Viktor Orbán poskytl aktuálnímu vydání listu Welt am Sonntag rozsáhlý rozhovor, což je samo o sobě netypické. Běžným Orbánovým způsobem, jak deklarovat postoje maďarské vlády zbytku světa, jsou proslovy. Od rozhovorů je tu hlavně Peter Szíjjártó, ministr zahraničí, který přes svůj poměrně mladý věk (je mu čtyřicet) zastává pozici šéfa maďarské diplomacie již skoro pět let. Rozhovor s Orbánem vyšel v dost napjaté politické situaci. Evropská lidová strana (EPP), jejímž členem Orbánova strana Fidesz je, právě řeší otázku, zda Maďary vyloučit či nikoliv.

Dva měsíce před volbami do Evropského parlamentu je EPP v Orbánově otázce bolestivě rozštěpená. Velmi konfrontační postoj zaujímají zejména menší členské strany ze severu Evropy, například Finové, Švédi a Nizozemci. Orbánovo počínání kritizoval i rakouský kancléř Sebastian Kurz, který je jinak
vnímán spíše jako spřízněná duše. Zástupci francouzských republikánů se zatím drží stranou, členské strany ze střední a východní Evropy také.

Kritickým prvkem pro setrvání Fideszu v EPP bude asi postoj Němců. Současný spitzenkandidat EPP v nadcházejících volbách, Manfred Weber, si s Orbánem dlouho rozuměl, ale současná předvolební kampaň Maďarů, ve které se na billboardech objevily tváře miliardáře Georga Sorose a předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera, jej podle všeho podráždila také. Obrátí-li se Němci proti Orbánovi, bude Fidesz téměř najisto vyloučen.

Blížící se eurovolby však do konfliktu zanášejí i strategické úvahy kolem počtu poslanců, se kterými může EPP v následujícím období počítat. Mnohé strany patřící do EPP se musejí smířit se ztrátami nebo minimálně stagnací. Německé frakci CDU/CSU, která byla v posledním Evropském parlamentu početně nejsilnější, nyní dýchá na záda její zjevný nepřítel – Salviniho Lega, která se v Itálii těší rekordním preferencím a mohla by v EP získat stejný počet mandátů jako CDU/CSU. Maďarský Fidesz zatím ovšem ztrátou voličů netrpí; výzkumy veřejného mínění dokonce říkají, že po volbách posílí z 11 na 13 mandátů. Odkopnout takový počet poslanců někam směrem k Salviniho vznikajícímu klubu nacionalistů by se slábnoucí EPP mohlo notně vymstít.

V tomto kontextu je dobré pohlížet na rozhovor ve Weltu jako na deklaraci maďarského postoje, se kterým se Fidesz bude snažit obhájit svoje členství v evropské lidovecké frakci. Za Welt vedli interview dva zkušení reportéři: Boris Kálnoky, věnující se maďarským záležitostem dlouhodobě, a Robin Alexander, veterán investigativy, který před dvěma přispěl do debaty o migrační krize knihou Die Getriebenen (Hnanci), jež popisuje rozpolcený postoj spolkové vlády v kritických měsících roku 2015.

Prvním tématem, kolem kterého se rozhovor točí, jsou západně-východní vztahy v rámci EU, a německo-maďarské vztahy zvlášť. Podle Orbána došlo v rámci pokusů o řešení migrační krize k porušení nepsaného, ale silně vnímaného Kohlova pravidla, podle kterého by z velikosti jednotlivých států nemělo plynout žádné mocenské uspořádání. Až do migrační krize se jej držely všechny německé vlády, v roce 2015 však nastal zásadní zlom. „Trváme na právu národů na sebeobranu. Němci mají jinou filozofii.“

Němečtí reportéři namítají, že od vrcholu migrační krize uplynuly již téměř čtyři roky. Orbán na to říká, že vše, co se stalo tehdy, se v budoucnosti znovu zopakuje a ještě ve větším měřítku. Jen samotné arabské státy brzy převýší počtem obyvatel celou Evropu a to ještě ani není řeč o černé Africe, kde budou problémy i s pouhým uživením stále rostoucích populací. Maďarsko je hraniční zemí (patrně myšleno Schengenu, poznámka MK) a musí fungovat v neustálém režimu pohotovosti.

„Dnes je rozhodnutí, zda umožnit milionům běženců další pohyb do Evropy, čistě v rukou turecké vlády. Pro případ, že by se tak stalo, jsme připraveni maďarské hranice bránit.“ Od migračních záležitostí přechází rozhovor k souvisejícímu tématu: vnitřnímu konfliktu v Evropské lidové straně, který byl notně přiostřen billboardovou kampaní Orbánovy vlády s tvářemi Sorose a Junckera. Na otázku, zda tato kampaň není v rozporu s přáním zůstat i nadále členem frakce, odpovídá Orbán, že nikoliv. Podle něj se Evropská lidová strana rozkročila příliš široce a její severští členové, kteří o vyloučení Fideszu usilují nejvíce, mají myšlenkově blíže k Macronovi než k CDU.

Fidesz sám sebe vnímal vždy jako ekvivalent bavorské CSU. Bohužel i zde zostřila migrační otázka vnitřní rozpory ve frakci. Vnitřní nejednotnost Evropské lidové strany je pozorovatelná i v tom, že v západní Evropě je nový kandidát Manfred Weber představován jako následovník současného předsedy Junckera. „Ve střední Evropě by to byla politická sebevražda, tady už Juncker nepožívá žádného respektu.“ Junckerovu snahu o vyloučení Fideszu z EPP vnímá jako neloajalitu, a EPP prý nemůže od Maďarů očekávat, že na ni nebudou adekvátně reagovat.

