Zpráva o tom, že česká rodina získala na Novém Zélandu politický azyl, nechává české úřady v klidu. Mimořádný případ odmítly komentovat úřad vlády i některá ministerstva. Také politici mlčí. Češka a její tři synové přitom získali politický azyl kvůli výhrůžkám smrtí od neonacistů, kterým údajně čelili ve své vlasti.

Úřad vlády ČR nechtěl věc prostřednictvím své mluvčí Barbory Peterové vůbec komentovat, odkázal na resorty zahraničí a spravedlnosti. Ministerstvu zahraničí nebylo jasné, k čemu se má vyjádřit. Na reakci ministerstva spravedlnosti čeká server Echo24 už dva dny.

„Nerozumíme tomu, čeho se má postoj ministerstva zahraničních věcí týkat. Co se týká udělení politického azylu rodině na Novém Zélandu, tak se jedná o rozhodnutí Nového Zélandu a jeho příslušných autorit. Co se týká obtěžování rodiny v ČR, o kterém zpráva hovoří, předpokládáme, že to řešila Policie ČR a je tedy nutné se obrátit na ni,“ odpověděla na žádost o komentář k udělení azylu za ministerstvo zahraničí Irena Valentová. 

Udělení politického azylu Čechům je ale velmi ojedinělé. Novozélandské úřady totiž de facto uznaly, že české rodině v jejich domovině hrozilo pronásledování. Tamní imigrační soud rozhodl, že celá rodina se stala obětí obtěžování „v rámci eskalující kampaně zločinů z nenávisti“.  Kolik Čechů v minulosti získalo politický azyl v zahraničí, nelze ani dohledat. „Žádný český úřad těmito informacemi nedisponuje. Ostatní země, ani ČR, nemají oznamovací povinnost, pokud azyl udělí,“ uvedla pro Echo24 mluvčí ministerstva vnitra Klára Pěknicová.

O případu čtyřčlenné rodiny informovalo novozélandské Radio NZ, které zveřejnilo i rozhodnutí tamních úřadu. Před imigračním soudem Češka, která se podle Radio NZ v roce 2013 rozešla se svým romským partnerem, vypověděla, že ve vlasti rodina dostávala výhrůžky smrtí od neonacistů a na jejich dům kdosi házel dělobuchy. Její nejstarší syn údajně ve škole čelil segregaci, ale i útokům a nadávkám, aniž proti tomu jeho učitelé cokoliv podnikli. Druhý syn, kterého dotyčná Češka adoptovala z dětského domova, podle novozélandského serveru měl jít v ČR do školy pro děti se speciálními potřebami jen proto, „že byl Rom a černý“.

Imigrační soud rozhodl, že celá rodina se stala obětí obtěžování „v rámci eskalující kampaně zločinů z nenávisti“. V Česku je údajně nazývali ve škole, parcích, obchodech i na ulicích „špinavými cikány“. Obtěžování se začalo podle spisu stupňovat v roce 2015, kdy rodina dostala dopis, ve kterém údajně stálo, že se brzy objeví někdo lepší než Hitler, který je odklidí. V dalším dopise údajně stálo: „Plyn voní dobře, ne?“ Česká policie podle ženy, která dostala na Novém Zélandu azyl, údajně její stížnosti ani nezaevidovala.

Případ české rodiny se nedostal ani k ombudsmance Anně Šabatové. „S tímto případem jsme se nesetkali,“ řekla serveru Echo24 mluvčí Kanceláře veřejného ochránce práv Iva Hrazdílková. „Oblastí diskriminace se ombudsman zabývá až od září 2009, kdy vstoupil v účinnost antidiskriminační zákon. Námitka nerovného zacházení z důvodu etnického původu či rasy byla za tu dobu uvedena ve 423 podnětech,“ dodala Hrazdílková.

V Česku se dle Listiny základních práv a svobod poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Nejpočetnější část žadatelů o azyl v ČR pochází z Ukrajiny, kde od roku 2014 probíhá ozbrojený konflikt. Tuzemské ministerstvo vnitra azyl definuje jako ochranný pobyt, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s jejím pronásledováním zpravidla z důvodů politických.