Zavedení nového trestného činu maření spravedlnosti může zavést mezi advokáty zmatek. Návrh, který za dva týdny dostanou senátoři do lavic, počítá s tím, že se možné maření spravedlnosti bude týkat věcných a listinných důkazů. „Kdybysme se v praxi řídili formálně textem, tak odpovědným za předložené a nepravdivé důkazy je advokát. Klientům tak budeme muset říci, vážený pane, nejsou to náhodou padělané důkazy?,“ řekl pro Echo24 advokát Tomáš Sokol.

S novým trestným činem maření spravedlnosti přišla vláda Andreje Babiše a od začátku se nelíbila České advokátní komoře (ČAK). Původní návrh byl kritizován zejména za to, že návrh je nepotřebný a zaplavuje právní řád. Norma měla také omezovat právo na spravedlivý proces. Po velkém úsilí ČAK a sněmovního ústavně-právního výboru byl z původního návrhu vypuštěn odstavec, který za svádění ke spáchání trestního činu křivého obvinění, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku zaváděl až dvouletý trest.

Značně zmírněný návrh ale advokáty stále znepokojuje. Toho, čeho jsme se obávali tehdy a bojíme se i dnes, je, že má být postihován ten, který předkládá v souvislosti se zahájením řízení nepravdivé důkazy. My máme typicky advokátský problém, protože důkazy v trestním řízení většinově předkládá advokát. Předkládá je samozřejmě s pověřením klienta a předkládá důkazy, které mu klient dodal. Kdybysme se v praxi řídili formálně textu, tak odpovědným, za předložené a nepravdivé důkazy, je advokát. Budeme tak muset říci, vážený pane, nejsou to náhodou padělané důkazy? Řekněme, že existuje určité procento, kdy člověk může mít podezření. Ve většině je to ale naopak,“ řekl pro Echo24 advokát Tomáš Sokol.

To je v rozporu i s etickým kodexem, který advokátovi zakazuje prověřovat pravdivost toho, co mu klient říká. Advokáti se tak nyní budou muset připravit na to, že při předložení listin budou muset dokazovat, že je dostali od klienta. Právě tento rozkol se pokusí opravit senátoři, kteří návrh dostanou na projednání 15. listopadu.

Právě horní komora by mohla návrh vrátit k projednání zpět poslancům. Snažit se o to bude jak Česká advokátní komora, tak i Unie obhájců. O hladkém přijetí v Senátu je však přesvědčen ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Dle něj návrh přijatelný po vypuštění nejkontroverznějších částí. Mezi ty patřily také odposlechy advokátů.

Nasazování odposlechů prosazovali zejména Piráti. „Naprosto drtivá většina advokátů se na ničem takovém nepodílí. Ale my jako zákonodárci bychom měli tu věc řešit systémově a zajistit, že ta malá část, která nepochybně tady existuje – a způsobuje to samozřejmě velké škody lidem – tak bude pod hrozbou trestní sankce,“ obhajoval předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek odposlechy. Dodal také, že bez nich není možné čin zjistit a prokázat.

Porušení advokátní mlčenlivosti

Tomáš Sokol dodává, že nový zákon je ve své podobě přijatelným kompromisem. „Není to dramatický problém. Oproti brutálnímu sporu, kdy jsme čelili pokusu o prolomení advokátního tajemství. Nyní je to spíše akademická diskuze,“ řekl Sokol. Připomněl tak sporný návrh Pirátů, kteří požadovali po advokátech, aby poskytovali údaje i pro vnitrostátní správu daní. Snaha se setkala s velkou kritikou pravicové opozice, která hrozila, že se obrátí na Ústavní soud.

Celý problém přinesla novela daňového řádu na základě evropské směrnice DAC V, která zavádí povinnost bank, poskytovatelů platebních služeb nebo advokátů a poradců poskytovat daňové správě údaje vyplývající ze zákona o boji proti praní špinavých peněz. Jsou to informace, které už nyní musí poskytovat Finančnímu analytickému úřadu. Informace mají podle směrnice sloužit k mezinárodní spolupráci při správě daní, ministerstvo však šlo nad rámec směrnice a chce, aby finanční instituce poskytovaly informace i pro tuzemskou správu daní.

Piráti požadovali, aby i advokáti, notáři, daňoví poradci nebo například auditoři museli poskytovat údaje i pro tuzemskou správu daní. Mělo se to týkat případů s hrozícím daňovým únikem nad půl milionu korun. Piráti to zdůvodnili tím, že jim přijde nelogické, aby se takto získané údaje daly využívat jen pro mezinárodní správu daní, ale ne pro tuzemský výběr daní. Chtěli tím bránit daňovým únikům u velkých korporací.