Přes jméno jednoho ministra ve vládě Petra Fialy nejede vlak, budu ho vetovat, ohlásil prezident Miloš Zeman. Jméno hlava státu neprozradila, aby ale Zeman nemusel vetovat návrh celé vlády, navrhne prý Fialovi, aby post dočasně řídil sám, nebo na něj dosadil jiného kandidáta. Prezident ale takovým vetem podle ústavního právníka Jana Wintra vůbec nedisponuje. V rozhovoru deníku Echo24 se nechal slyšet, že Zeman navržené ministry jmenovat musí a že je kvůli prezidentově otálení na místě i změna Ústavy.

Miloš Zeman avizoval, že jedna nominace Petra Fialy přes něj neprojde a chystá se ji „vetovat“. Může prezident navrženého ministra v nějakém případě nejmenovat?

Podle ústavy je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně, z čehož pro výklad pravomoci prezidenta jmenovat na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády vyplývají dva důsledky. Jeden důsledek je, že má jmenovat všechny ty členy, které mu předseda vlády navrhne, pokud v nich není nějaká právní překážka. Třeba že by ten kandidát byl ve střetu zájmů, který mu znemožňuje být ministrem. Toho pak prezident nejmenuje, ale jinak ho jmenovat má. Na tom se shodují všechny komentáře ústavy, které k tomu jsou napsány.

A ten druhý?

Druhý důsledek je, že prezident má postupovat bez zbytečného odkladu. Může patrně namítnout některé své výhrady vůči některým kandidátům, ale pokud předseda vlády na těch kandidátech trvá, pak je má prezident jmenovat.

Může mít na situaci alespoň mediálně nějaký vliv to, že prezident Zeman už v minulosti odmítl jmenovat nominanty sociální demokracie, nebo by Petr Fiala neměl ustupovat?

Tam byly situace různé. Pokud šlo o jmenování Miroslava Pocheho (kandidáta ČSSD na post ministra zahraničí – poznámka), byl Miloš Zeman v jiné situaci, protože tam mu premiér Babiš nabídl, ať buď jmenuje ministra Pocheho, nebo případně pověřil řízením ministerstva vicepremiéra Hamáčka. Pan prezident takhle prostě dostal na výběr a vybral si. Premiér nechtěl jít do sporu a tím byla ta situace jiná.

Pokud jde o jmenování Michala Šmardy (zamýšlený ministr kultury – poznámka), tam si myslím, že prezident jednal protiústavně a reakcí byla ústavní žaloba schválená třípětinovou většinou senátorů, což je velká většina. Poté to sice neprošlo v Poslanecké sněmovně, ale domnívám se, že to je silný signál, že to je vnímáno jako hrubě protiústavní jednání.

Jaké by podle vás mohlo být řešení situace? Měl by se Petr Fiala v případě nejmenování celé vlády obrátit prostřednictvím svých lidí v parlamentu na Ústavní soud?

Bylo by to možné. Premiér může podat kompetenční žalobu, Poslanecká sněmovna a Senát mohou podat ústavní žalobu a lze uvažovat i o změně Ústavy, protože si myslím, že to jmenování vlády přináší skoro pořád nějaké problémy, které jsou úplně zbytečné, protože to zdržování jmenování vlády nepřináší vůbec nic pozitivního. Teď naopak vidíme, k jakým škodám to vede v situaci zhoršující se pandemie.

Myslím si, že by odpovědní politici v Poslanecké sněmovně a Senátu měli uvažovat o tom, že se jmenování vlády v Ústavě změní způsobem, který je běžný v Německu nebo Polsku a zavedou se mechanismy, aby to jmenování vlády bylo hladké.