Všichni s napětím čekali, jak dopadne konzultace Angely Merkelové s premiéry spolkových zemí, která proběhla 15. dubna. Počet nakažených koronavirem už druhý týden klesá, zruší kancléřka konečně zákaz vycházení a vrátí Německo k normálu? Po čtyřech hodinách videokonference předstoupila kancléřka před novináře. Oznámila, že se situace zlepšuje, přesto upozornila: „Dosáhli jsme dílčího a křehkého úspěchu.“ Zatím není vyloučeno, že se epidemie vrátí, proto nelze poměry zásadně uvolnit. Otevřou se obchody a postupně se rozjede školní výuka. Omezení pohybu na cestu do práce a nutné nákupy však zůstane nejméně do 3. května. Kancléřka to říkala s vážnou tváří, nezakrývala únavu, přesto občas slova doprovázela jakoby uklidňujícím úsměvem. Před zástupci médií najednou stála jiná, mnohem sebevědomější politička než v minulých letech, když se zarputilým výrazem hájila pozici po opakujících se porážkách v zemských volbách a když revolty zevnitř své strany CDU odvrátila jenom tím, že v ní rezignovala na předsednictví. „Bude to tvrdá zkouška pro Němce,“ zároveň však „nejlepší pojistka proti neúspěchům a zklamání,“ komentoval verdikt Merkelové Jasper von Altenbockum z Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Dávno odepsaná politička, u které se jen čekalo, kdy definitivně skončí, se vrátila v mocenské pozici, o které si mohl každý z jejích předchůdců po druhé světové válce jenom nechat zdát. Vládne pevnou rukou nejen v Německu, ale opět určuje evropskou politiku, stejně jako v dobách předchozích krizí, ať šlo o krizi finanční, ukrajinskou, dluhovou, nebo uprchlickou.

Metnar by se divil

Návrat začal prvního jarního dne. Počet nakažených koronavirem tehdy strmě rostl na italskou úroveň okolo pěti tisíc denně, zároveň se kancléřka přihlásila do karantény, protože mluvila s lékařem, kterému později vyšly pozitivní testy. Z karantény pak uskutečnila převrat. Už o dva dny později obdržel spolkový sněm novelu dvou zákonů. Podle prvního z nich (o ochraně obyvatelstva) získala vláda pravomoc rozhodovat v časech „epidemie národního rozsahu“ o nutných opatřeních na celém území Německa bez ohledu na názory jednotlivých spolkových zemí. Druhý zákon (o ochraně před infekcí) popsal, jak konkrétně může vláda omezit ústavní práva.

Spolkový sněm byl konsternován a zmocňovací zákony odhlasoval jen po krátké debatě. Sice odmítl návrh, že stav epidemie smí vyhlásit sama vláda, a pravomoc si vyhradil pro sebe. Zároveň ovšem epidemii národního rozsahu vyhlásil sám. Od té doby má menší slovo, než si v nouzovém stavu ponechala česká sněmovna. Bez souhlasu poslanců nesmí tuzemská vláda po prvním měsíci mimořádný stav prodloužit, berlínský spolkový sněm má pouze možnost ho zrušit, a pokud pro to poslanci neseženou většinu, potrvá celý rok. V Německu, zemi s naučeným strachem z diktatury, došlo ze dne na den k dosud největšímu omezení demokracie za posledních 70 let.

Zdejší politiky i právníky zdvihl z křesel návrh ministra obrany Lubomíra Metnara, podle kterého může v krizi rozhodovat sám premiér, jehož opatření teprve ex post schválí vláda a parlament. Kancléřka bez řečí zavedla model, podle kterého o všem důležitém rozhoduje tzv. malý koronakabinet, do kterého zve ministry obrany, financí, zahraničí, zdravotnictví a šéfa své kanceláře, který pak předává úkoly sboru státních tajemníků. Krizový štáb nerozhoduje jako v Česku, ale vyřizuje pro sbor tajemníků operativu. Klíčovou roli hraje epidemiologický Ústav Roberta Kocha, který se mávnutím kouzelného proutku změnil na ústavní instituci a jménem kancléřky koordinuje v boji s koronavirem úřady ve spolkových zemích. S šéfy zemských vlád Merkelová konzultuje na videokonferenci ve středu a stejného dne informuje o situaci vládu.

Nutno dodat, že kancléřka svou pravomoc využívá uměřeně. Nedopustila se stejných výstřelků jako zdejší vláda a nezakázala Němcům cestovat do ciziny, dokonce ani nezavedla kontroly na hranicích s Belgií a Nizozemskem. Roušky v supermarketech a veřejné dopravě nenařídila, jenom občany „naléhavě vyzvala“, aby je nosili. Svou moc nepotřebuje demonstrovat.

Slavný den evropské solidarity

Kancléřka má stejně jako v minulých krizích hlavní slovo také v rámci Evropy, připomněly emotivní kritiky z jižních krajů. „Používá se stejný plán, jaký vypracoval nacistický ministr hospodářství. Ten v něm navrhl, že Německo bude zemí, kde se rozhoduje,“ nechal se slyšet v italské státní televizi šéf burzovního dohledu Paolo Savona, když se 3. dubna dozvěděl, že kancléřka ještě z karantény odmítla klíčový plán pro překonání hospodářské krize, který Itálie společně navrhovala s Francií a Španělskem. Spočíval v právu každé země vydávat dluhopisy, takzvané koronabondy, za které by ručily všechny státy eurozóny.

