Nový americký velvyslanec Richard Grenell se v Německu zatím moc neohřál, ale hned způsobil diplomatické zemětřesení. A to doslova, protože německé ministerstvo zahraničí se oficiálně obrátilo na Spojené státy s žádostí o vyjasnění.

Z Grenella měly progresivní síly nejprve radost, protože je přiznaný homosexuál. Úsměv se z jejich tváří ztratil po jeho rozhovoru pro americký Breitbart. V něm se svěřil, že by rád podporoval konzervativní politiky napříč Evropou.

„Myslím si, že existuje ohromná vlna konzervativní politiky, která se vzedmula kvůli neúspěšné politice levice. O tom není pochyb a pro mne je to vzrušující doba,“ řekl. Do minulosti odchází malá elita, „která lidem říkala, že nemají šanci vyhrát, a vysmívala se jim“. Podle Grenella je čas na konzistentně konzervativní politiku v oblasti daní, migrace a boje proti byrokracii. To vše by se mělo zaměřit na „obyčejné pracující lidi, mlčící většinu“. Složil poklonu rakouskému kancléři Sebastianu Kurzovi a prohlásil se za jeho fanouška.

Reakce byla ostrá. Místopředseda německé SPD Thorsten Schäfer-Gümbel: „Evropští občané a občanky si nenechají od Trumpova vazala říkat, jak mají volit. Americký diplomat, který se takto vměšuje do demokratického boje, prostě nemá na svém místě co dělat.“ Poslanec CDU Andres Nick: „Grenellův čas v této zemi může rychle vypršet.“ Velvyslancova slova mu evokovala „špinavý jazyk připomínající dvacátá a třicátá léta“. Martin Schulz: „Grenell se chová jako pravicově extremistický koloniální důstojník.“ Podle Anny Applebaumové dal právě najevo, že by chtěl svrhnout současnou německou vládu.

Grenell se ohradil, že nepodporuje žádné konkrétní strany, a vyzval německá média a politiky, aby mu do úst nevkládali to, co neřekl. K jeho cti slouží, že svá slova nepopřel ani neodvolal, jak by se dalo očekávat, ale postavil se za ně, což je v době apologismů osvěžující závan. Člověk může změnit své názory, ale těžko v horizontu pár hodin či dní.

Kritika by dávala smysl, pokud by působení velvyslanců Obamovy éry bylo tak ideově neutrální, jak má být to Grenellovo – jenže nebylo. Podpora hnutí a aktivit spojených s velmi konkrétní vizí společnosti byla nezbytnou součástí politické diplomacie i v Česku. A nejde jen o tu nejviditelnější podporu festivalu sexuálních menšin Prague Pride a nespočtu dalších aktivit LGBT komunity.

Jak jinak než jako vměšování lze interpretovat podporu amerického velvyslanectví skupinám, které rozjely protikorupční hysterii, a nesou tak podíl na úspěchu známého bojovníka proti korupci Andreje Babiše? Jejich působení bylo od začátku problematické a v části politického spektra vnímané jako kontroverzní, přesto Andrew Schapiro zaštiťoval jejich akce, které se konaly rovněž v prostorách ambasády, a velvyslanectví protikorupční aktivisty například z Rekonstrukce státu i financovalo. Šťavnaté plody z někdejších výhonků sklízíme dnes v podobě vlády s trestně stíhaným premiérem a komunisty. 

Podobně jako v případě Grenella také v případě Schapira za jeho jmenováním stály nadstandardní vztahy s prezidentem Obamou – to je ostatně běžná praxe nejen v USA. Těžko by si jej však někdo dovolil nazvat jeho vazalem, přestože neudělal pravděpodobně nic, co by bylo s politikou Baracka Obamy v sebemenším rozporu. To je v pořádku, ale tvrdit, že aktivně neprosazoval žádnou agendu? Může to někdo brát vážně? Kdyby se chtělo kritizovat, ústřelů by se našla pěkná řádka. 

V Maďarsku svého času chargé d’affaires David Kostelancik otevřeně kritizoval vládu Viktora Orbána a nabízel přímo variantu „financování objektivních médií“. Byl za to předvolán ministerstvem zahraničí, které to označilo za politickou intervenci. Kdyby s něčím podobným přišel Grenell, že zafinancuje nějaký takový německý Breitbart, jeho angažmá skončilo dříve, než začalo. A to je mediální mainstream v Německu kompaktnější než v Maďarsku, kde mnohá média odsoudila zbytečně agresivní rétoriku a podezřívavost maďarské vlády, zatímco v Německu se patrně nenašel nikdo, kdo by plán podporovat konzervativní agendu nepovažoval za pokus o puč ve prospěch AfD.