Slušné Slovensko prohrálo volby
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Noc zlomu, tak zněl slogan koalice Progresívne Slovensko / Spolu v centru Bratislavy, kde čekala na výsledky voleb – mimochodem na stejném místě jako před rokem Zuzana Čaputová. Nakonec s tím, jak přibývalo sečtených hlasů, tím více těmto liberálním podnikatelům s veřejnými zdroji, ajťákům, aktivistům z neziskovek a zeleným klesala nálada. Neprošli, chybělo jim 926 hlasů. Kde se stala chyba?
Všechno přitom začalo tak idylicky. Před rokem se místopředsedkyně strany Čaputová stala prezidentkou, v květnu pak vyhráli eurovolby a o svém předsedovi začali mluvit jako o budoucím premiérovi. Jenže Michal Truban (nar. 1983) je možná úspěšný podnikatel v IT, ovšem s bizarním životním stylem i názory. V televizi popisoval, jak si byl resetovat hlavu na festivalu Burning Man, což je psychedelicko-okultní dýchánek šlechty a plebsu ze Silicon Valley, kteří si na něj jezdí užívat poušť, drogy, hudbu a sex. V „motivačních“ přednáškách o úspěchu v životě a podnikání tento kouč bez vkusu používal terminologii a zkušenosti uživatele tvrdých drog.
Začíná se vám pomalu točit hlava? Jste na dobré cestě pochopit problém. Tito nekonvenční liberálové vědí, jak funguje velký svět, postují o něm profesionálně natočená videa na Facebooku. Koalice PS/Spolu byla miláčkem bratislavských médií, hlavně Deníku N a SME. Tato média udržovala celý politický projekt v chodu, psala o něm pořád, i když pro to zrovna nebyl důvod. Měla to být nevyhnutelná fáze zrodu moderního Slovenska: s kritikou církví a náboženství, kde každý, kdo upozorní na ideologii gender, šíří hoaxy, kde se automaticky přitakává Bruselu. Všechno bylo jasné jako v komentářích deníku Guardian. Až do Noci zlomu.
Druhým poraženým je Andrej Kiska – další nezpochybnitelná autorita z komentářů liberálních novin, který ale ve volbách získal jen 5,77 procenta a 12 poslanců. A za ty musí děkovat médiím, protože sám na svoje problémy reagovat nedokázal. Očekávalo se, že Kiska s Trubanem budou kandidovat společně. Nedokázali se ale dohodnout, kdo má být příštím premiérem a kdo lídrem koalice.
Tyto tři strany (PS, Spolu a Za ĺudí) se staly politickou reprezentací hnutí Za slušné Slovensko (v jeho stopách jako by se vydával český Milion chvilek pro demokracii), které bylo přímou reakcí na vraždu novináře Jána Kuciaka. Spojoval je i odpor proti Matovičovi, Kollárovi a Sulíkovi – což je základ budoucí vlády. Kromě Fica v sobotu drtivě prohráli hlavně političtí reprezentanti Slušného Slovenska.
Pojďme pryč ze hřbitova, volby mají i své vítěze. Tím hlavním je Igor Matovič, politik s nasliněným prstem, který se rád přizpůsobuje náladám veřejnosti. Nikdo netuší, co si ten člověk myslí. Otázky, zda je pravičák, konzervativec, liberál, nemají smysl. Posledně se před křesťanským publikem zaklínal, že pro-life organizacím věnuje celý svůj poslanecký plat za čtyři roky. Když se pak o omezení potratů hlasovalo, nenašel si na hlasování čas.
„Igor“ má rád boj proti korupci. Když na něj ale Robert Fico vytáhl podivně ztracené účetnictví jeho vlastní firmy, kroutil se, dokud se na to nezapomnělo. Jiným nic neodpustí, nejraději je vyzývá k testu na detektoru lži. Sám se cítí sebejistě, testem, který si sám zaplatil, už přece prošel. Nic není tabu, ani angažmá nezletilé dcery v kampani.
Matovič nebude mít problém sestavit vládu, nejspíš v ní zasedne pár respektovaných ministrů. Problém bude v jeho osobě. Dosud byl partyzán a to mu šlo. Když nastal problém, vinen byl vždycky někdo jiný. Jako premiér to nepochybně vyzkouší taky, ale odpovědnost bude nakonec vždycky na něm. Slovensko se stane nejslabším článkem střední Evropy.
Přesto tu jistá příležitost je. Základem vlády bude trojice nekonvenčních politiků Matovič–Kollár–Sulík. Bude to stačit? Nikdo neví, ale mohlo to být horší. Možná přiberou i Kisku, aby měli ústavní většinu. Budou potřebovat odvahu – například na reorganizaci prokuratury, jež je spolu se soudy nejsilnějším reliktem postkomunismu pod Tatrami. Většina problémů s nastolováním vlády práva se netýká policie, ale soudů a prokuratury. Jsou to páchnoucí stoky, které by ústavní většina v parlamentu mohla vypustit.