Merkelová nechala vyjednávat ministra financí, sociálního demokrata Olafa Scholze, který se stal po příchodu koronaviru její pravou rukou. Společně už čelili finanční krizi v letech 2008–2009 a také on platil ve své straně za zapadající hvězdu, když prohrál boj o předsednictví s levicovým radikálem Norbertem Walterem-Borjansem. Teď jménem kancléřky představil alternativní plán „tří nástrojů solidarity“ na pomoc těžce zkoušenému evropskému hospodářství. Záchranný deštník eurozóny ESM bude garantovat půjčky do výše 240 miliard eur, částku 200 miliard poskytne Evropská investiční banka a 100 miliard půjde na program „Sure“ od Evropské komise na financování tzv. kurzarbeit v členských státech. Nikdo si nebude půjčovat s německou garancí, aniž by o tom tamní vláda věděla. Rozhodnout mezi plány tří jižních států na jedné straně a Německem s Nizozemskem na druhé měla porada finančních ministrů EU. Jednání zkrachovala 8. dubna kvůli neústupnosti Německa, i když od šéfa SPD Waltera-Borjanse, a dokonce zevnitř CDU zaznělo, že politické náklady zdržování budou větší než případné hospodářské ztráty. Italský premiér Giuseppe Conte varoval, že bez dohody nad koronabondy se Evropská unie rozpadne. „Z toho nebude mít žádný prospěch ani Německo,“ apeloval na kancléřku. „Unie je v nebezpečí, pokud nebude solidární,“ přidal se šéf španělské vlády Pedro Sánchez. Devátého dubna dopoledne však Merkelová návrhy znovu odmítla a ještě před půlnocí se pět nejsilnějších zemí dohodlo přijmout Scholzův plán. Deník Financial Times rozkryl, že prostor k dohodě otevřel telefonát Merkelové s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Kancléřka navrhla kolegovi, který právě čelil tvrdé domácí kritice kvůli selhání s koronavirem, že se o koronabondech přece nemusí dohodnout, přesto mohou najít pro Evropu řešení. Konkrétní dohody vypracovali Scholz s francouzským kolegou Brunem Le Mairem a kancléřka s prezidentem pak dohodla detaily s dotčenými premiéry. Conte za Itálii souhlasil poté, co Nizozemci připustili, že garance z ESM nebudou podmíněny nutností provádět úsporné reformy. „Je to velký den evropské solidarity,“ oznámil Scholz. „Francouzsko-německý motor EU, některými už odepsaný, se tváří v tvář koronavirové krizi vrátil k životu,“ uznali ve Financial Times.

Znovu nejlepší

Úspěchy v Evropě doplnila na domácí frontě bilance v boji s epidemií. Denní počet nakažených se snížil na polovinu a zvlášť široký ohlas získala minulý týden studie britského think-tanku DKG, podle níž „má Německo ve srovnání s jinými evropskými zeměmi v této chvíli nejlepší úroveň bezpečnosti a stability a také ve světovém srovnání paří k nejlepším v oblasti krizového managementu“. Německo mělo zpočátku vysoký počet nakažených, přesto se podařilo nebezpečí zastavit a nepropadnout se do potíží jako jiné země od Itálie a Španělska přes Velkou Británii až k USA. Německá ekonomika ztrácela v časech před koronavirem na síle, teď však Němci pod bezchybným vedením opět prokázali, že dokážou být nejlepší. Celkově jsou ve světovém žebříčku druzí za Izraelem a před jižní Koreou, naopak Trumpova Amerika skončila sedmdesátá z pětasedmdesáti hodnocených zemí. Pro srovnání: v analýze, která hodnotí hlavně ráznost při prosazování opatření proti epidemii a pomoc poškozeným firmám, skončilo Česko jedenácté v Evropě a pětadvacáté na světě.

Pozici bojovnice s koronavirem zúročila kancléřka i v domácí politice. Za svou nástupkyni v čele CDU a za kandidátku na kancléřskou funkci ve volbách v říjnu 2021 prosadila na sjezdu v prosinci 2018 premiérku Sárska Annegret Krampovou-Karrenbauerovou, straníci ji však chtěli v posledním dubnovém týdnu nahradit kritikem kancléřky, někdejším šéfem poslaneckého klubu Friedrichem Merzem. Mimořádný sjezd ovšem kvůli infekci nebude a počká se na řádný termín v prosinci. Na Merze se zapomnělo s výjimkou zprávy, že se nakazil.

Bezvýrazná kancléřka posledních let ztrácela popularitu pro sebe i svou stranu, a také to se obrátilo. V polovině dubna důvěřovaly kancléřce podle průzkumu televize ARD dvě třetiny Němců, nejvíc od minulých voleb. CDU si polepšila z historického březnového propadu na úrovni 27 procent o jedenáct procent.

Nelze popřít, že koronavirus nominoval za nástupce kancléřky další politiky. Našel je v zemských premiérech Arminu Laschetovi ze Severního Porýní-Vestfálska a Markusi Söderovi z Bavorska. Z pohledu kancléřky není tak důležité, kdo z nich se prosadí. Laschet má při současné náladě v Německu tu nevýhodu, že vystupuje z mírnější pozice a požaduje uvolnit všeobecnou karanténu. Jestřáb Söder naopak boduje požadavky na co nejtvrdší opatření, těžko se však bude jako Bavor prosazovat ve zbytku Německa. Kancléřka věrná své tradici našla pozici mezi Söderem a Laschetem. Patnáctého dubna se přinejmenším dočasně přiklonila k Söderovi, se kterým vytvořila nový mainstream, který trvá na dalších týdnech mimořádného stavu. Televize n-tv v polovině měsíce zjistila, že se při boji s nákazou lépe osvědčil Söder, se kterým je spokojeno 72 procent voličů. Pouze Merkelová je lepší, protože ji chválí tři čtvrtiny Němců. O tom, že v roce 2021 nastoupí do pátého kancléřského období, zatím spekulují jen novináři.