Konec demokracie se někdy překládá jako zavedení pořádku. Po volbách v říjnu 2017 se zdá, že o nic jiného než o zavedení pořádku nejde. Aktivity mířící tímto směrem jsou tak časté, že každá z nich vyžaduje speciální pozornost. Stejně tak je nezbytná velká zdrženlivost u všech zákonů, které pořádek prosazují.

Příkladem z posledního jednání vlády předtím, než její členové odjeli na prázdniny, byla podpora zákona, který má rozšířit pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu na kraje a města. Na první pohled jde o rozumný krok, kterému nejde nic vytknout a se kterým nakonec ani vláda nepřišla. Novelu zákona o NKÚ sepsali opoziční Piráti a jejich předloha se tak jako tak bude projednávat ve sněmovně. Má svou logiku. Města i kraje hospodaří s veřejnými prostředky v řádech miliard korun, a proto by měly být podrobeny auditu od někoho tak důvěryhodného, jako je nejvyšší státní instituce pro kontrolu. Jak známo, NKÚ dokáže finance úřadů a institucí prověřit do hloubky, objevit skryté rezervy a navrhnout rozumná řešení, která veřejné prostředky uspoří. V současné situaci České republiky však jde o jiný příběh.

Škoda každé kontroly, která neproběhne

Především kontrol na krajích a ve městech je víc než dost už dnes. Provádí je ministerstva vnitra i financí, krajské úřady mají navíc právo dohlédnout na města. Těžko si představit, co má ještě kontrolovat NKÚ. Zprávy kontrolního úřadu také dnes málokdo chápe jako expertní posudek o tom, co by se dalo zlepšit. Přinejmenším na úrovni současné vlády se závěry kontrolorů používají jako podklad k trestnímu řízení, které může kontrolovaným značně znepříjemnit život. Typickým příkladem je prověřování tzv. zdravotnických bonusů, které nemocnice inkasují od dodavatelů, když odeberou větší objem materiálu nebo léků. NKÚ tuto praxi kritizoval jako málo přehlednou, namísto zlepšení evidence však začalo Vrchní státní zastupitelství s podporou ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha prověřovat, jestli nejde o korupci. Státní zástupci a policisté nakonec případ odložili, mezitím však mnohé nemocnice z praxe bonusů vycouvaly a raději začaly nakupovat za vyšší cenu. Zpráva NKÚ tak vzbudila poprask, který zaměstnal spoustu státních zaměstnanců a veřejné rozpočty zatížil dalšími náklady.

Posilovat kontrolu, byť s dobrým úmyslem, lze za současné vlády obecně považovat za spornou záležitost. Piráti se svým nápadem na rozšíření pravomocí NKÚ vytvořili záminku, proč se stejným směrem a s ještě větším zápalem vydají ministři. Vládní legislativci už připravují vlastní návrh, podle kterého se také musí kontrolovat kraje a statutární města, norma by se však měla rozšířit i na obce s rozšířenou působností, tedy zhruba na tři sta dalších samospráv.

Otevřít ústavu

Politik Andrej Babiš na sebe upozornil už ve své minulé roli ministra financí, když prostřednictvím kontrolních hlášení a pokladen EET zaváděl pořádek mezi živnostníky. Teď se stávají objektem jeho zájmu další společenské skupiny. Po podnikatelích jsou na řadě církve, kterým se zdaní náhrady za komunisty ukradený majetek, vedle toho vláda prověří, jestli nedostaly nějaké nemovitosti zpátky neprávem. Příštím terčem se stanou nevládní organizace, které z pohledu premiéra inkasují od státního rozpočtu příliš mnoho peněz. Prověrka se nemá týkat sportovců ani kulturních spolků, pořádek se však bude zavádět u organizací v oblasti pomoci nejchudším občanům. Větší přísnosti se dočkají také praktičtí lékaři, kterým mohou zdravotní pojišťovny opět na žádost ministra Vojtěcha nařídit, aby sloužili pohotovostní služby v nemocnicích.

Všechny tyto kroky pro zabezpečení pořádku není nutné chápat jako omezení demokracie. Jistě však zužují prostor svobody, bez kterého se demokratický režim stává Potěmkinovou vesnicí zakrývající státní model založený na autoritě centrální vlády. Piráti by si měli proto tažení za rozšíření pravomocí NKÚ rozmyslet. Je pravda, že si Babišova menšinová vláda může zajistit většinu ve sněmovně pomocí populistických stran KSČM nebo SPD. V případě kontrol na krajích a ve městech jde ovšem o tak velký převrat, že se neobejde bez změny ústavy, a k tomu mohou být hlasy Pirátů nezbytné. Chtějí snad Piráti, kteří se profilují jako liberální strana, posloužit v těchto nejistých dobách při změně ústavy, která má posílit dohled státu nad společností?