Maastrichtskou debatu „spitzenkandidátů“, tedy evropských volebních lídrů, které si jako hlavní tváře kampaní před volbami do Evropského parlamentu vybírají jednotlivé frakce, sledovalo ve státech osmadvacítky 12 milionů lidí. Vzhledem k počtu obyvatel jde o relativně malé číslo a spíše bez zájmu se obešla i v českých médiích, navzdory prvnímu výskytu Čecha mezi spitzenkandidáty – Jan Zahradil z ODS reprezentoval Evropské konzervativce a reformisty sdružující odcházející britské konzervativce nebo polské Právo a spravedlnost.

Chyběl Manfred Weber za nejsilnější lidovce, dal přednost jinému programu, dalšími diskutéry byli lídr socialistů Frans Timmermans, zelený Bas Eickhout, Violeta Tomićová za radikální levici a Guy Verhofstadt, šéf frakce liberálů ALDE. Debatě dominovalo duo Timmermans a Verhofstadt, kteří se názorově skoro nerozcházeli, spolu vytvořili blok za federalizovanou podobu EU, sdíleli pohled na obchod či migraci. Čím se Verhofstadt od ostatních spitzenkandidátů spolehlivě lišil, byl pro něj charakteristický „uřvaný“ styl a také míra fanatismu, v níž porážel na hlavu i rudou kandidátku. A to i ve věcech, které by člověk s letmou znalostí nepředpokládal, například v antiamerikanismu.

V každém případě Guy Verhofstadt je evropským šéfem pravděpodobného vítěze eurovoleb v České republice, Babišova hnutí ANO, které patří do ALDE a prozatím se nemá k odchodu. Verhofstadt je otevřeným zastáncem federalizace EU, posilování evropských politik, postupného oslabování role národních států a vlád. Je nejhlasitějším evropským bijcem populistů a nacionalistů, pifku má zvláště na Babišova „přítele“ Orbána, v jehož případě dokonce volal po politickém zásahu USA s cílem maďarského premiéra zastavit.

Text vyšel na webu CNN s titulkem „Maďarsko je hrozbou mezinárodnímu pořádku“ a Verhofstadt v něm předvedl podivuhodnou ekvilibristiku, když nejprve Orbána zařadil vedle Trumpa, aby pak USA, tedy Trumpa, vyzval k zásahu proti němu. U Verhofstadta nic zvláštního, v minulosti vábil do frakce populisty z Hnutí pěti hvězd, aby pak na jejich premiéra Giuseppa Conteho v Bruselu cholericky pokřikoval.

Když se jednalo o odchodu Orbánova Fideszu z Evropské lidové strany, Zsolt Bayer, jeden ze zakladatelů strany z roku 1988, stranická legitimace číslo 5, prostořeký novinář a televizní moderátor (je pro Orbána tím, čím je Soukup pro Zemana, ale umí psát a mluvit), napsal na toto téma text, v němž pro odchod z EPP argumentoval tak, že v Maďarsku stejně Fidesz nikdo nevolí proto, že je členem lidovecké frakce, mnohem spíš navzdory tomu. Většina voličů ANO však neví, že svými hlasy podporuje frakci ALDE, která postuluje opak všeho, na co je Babiš zručně vábí.

Jedním z důvodů, proč to Babišovi vychází, je holý fakt, že demokratická opozice a mnozí novináři v holdingu i mimo něj berou členství ANO v „proevropské“ ALDE jako jednu z mála polehčujících okolností a jsou rádi, že Babiš nezakotvil v nacionalistických vodách. Tak mu ale pomáhají blufovat se „silnějším Českem“, oslabováním role Evropské komise nebo rozhodováním států o vlastní migrační politice.

ALDE i s poslanci ANO bude prosazovat slabší pozici národních států, tedy i Česka, silnější Komisi, jednotnou migrační politiku a tlak na Visegrád. Volič to má právo vědět, ať už si o tom myslíme cokoliv. Politická scéna bude zdravější s deseti až dvaceti procenty pro vymezené a pojmenované pravicové i levicové extremisty než s neporazitelným amorfním catch-all hnutím ANO.