Úsměv na tváři ztuhl půl roku po volbách všem Čechům. Dvě třetiny z nich dokonce žádají, aby byl jednáním o vládě konečně pověřen někdo jiný než šéf vítězného hnutí ANO Andrej Babiš. Stejně byla veřejnost nespokojena koncem roku 2006, když měl se sestavením vlády obdobné potíže Mirek Topolánek z ODS. Ovšem právě půl roku po volbách už Topolánek našel řešení, konkrétně nákup opozičních poslanců z ČSSD. U Babiše zatím nejsou k dispozici ani náznaky, že skrývá v rukávu nějakou stejně vysokou kartu.

Ve druhém dubnovém týdnu doporučovalo 61 procent Čechů, aby prezident Miloš Zeman pověřil jednáním o vládě někoho jiného než Andreje Babiše. Přinejmenším to zjistila společnost Median v průzkumu pro Českou televizi. Tomu odpovídá zjištění agentury Factum z listopadu 2006: tehdy si Mirka Topolánka přála za premiéra pouhá pětina voličů. O tom, že po dvanácti letech vstupujeme do stejné řeky, svědčí i další podobnosti. Median v průzkumu pro Český rozhlas zjistil už počátkem března, že si padesát procent občanů přeje předčasné volby. Obdobně silné bylo volání po novém výběru Poslanecké sněmovny v listopadu 2006. V obou případech se občané nedokázali jednoznačně rozhodnout, jakou vládu by si vlastně přáli. Třetinovou podporu dnes mají čtyři vládní varianty, které je škoda vypočítávat. Jejich podpora se za poslední měsíc nezměnila, jenom se z pochopitelných důvodů snížila věrohodnost spolupráce babišovců se sociálními demokraty za tolerance KSČM. Nově se jako pátá možnost objevila úřednická vláda. Ani tato varianta nemá víc než třetinovou popularitu, možná ovšem jen z toho důvodu, že ji zatím nepropaguje její tradiční zastánce Miloš Zeman. Také před dvanácti lety byly zhruba stejně populární tři varianty.

Pokud je ovšem Česká republika opravdu ve stejné řece jako před dvanácti lety, pak bude stejný také konečný výsledek. Půl roku po volbách domluví šéf nejsilnější strany nějaké řešení, za další měsíc představí vládu, prezident ji po nějakém zdráhání jmenuje a osm měsíců po volbách bude vláda odhlasována. V aktuálním případě tedy někdy v polovině června.

Opakování historie má svůj přirozený důvod. Víc než dřív platí nezvratná logika poslaneckého mandátu. Poslanci si mohou být jisti, že v nové sněmovně po předčasných volbách nebude nejméně polovina z nich. Přitom právě oni musejí předčasné volby odhlasovat. Ještě před dvanácti lety mohl Mirek Topolánek teatrálně vyhrožovat, že nechá sněmovnu rozpustit a občany rozhodnout o jejím novém složení, teď však o tom Andrej Babiš ani nehlesne, i když právě jeho hnutí by v nich mohlo získat. Bylo by to absurdní, když se jeho poslanecký klub dohodl, že předčasné volby nejsou varianta. Proto je v letošním roce ještě víc než před dvanácti lety pravděpodobné, že se nakonec nějaký nepovedený kompromis najde, sněmovna se udrží a další funkce rozdělí. Dnes jako v Topolánkových dobách nastoupí vláda, která bude jen obměnou té, jež řídila zemi dlouhé měsíce bez důvěry. Proto ani nový Babišův kabinet nebude příliš populární a chválit ho bude stejně jako před dvanácti lety necelá třetina skalních přívrženců. Také bude v míře větší, než je obvyklé, ohrožen předčasnými volbami. Mirek Topolánek měl značné potíže udržet vládu jen s pomocí přeběhlíků, a také přežil od získání důvěry jen dva roky a tři měsíce. Nestandardní vznik může do genofondu Babišova ansámblu rovněž zakódovat předčasný konec.

Přesto se současná situace vyznačuje jednou zvláštností. Existuje člověk, kterého jednání o vládě ještě baví. Pochopitelně prezident republiky Miloš Zeman. Každý den zve na návštěvu různé politiky, uděluje jim rady či příkazy, někdy se dokonce zdá, že si z nich dělá legraci.

Opravdu si představoval, že bude možné domluvit vládu s nevypočitatelným Tomiem Okamurou? Proč radí Andreji Babišovi, ať se dohodne s ČSSD, když si sociální demokraté právě po konzultacích s hlavou státu dávají nesplnitelné podmínky? A když zve na Pražský hrad či do Lán jednoho po druhém zástupce různých stran, neotevírá tím debatu o úřednické vládě? Nikomu kromě prezidenta není jasné, co vlastně podporuje a vůbec myslí vážně.