří dnů nemoci nebo vyššími důchody. V návrhu vládního programu jsou stejně významné motivy odporující sociálnědemokratickému učení. Hned druhá věta v preambuli využívá xenofobní motiv, že vláda „ochrání zemi před nejrůznějšími útoky zvenčí“, třetí věta odmítá „existující úpravy uprchlických kvót“. O co tedy jde v první řadě? Nechybí boj proti zneužívání sociální dávek ani státní podpora soukromých firem, vývozu a betonářské lobby, mimo jiné stavbou atomových elektráren. To míří na jiné voliče než guru evropské levice Jeremy Corbyn, který před dvěma týdny požadoval vyšší daně pro bohaté s příjmy nad 70 tisíc liber ročně, znárodnění železnice a vodovodů i zvýšení daní velkých firem, a také jinam než slib základního příjmu 780 eur měsíčně pro všechny, se kterým vyhrála italské volby Strana pěti hvězd.     

Pravda devíti primátorů

O kladném výsledku referenda mohou rozhodnout příznivci konzervativní levice, kterých jsou v členské základně nejméně tři čtvrtiny. Ti by mohli přivítat vznik pevného souručenství předlistopadových nostalgiků s motivem obnovení silného státu. Jejich nadšení pro vládu může zchladit železný argument říjnových voleb. Je jasné, proč se proti alianci s ANO ohradil senátorský klub ČSSD o 24 členech. Polovina z nich bude na podzim obhajovat a v případném druhém kole voleb by proti kandidátovi ANO sotva získali podporu voličů jiných stran, přesněji řečeno: do druhého kola by se vůbec nedostali.

Z pohledu ČSSD je ovšem důležitější, že obhajovat bude devět primátorů velkých měst a desítky starostů. Už se smířili s ústupem ze slávy, který ohlásily loňské volby do sněmovny, přesto počítají, že se i po slabším výsledku uplatní jako radní nebo náměstci. Po uzavření vládní koalice tato šance mizí. ČSSD může přijít ve prospěch ANO o hlasy, důležitější však je něco jiného. Sociální demokraté dnes dostanou vysoké funkce za podporu Babišovy vlády, při sestavování městských rad však už nebude důvod, proč by ANO členy svého B-týmu přeplácelo. To raději odmění místy v městské správě zastupitele jiných stran, které teprve bude třeba zlomit. Prodat se dvakrát nelze ani v politice.