Každá doba si pro pocit svobody žádá něco svého. Ve 30. letech to bylo spolkování v zakouřených kavárnách a pouliční stávky, v 50. letech tulácký život, v 60. a 70. rockové podzemí a drogy atd. Dnes je to, především pro mladé lidi, možnost svobodně sdílet. A zvolit si míru konfidenciality: někdo na sebe prozradí všechno, někomu se pohodlně žije v anonymním internetovém kokonu.

Ruský messenger Telegram, vyvinutý Pavlem Durovem, vyšel dnešním potřebám svobody vstříc téměř ideálně. Není svázaný komercí, státními nařízeními ani korporativními pravidly, je to naprosto svobodný prostor pro komunikaci a výměnu názorů, pro svobodné myšlení. Během pár vteřin dokáže sblížit tisíce lidí, naladit je na stejnou vlnu, probudit solidaritu a v případě potřeby i rozpoutat revoluci. Je zakódovaný a dokáže dokonale střežit dnešní podobu listovního tajemství. Ne náhodou si Telegram vybralo 30 milionů Íránců, a to především těch svobodomyslných, kteří se na přelomu roku účastnili protivládních protestů. A ne náhodou se ho v těchto dnech snaží íránští ajatolláhové zakázat. Ještě daleko symboličtější význam má Telegram pro dnešní mladou generaci v Rusku. A nejde jí jen o zmíněné přednosti: je na Telegram také patřičně hrdá. Protože je to ruský vynález. A ukazuje světu takové Rusko, v jakém by mladí uživatelé Telegramu chtěli žít: svobodné, otevřené a moderní.

To, že se Pavel Durov zachoval principiálně a odmítl ruské tajné policii odevzdat klíče pro dekódování soukromé komunikace, z něj v očích 15 milionů ruských uživatelů Telegramu ze dne na den udělalo hrdinu. A nyní se navíc ukazuje, že v něm má ruský stát nečekaně nebezpečného a silného soupeře. Krátkou bitvu o Telegram, kterou počátkem týdne rozpoutal státní úřad pro kontrolu médií Roskomnadzor, vyhrál Durov na celé čáře.

Během pár dní dostal vedení státu na lopatky: Telegram sice mohou zavřít, ale zaplatí za to až příliš vysokou cenu – odříznou Rusko od světového internetu. S Telegramem by totiž z Ruska musela odejít i silná čtyřka zvaná GAFA: Google, Apple, Facebook a Amazon, které Telegramu nyní poskytují zázemí.

Ale co je důležitější – Durov už v Rusku dávno nebojuje o majetek a místo na trhu. Jeho kroky jsou čím dál tím zřetelnějším projevem občanské neposlušnosti. A vhánějí do izolovaného a autistického Ruska přesně ten svobodný vzduch, který dává dnešní mladé generaci pocit svobody.

Durovův souboj o Telegram je reálná generační vzpoura. Se vším patosem, který k tomu patří. Se vší přitažlivostí, kterou taková vzpoura může mít. A úder navíc zasadil z nečekané strany. Je radost pozorovat, jak bezradný je najednou jindy tak suverénní a arogantní režim tváří v tvář jednomu odvážnému podnikateli.