Kampaň proti Sorosovi není podle Orbána antisemitská. To, že ji tak Němci vnímají, je dáno jejich vlastní historií; v maďarském společenském kontextu nehraje Sorosův židovský původ tak významnou roli. Zásadní je, že Soros ztělesňuje „šerednou tvář globalizace“, kdy na jedné straně stojí volení politici s mandátem od obyvatelstva, na druhé straně nevolené, Sorosem financované nevládní organizace, které se snaží změnit maďarskou migrační politiku. V takové situaci je negativní reakce vlády přirozeným chováním: „Politika není žádná soutěž krásy.“ V nejbližších týdnech prý má ke tvářím Junckera a Sorose přibýt ještě třetí tvář, a to socialistického spitzenkandidáta Timmermanse.

Další velkou otázkou, k níž se rozhovor dostává, je otázka liberalismu. Zde Orbán vysvětluje svůj postoj takto: Ještě v 90. letech existovaly v Evropě tři velké mainstreamové proudy politiky. Jednalo se o liberály, sociální demokraty a konzervativce. Tato rovnováha sil však byla postupem času narušena. Nejprve se k převzetí liberálního vidění světa nechala přesvědčit levice. To vedlo k jejímu fatálnímu úpadku: „Právě jsme svědky posledních smrtelných záškubů evropské sociální demokracie.“ Stejný proces se nyní opakuje u křesťanských demokratů. Nebudou-li se bránit pronikání pojmosloví a myšlenkových konceptů od liberálů, skončí stejným úpadkem, jako sociální demokrati.

Vůči německým křesťanským demokratům vyjadřuje Orbán v rozhovoru spíše vstřícnost, nevadí mu údajně ani to, že sám Weber hlasoval pro aktivaci článku 7 proti Maďarsku. Je přesvědčen, že to povede ke konstruktivnímu dialogu, a že změny, které Maďarsko zavádí ve svém systému správního soudnictví, nemohou být Evropou odmítnuty jako neslučitelné s dnešními standardy: vesměs prý jde o téměř doslovný překlad stávajících rakouských zákonů do maďarštiny.

Spor o členství Fideszu v EPP je podle Orbána iniciován nikoliv konzervativci, ale levicí. Má se jednat o „salámovou metodu“ k oslabení frakce, v níž je Fidesz prvním, ale nikoliv jediným terčem. Sklidí-li tato taktika úspěch, „další budou na řadě Italové a pak Rakušané“. Lidi, kteří tuto taktiku nechápou, označil už Lenin ve svých spisech za „užitečné idioty“, a ti, kdo usilují o rozštěpení Evropské lidové strany zevnitř, hrají přesně tuto roli. „Sám nechovám žádnou velkou lásku ke skandinávským členům EPP, ale nikdy bych nepožadoval jejich vyloučení.“

Čtěte také: Komunisté ho zakázali a vyhnali. Písničkář Kryl kritizoval politiky i po revoluci

Schodek státního rozpočtu vystrašil Česko. „Je zaděláno na průšvih“

Otázce, zda v případě vyloučení z EPP bude Fidesz blíže spolupracovat se Salviniho Legou, se Orbán vyhýbá coby předčasné: „Nemám rád lidi, kteří nosí opasek a šle zároveň.“ Fidesz je podle něj členem EPP a k této skutečnosti „neexistuje žádný Plán B“. Společné zájmy Němců a Maďarů jsou silnější než
jejich rozdíly, a mezi tyto společné zájmy patří hlavně nepřipustit socialistický posun v Evropě, čímž je myšlen další růst státních dluhů, rozpočtových deficitů a rozdělování peněz „za nic“. K řešení zásadních ideových rozporů, jako je právě spor o migraci, si Evropa musí vytvořit adekvátní mechanismy. Rozhovor končí návrhem, že členské státy Schengenu by měly zřídit své vlastní grémium ministrů vnitra pro řešení akutních otázek bezpečnosti.

Z pohledu vnějšího pozorovatele a komentátora se mi zdá, že zahájený proces vyloučení Fideszu z Evropské lidové strany bude pro soudržnost frakce dost nebezpečný, a to bez ohledu na to, jak dopadne. Orbán sice v rozhovoru říká, že sám by svoje protivníky z EPP „nikdy nevylučoval“, ale vezmu-li v úvahu ostrost jeho současné billboardové kampaně a jeho další tvrzení o tom, že se EPP příliš rozkročila, zdá se mi, že by byl spokojen, kdyby po případném neúspěchu odešli z frakce sami.

V současné chvíli už mezi oběma stranami sporu padlo příliš mnoho tvrdých slov na to, aby se mohly zase jednoduše smířit.

Spitzenkandidát Manfred Weber, který byl pro Orbána dlouho důležitým spojencem, požaduje dnes po maďarském premiérovi omluvu za billboardovou kampaň, která podle něj EPP „těžce poškodila“. Nestane-li se tak, „jsou na stole všechny možnosti“, což je nepřehlédnutelná hrozba. Pokud na to Orbán nepřistoupí, a to on podle mého odhadu neudělá, k nějaké formě potrestání nejspíš dojde.

Nevsadil bych však svůj honorář za tento článek na možnost, že tím trestem bude zrovna vyloučení natvrdo – právě proto, jaká rizika v sobě skrývá. Kreativitu evropských politiků v krizích nelze podceňovat a může se stát, že přijdou s nějakou jinou, měkčí možností, například s dočasným pozastavením členství. V Bruselu už se nažralo hodně vlků, zatímco příslušné politické kozy zůstaly celé.