Politické, nebo chcete-li společensky angažované umění nebývá v Čechách časté a věnují se mu někteří umělci okrajově (Epos 257, David Černý, František Matoušek), jiní programově (skupiny Ztohoven, Podebal, Kateřina Šedá) nebo galerie ArtWall pod širým nebem. Možná je to tím, že se máme ve střední Evropě stále dobře, cítíme se relativně bezpečně, možná je to pohodlností či národní mentalitou, jestli něco takového vůbec existuje.

Aktivismus, který se na uměleckém poli vydaří, pak ovšem zasáhne často i širší obecenstvo a může mít velký vliv na problematiku, které se týká, což bývá pochopitelně jeho cílem. U nás je považováno za úspěch, když se o daném protestu aspoň mluví, a tak si většina z nás vzpomene na červené trenýrky na Pražském hradě místo prezidentské standarty, vztyčený prostředníček monumentálních rozměrů plovoucí po Vltavě a ukazující směrem k Hradu, manipulované video atomového výbuchu v přímém přenosu od Ztohoven nebo jejich Morální reformu – sérii SMS, která v roce 2012 zaplavila mobily poslanců naší sněmovny. Bohužel pouze zinscenovaně vypovídala o svědomí našich zákonodárců. Detailněji tyto a jiné příběhy shrnuje vydařená publikace Jana H. Vitvara Umění, kterému nikdo nerozumí (Paseka, 2021).

Jednou z největších a nejviditelnějších osobností na mezinárodním poli aktivismu je čínský umělec Aj Wej-wej. Jeho díla jsme měli možnost vidět v Čechách na vlastní oči v roce 2017 v Národní galerii v Praze, tehdy pod vedením Jiřího Fajta, jenž byl strůjcem mnoha výstavních událostí, které dostávaly Prahu zpátky na kulturní mapu Evropy. Bohužel těmto časům odzvonilo, a tak nám nezbývá než odcestovat za čínským umělcem třeba do Vídně, kde aktuálně do 4. září vystavuje pod názvem In Search of Humanity svou dosud největší retrospektivní prezentaci v prostorách Albertiny Modern. Tato nová odnož Albertiny sídlí nedaleko od své starší sestry v empírové budově otevřené veřejnosti před dvěma lety a zaměřuje se na umění současnosti.

Aj Wej-wejovy instalace jsou plné příběhů a srozumitelných konceptů, které možná bez reálií na první pohled nepochopíme (kruhová instalace z kol, mramorové dveře, slisované lístky čaje puerh), ale stručné komentáře výstižně popisující myšlenku autora nás obratem zasvětí do jeho reality. Procházíte velkoformátovými instalacemi a objekty, relativizováním smyslu a hodnoty lidského druhu a jeho kulturního dědictví (umělec dekoroval terakotové vázy z doby 2000 let před Kristem zlatým nápisem Coca-Cola), upozorňováním na manipulaci se svobodou, západní i čínskou společností, a snahou o její permanentní kontrolu. Jedním z nejsilnějších momentů výstavy je místnost s několika prostornými dioramaty, ve kterých autor inscenuje svých 81 dní, kdy byl zavřený čínskou tajnou policií, přezdívanou Panda, na neznámém místě. Za permanentního umělého světla a nekončících výslechů ho celou dobu při veškerých činnostech včetně spánku, hygieny či vyměšování na místě hlídali dva uniformovaní policisté. Vězeňskou kobku 1 : 1 pak můžete otestovat na vlastní kůži hned vedle a ostatní návštěvníci vás přitom sledují skrytou kamerou.

Těm, kterým výlet do Vídně nevyjde, doporučuji výstavu čínského aktivisty s přezdívkou Badiucao, kterému dávají prostor v pražském Centru současného umění DOX do konce srpna. Autor, karikující čínskou, ruskou, ale i americkou realitu, se proslavil mimo jiné kreslenými parafrázemi sportovních odvětví na letošních olympijských hrách v Pekingu. Protože umění neumlčíš.

Aj Wej-wej: detail ze série šesti laminátových dioramat S.A.C.R.E.D, 2013, původní instalace pro Benátské bienále, do 4. 9. 2022 Albertina Modern ve Vídni.