Nejlepší na životě je skutečnost, že se nic nedá dopředu úplně přesně předpovědět. Jinými slovy, každý člověk má k dispozici prostor svobody, ve kterém se může rozhodovat a naplňovat svá přání. Takové nadšení už neplatí pro ekonomy a ještě méně pro ty, kdo chtějí z pozice představitele státu ekonomiku řídit.

To se ukazuje na nervozitě, se kterou experti očekávají zveřejnění výsledků o hospodářském růstu za druhé čtvrtletí, ke kterému dojde příští týden. Sláva to nebude, je jasné každému. Těmto obavám už dala výraz prognóza České národní banky. Meziroční růst bude zpomalovat. Pokud koncem minulého roku dosahoval pěti procent, tak letos v prvním čtvrtletí poklesl na 4,2 procenta a ve druhém čtvrtletí to bude 2,6 procenta. Centrální banka má kvalitní informace, a tak se dá předpokládat, že se její odhad od prvních čísel statistického úřadu příliš lišit nebude.

Sezona nečekaných zpráv

Z pohledu ekonomů se dá říci, že svobodu, která přinese tak závažné hospodářské zpomalení, nám byl čert dlužen. Ještě hůře to vypadá pro vládního ekonoma, který se právě letos snažil, aby růst podpořil. Stát především počátkem roku neobvykle dramaticky zvýšil platy všech zaměstnanců ve veřejném sektoru, v průměru o astronomických dvanáct procent. Také tím vytáhl nahoru mzdy v soukromém sektoru o devět procent. Jenže z pohledu hospodářského růstu to bylo k ničemu. Jak ukázala také červnová data z maloobchodu, spotřeba přes mohutnou injekci od státu roste pomaleji, než tomu bylo v minulém roce. Loni to bylo o šest procent, letos jsme na polovině. K záhadě, proč ekonomika tak najednou ochladla, přibývá ještě další nevysvětlitelná otázka: Proč lidé omezili růst spotřeby, když najednou mají tolik peněz. Učitelé, úředníci, zdravotníci a policisté sice dostali každý tři tisíce korun hrubého navíc, avšak proti předpokladům okamžitě nezaplavili nákupní centra, aby je utratili.

Je pravda, že pro neobvyklé zpomalení existuje dlouhá řada různých důvodů. Svět a jeho hospodářství se stejně jako život každého člověka pohybují zcela svobodně a letos bůhvíproč chodí víc špatných zpráv, někdy ještě úplně nečekaných. Podniky marně hledají zaměstnance. Ceny rostou rychleji a další zdražování potravin může způsobit probíhající sucho. Obchodní války amerického prezidenta vyvolaly obavy z dalšího vývoje světové ekonomiky, což způsobilo pokles koruny. Na to musela reagovat centrální banka zvýšením úrokové míry, a tedy zdražením úvěrů. Ke všemu přišla koncem července nemilá informace z německého výzkumného ústavu Ifo, podle níž „jsou sklady výrobců automobilů příliš plné, a proto bude výroba v příštích měsících omezena“. Z toho nemohou mít čeští dodavatelé dílů žádnou radost.

Kdo bude pracovat?

Všechny tyto výklady ovšem postihují jen určité detaily dosavadního vývoje a žádný z nich nevysvětluje kvalitativní změnu, ke které při tak prudkém ekonomickém ochlazení zřejmě došlo. Nejpravděpodobnější je hypotéza, že jádrem problému může být pracovní síla. V průmyslových podnicích se v červnu nápadně omezil přírůstek nových pracovníků. Meziročně jich přibylo 1,4 procenta, přitom v dubnu to bylo 2,1 procenta. Tak prudký propad proběhl naposledy ve stejných měsících roku 2008.

Vědělo se dopředu, že k něčemu takovému musí dojít, protože trh práce se už důkladně vyčistil. Teď se tedy očekávání naplnila a náraz je ještě tvrdší, než se čekalo. Zřejmě k tomu přispělo právě neuvážené vládní rozhodnutí o zvýšení platů, které přetáhlo kvalitní pracovníky z výrobního sektoru do úřadů. Mohou teď brát vyšší platy, ovšem průmyslová produkce, která jediná na ně může vydělat, právě kvůli tomu skomírá. Pokud k tomu skutečně došlo, pak jde o změnu kvality.  

Zatím se dá s jistotou říci pouze to, že vláda neuváženým rozhodnutím vyostřila jeden krizový moment. Nejde vyloučit, že se z toho hospodářský sektor zotaví, Česká národní banka to ostatně slibuje. To ovšem za předpokladu, že už se v nejbližší době nic takového nebude opakovat.