Západní konzervativci a liberálnědemokratická ideologie

Maďarsko: konzervativní vzor

Západní konzervativci a liberálnědemokratická ideologie
Maďarsko: konzervativní vzor

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Maďarsko přitahuje západní konzervativce, nikoli však díky své politice – obraně křesťanství, rodiny, státu, průmyslu a hranic. Proč tento desetimilionový národ v jejich očích zaujal takové postavení? Co v maďarské politické DNA to umožnilo? Odpověď nabízí kniha The Hungarian Way of Strategy (Maďarská strategie) Balázse Orbána, šéfa poradců a úřadu vlády maďarského premiéra Viktora Orbána, s nímž ovšem není v příbuzenském vztahu.

Pro Orbána tvoří strategie jádro politického myšlení, a protože se používala v mnoha souvislostech a významech, je třeba dát jí nový význam. Proto zavádí vlastní pojem „politická strategie“, jejímž základním rysem je uplatňování moci. Orbán tvrdí, že v uplynulých sto letech většina politiků mohla takovou politickou strategii používat jen ve značně omezené míře, protože geopolitická situace za dvou světových válek a následné studené je tlačila k jasně daným způsobům uvažování. Zejména za té studené se dvě soupeřící velmoci – USA a SSSR – zaměřovaly jen na globální nadvládu a od zbytku svého tábora pouze očekávaly loajalitu. Toto strategické myšlení mělo i ideologický rozměr. Po porážce komunismu se stoupenci liberálnědemokratické ideologie, která předtím měla zajistit vnitřní soudržnost západního bloku, domnívali, že už nečelí žádné konkurenci – a snažili se ji extrapolovat na celý svět.

Strategie jako taková si stanoví cíle a prosazuje je. Politická strategie je strukturální součástí politiky orientované na vytváření, rozšiřování a potvrzování moci. Podle Orbána se vyznačuje pragmatickým přístupem k budoucnosti. Cíle, na něž by se politická strategie měla orientovat, ukazuje na alegorickém obraze Dobrá a špatná vláda pozdně gotického italského malíře Ambrogia Lorenzettiho. Orbán se ptá: „Byly principy dobré vlády v italském městském státě v roce 1338 jiné než v roce 2020?“ A odpovídá: „Nebyly. Základ efektivní správy stále představuje ekonomická prosperita, rozvoj, zvyšování kvality života a svoboda, bezpečnost, sociální řád a solidarita, které je podporují.“

Jádrem knihy je pokus vysvětlit, proč se v Maďarsku znovu objevila pravicová politická strategie. Podle Orbána to bylo hlavně kvůli zeměpisné poloze. Karpatská kotlina se stala domovem Maďarů před 1100 lety a snazší průchod horami na západě a jihu znamenal, že se jeho země vždy vydávala spíš tímto směrem než na sever a východ. Maďary spojuje obtížný jazyk a tento kulturní příkop jim například umožnil přijmout křesťanství a zároveň odmítnout západní liberalismus. Možná nejdůležitější je, že díky svému strategickému významu na křižovatce střední Evropy byli Maďaři z Karpatské kotliny často první, kdo pocítil nové politické trendy a musel na ně reagovat. Například císař Josef II. v letech 1780–1790 vnutil maďarské kultuře modernizaci inspirovanou osvícenstvím. V roce 1956 se Maďaři jako první vzbouřili proti sovětskému komunismu a předjímali trendy, které později způsobily zhroucení SSSR. A v letech 2010 a 2014 – před brexitem nebo zvolením Donalda Trumpa – dali dvoutřetinovou většinu pravicové vládě.

Zdá se, že toto historické předurčení vyvolalo v Maďarsku obnovu konzervativní politické strategie. Jak poznamenává Orbán: „Konzervativní myšlení kontinentální Evropy je pragmatické a zaměřené na stabilitu“, přičemž „anglosaský konzervatismus upřednostňuje svobodu jednotlivce v míře, která je v podstatě ideologická“. Současný maďarský konzervatismus na rozdíl od něho klade důraz na národní uvědomění.

Zásadní ponaučení z Orbánovy knihy zní, že politickou strategii sice nemůže formulovat kdokoli kdykoli, ale protože liberalismus přecenil své síly, prostor pro tu pravicovou se rozšiřuje, nikoli zužuje. Orbán píše: „Vše naznačuje, že období po studené válce, kterému dominovala specifická interpretace liberální demokracie, se chýlí ke konci. V překladu do politicky korektního jazyka: vstoupili jsme do postliberální éry.“ Opustí západní konzervativci liberálně demokratickou ideologii a vydají se po cestě konzervativní politické strategie? Maďarsko už ji podle všeho nastoupilo.

Balázs Orbán: The Hungarian Way of Strategy, MCC Press, 216 str.

Luděk Bednář