Komunisté to s odvodňováním krajiny přehnali, úprava skrytého systému je zbraní proti suchu

Komunisté to s odvodňováním krajiny přehnali, úprava skrytého systému je zbraní proti suchu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Komunisté v dobách masivního rozvoje zemědělství potřebovali dostat vodu z krajiny. Využívali k tomu „drenážní“ (nebo meliorační) systémy, tedy jakési skryté odvodňovací kanály či trubky. Dnes však voda v krajině naopak chybí a úprava těchto systémů se jeví jako možná nejúčinnější způsob boje proti suchu. Problém je, že často neexistují ani žádné mapy, kde všude se meliorační systémy nacházejí. Úpravou se zabývá především Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy. „Řešme příčiny, nikoliv následky,“ upozorňuje ústav, kde se problému věnuje Petr Fučík.  

Stavby zemědělského odvodnění patří v ČR k nejrozšířenějším hydromelioračním stavbám, odvodněno je přes 1,1 milionů hektarů, což je přibližně 25 % zemědělské půdy. Při zmírňování sucha v krajině nemůže být podle ústavu problematika hydromeliorací opomíjena. Vedle podpory závlah, které pro provoz vyžadují zdroj vody, jsou nutností i inovace odvodnění. „Řešme příčiny, nikoliv následky,“ píše ve svém materiálu Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy.

„Stavby zemědělského odvodnění byly v minulosti budovány za účelem podpory a rozvoje zemědělství. Jejich tradice v ČR sahají do konce 19. století, nejintenzivněji však byly realizovány v období let 1935-1940 a 1965-1990. Tyto aktivity měly v ČR za následek poměrně vysokou míru regulace drobných vodních toků a plošně významný rozsah staveb drenážního odvodnění, což obojí významně ovlivňuje odtokový proces v krajině,“ píše v metodologické příručce Operačního programu Životního prostředí, kterou má redakce Echo24 k dispozici.

Podle hydrologa Davida Pitharta se však odvodnilo více, než bylo pro zemědělství potřeba. „Tímto způsobem bylo zasíťováno velké procento zemědělské půdy, včetně luk a pastvin, a to i tam, kde to nebylo zamokřené, ale plnil se plán atd. Někdy mapy existují, jindy ne,“ řekl pro Echo24.

Systém však hraje svojí roli v současném problému sucha. „Odvodnění prohlubuje dopady výskytu období sucha (všech jeho forem), neboť stávající řešení není zpravidla vybaveno mechanismy k regulaci odtoku a k retenci drenážních vod,“ píše se v materiálu, který vznikl již v roce 2013.

Hydrologové se dnes snaží systém přetvořit tak, aby naopak vodu zadržoval. „Úpravy ve smyslu zadržování vody spočívají například v zaslepení páteřních kanálů a výstavbě kaskády tůní a mokřadů v jejich původní linii, jednotlivé meliorační větve už pak nemají kam odtékat. Také se zvažuje regulace odtoku, t.j. přidání uzávěrů (klapek) , které by bránily odtoku v době sucha, ale umožnili ho v době přívalů a mokra.  V žádném případě se trubky nevyndavají, to je zbytečné a příliš nákladné,“ uvedl Pithart pro Echo24.

Přesto je podle Fučíka v ČR tento způsob boje proti suchu zatím ne moc využívaný. Podle Pitharta za to může často přístup zemědělců, kteří mají strach, aby nedošlo k opětovnému zamokření. „Z hlediska zemědělce je třeba pečlivě zvážit, aby nedošlo k takovému opětovnému zamokření, které by komplikovalo hospodaření. Vzhledem k tomu, že traktory jsou stále větší a těžší, tak se do toho asi moc zemědělců nehrne,“ uvedl pro Echo24.

Vojtěch Šeliga

2. září 2019