Sousloví „příprava zemního lože“ snad dostatečně rozptýlí obavy, že zde zahradník zabrousí do vybavení ložnic. Archaický výraz „lože“ není v naší branži nijak přestárlý, ba naopak, je to náš denní chléb. A to o dvou kůrkách, protože příprava loží k výsadbě je alfou a omegou celého úspěchu, na kterém stojí budoucnost rostlin. Snad proto je mu zahradníky věnováno tolik pozornosti a investory i dotčenými profesemi je nedoceňováno či nepochopeno. Stojí spoustu peněz, všecko to strašně trvá a kytky jsou tam přitom zasázeny raz dva. Tak proč se tady s tím párat tak dlouho, když je to pak zasázeno za chvilku? To jste nemohli udělat rovnou?

V tom je jádro pudla. Lože se tradičně připravují pro rostliny, které to svými specifickými nároky vyžadují. Například pro pěnišníky neboli rododendrony, azalky a vůbec vřesovištní květenu. Jako lože se také staví skalky pro alpinky a podstrojuje se i sezonně obměňovaným květinovým záhonům. Kytky se mají sázet do peřinky. Zahradníci občas neumějí lože odůvodnit nebo si ho prostě obhájit. Někdy jeho princip odmítne klient jako neopodstatněný výdaj. Jsou to obtížné situace, které končí obvykle nějakou děsivou plichtou. Kolují různé příhody. Jedna z nich je o jakési nejmenované firmě, která do pláně po stavbě vrtala jamky zemním vrtákem a osadila je kytkami. To má samozřejmě jenom jeden konec a viděli jsme ho tisíckrát. Neroste to.

Je to až překvapivě častý jev, kdy nám v zahradě vypráví zákazník své trpké prozření. To, že rostliny nerostou v důsledku nepřipraveného nebo odfláknutého lože, je pro mnoho lidí těžké si přiznat, protože si musejí zamést před vlastním prahem. Navíc jsou to často promarněné dva tři roky, než jim definitivně dojde, že udělali chybu a šetřili na nesprávném místě. Oprávněně je jim toho času líto, protože teď je jim úplně jasné, že mohli už mít narostlou zahradu. Čas si nekoupíte. Obvykle to z nich leze jako z chlupaté deky. Kroutí se sami před sebou, hledají viníky a objevují se neznámé postavy, které jim tohle poradily.

Stroje vůbec v přípravě loží sehrávají docela klíčovou roli. Dokážou hodně pomoci, jsou-li sluhy, ale jsou špatnými pány, když se jim všechno přizpůsobuje. Bohužel strojníci často nejsou těmi, kdo pak sázejí. Téměř nikdy. Podle toho příprava velice často dopadne. Volné plochy jsou umíchány příliš hluboko a kraje nejsou udělané vůbec. Na strojích a kolem nich běhá pět lidí, ale rycí vidle nevezme do ruky nikdo. Víra v zázračnou moc těchto hraček je veliká. Rotavátory, kultivátory, rotační brány. „My jsme to míchali třikrát!“ zvyšují na mě hlas, když kopu sondy. Na to odpovídám: „Do tohodle se sázet nebude.“ Další rozhovor se vede na téma, co je a co není patnáct centimetrů. Podobným tématem je i rovnoměrnost promísení, respektive dodržení správného poměru komponentů.

Proč se z toho dělá taková věda? Správně založené lože jde naproti nejen kytkám, které tu mají růst, ale i podkladu, světelné expozici, vodnímu režimu a vůbec místu. Z toho se dá hodně vytěžit. Pokud má zahrada růst, musí mít z čeho. Mně to zní velice logicky. Zdánlivě je velký nepoměr mezi přípravou a sázením. Zemní práce často trvají i týdny, obvykle pod značným vlivem počasí. Sázení oproti tomu je hup rup. Velký svátek a zahrada je náhle hotova. Jenže to je klam. Rostliny, které jsme si sem přivezli jako prosté zboží, také nenarostly za den. Od semínka, řízku či roubu uplynuly klidně i roky. A další roky je čekají u nás. Kvalitně připravené lože má podpořit ujmutí i co nejrychlejší zapojení a vytvořit pro rostlinu trvalé stanoviště. To má smysl.