Na trh míří další „bible učitelů“. Deset expertů hovoří o problémech vzdělávání

Na trh míří další „bible učitelů“. Deset expertů hovoří o problémech vzdělávání

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Učitel a akademik zabývající se vzděláváním Dylan Wiliam přijel do Prahy přednášet českým učitelům o vzdělávacích postupech tzv. formativního hodnocení. A to na pozvání Nadace Martina Romana. Bývalý šéf ČEZu a dnes podnikatel a filantrop Roman také ve spolupráci s vzdělávací organizací Edulab vydal v češtině Wiliamovu knihu o formativním hodnocení a chystá další. Už brzy vyjde v češtině kniha, v níž Dylan Wiliam spolu s dalšími vědci řeší aktuální problémy vzdělávání.

Proč jste ze všech odborníků na vzdělávání pozval přednášet českým učitelům zrovna Dylana Wiliama?

Dylan je vnímán jako jednička mezi akademiky, kteří se věnují vzdělávání. Měřeno mírou citací jeho vědeckých článků, on je opravdu nejrespektovanějším vědcem v oblasti pedagogiky. Jeho výhoda spočívá v tom, že začínal jako učitel. Není to jen vědec, před tabulí si to skutečně odžil. Učil ve školách nemotivované a sociálně slabé děti.

Co si z jeho workshopu podle vás učitelé odnesou?

Není jednoduché vypíchnout jednu věc. Měli by možná co nejčastěji zjišťovat, kde se nachází jejich studenti v procesu učení. Pro učitele je to zjištění často nepříjemné. Protože si uvědomí, že se toho děti naučily daleko méně, než by si přáli.

Formativní hodnocení pomáhá učitelům udělat důležitá rozhodnutí ve výuce. Jde o soubor technik a strategií, mezi něž patří dobře určit cíl učení v hodině, povědomí učitele o stavu učení žáků, zpětná vazba od učitele a zapojení ostatních studentů coby zdrojů učení.

Zaslechla jsem mezi účastníky Wiliamova workshopu, že na to občas není čas, vracet se k látce, kterou část dětí nepochopila. Že s daným počtem hodin a množství látky to prostě nejde.

A na to já říkám, že to absolutně není pravda. Naše osnovy nejsou dokonalé, ale dávají možnost odučit učiteli tolik, kolik uzná za vhodné.

Edulab vydal v češtině knihu Dylana Wiliama „Zavádění formativního hodnocení“. Jaký je o ni zájem?

Prodaly se dva tisíce, to je na české poměry hodně. V oblasti vzdělávání je to bestseller. Byl to společný projekt, oslovil jsem Edulab, zda by nechtěl vydávat knihy se mnou. Když jsem studoval v Londýně, všiml jsem si, kolik existuje úžasných knih v angličtině, které učitelům usnadňují život. Říkal jsem si, že by to českým učitelům pomohlo. Já koupil ta práva, daroval je vydavateli, který tak knihu mohl vydat levněji. Snažíme se knihu prodávat tak, aby byla únosná pro kapsu českých učitelů. Místo toho, aby stála 30 eur, stojí dvě až tři sta korun.

Plánujete vydat další knížku s podobným tématem?

Chystám, zase spolu s Edulab. V další knize se vyjadřuje deset vědců k aktuálním problémům vzdělávání a jedním z nich je právě Dylan Wiliam. Její anglický název je How does it work in the classroom (Jak to chodí ve třídě – pozn. red.). Byl bych rád, kdyby se na trh dostala před Vánoci. Já zároveň hodně jezdím do krajů přednášet pro učitele. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby Dylan Wiliam objel celou republiku, já jsem takový zvěst jeho myšlenek.

Co je to vaše hlavní sdělení, které předáváte?

Je podobné tomu, co vysvětluje Dylan. Týká se vyučování postaveném na zpětné vazbě. Učitel musí vědět, jak a zda žáci látku chápou a jak je zapojit do procesu zpětné vazby. Na přednáškách zmiňuji osvědčené techniky nebo tipy ze zahraničí. Například techniku vrátit esej bez známky, ale s označením, kde je chyba. Student si je sám najde a to, jak si chyby opravil, se následně zohlední ve finální známce. Nebo tip, jak se dotazovat celé třídy, nikoliv jen těch, co se hlásí, a tím všechny zapojit. Všichni žáci mohou například hlasovat o správné odpovědi na učitelův dotaz. 

Co podle vás chybí českému školství?

Změnit by se mohly osnovy. Dnes učitelům v ničem nebrání, ale ani nepomáhají. Moje představa vychází z britských nebo singapurských osnov, které jsou podrobnější a lépe provázané s učebnicemi. Takové by poskytly vodítko, co má a co nemá smysl učit. Druhou věcí jsou učebnice. Ty současné dle mě nevedou k přemýšlení o látce. Třetí jsou pedagogické fakulty, preferoval bych více didaktiky a nejen faktografii.

Martin Roman absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, později vystudoval efektivitu výuky na University College London. Nyní je předsedou správní rady privátní základní školy a gymnázia PORG a iniciátorem a donátorem projektu Čtení pomáhá. V letech 2004 až 2011 zastával funkci generálního ředitele ČEZ.

30. srpna 2018