„Odstraňují ze zastávek elektronické informační tabule, aby je lidé nerozbili,“ říká Karl Robbjens a ukazuje na tramvajovou stanici v Hjällbo na předměstí švédského Göteborgu. Robbjens, který pochází ze švédsko-libyjské rodiny, vyrostl na sídlišti v této přistěhovalecké, chudé čtvrti. Na cizince tato lokalita, s pečlivě udržovanou zelení a dlážděným náměstím s obchody, působí stejně úhledně a spořádaně jako většina Švédska. Robbjens ale prohlašuje, že realita je drsnější, píše britský týdeník The Economist.

„Co chvíli mě někdo zmlátil,“ vzpomíná. A pak ukáže na školu, kde jeho spolužáci rozbíjeli okna, a na činžovní dům, kde byla ubodána sestra jeho kamaráda.

V polovině srpna shořela v Hjällbo dvacítka aut; v celém Göteborgu jich v noci 13. srpna bylo zapáleno téměř 100. Policie zatkla dva podezřelé. Další, který uprchl do Turecka, byl zatčen tam. Švédské úřady z těchto žhářských útoků podezírají kurdský gang. Zapalování aut je oblíbenou zábavou mladých zločinců v Göteborgu. Podle policie letos žháři zničili 172 vozů, loni jich ve stejném období shořelo dokonce 237. Nedávný útok byl ale koordinovaný, uvádí policie.

Takovéto incidenty udržují téma imigrace v popředí politických debat v době, kdy se země připravuje na volby vypsané na 9. září. Během migrační krize v roce 2015 přišlo do Švédska 163.000 žadatelů o azyl, což místní úřady přimělo zavést pohraniční kontroly. Počet příchozích běženců poté klesl na zhruba 26.000 ročně, téma migrace ale stále poutá pozornost mnoha voličů.

To je špatná zpráva pro vládní sociální demokraty, zatímco protiimigrační strana Švédští demokraté, která má neonacistické kořeny, ze situace těží. Přestože preference Švédských demokratů v posledních týdnech klesly, strana má pořád naději skončit ve volbách někde mezi prvním a třetím místem se ziskem nejméně 20 procent hlasů, což by znamenalo obsazení více než 70 poslaneckých křesel.

„Švédsko nepožaduje asimilaci migrantů“

Jedním z těchto poslanců bude pravděpodobně i Karl Robbjens. Před třemi lety opustil středopravou Umírněnou koaliční stranu a připojil se ke Švédským demokratům. U člověka ze smíšeného manželství, jehož matka byla místostarostkou libyjské metropole Tripolisu, se zdá být členství v krajně pravicové straně kuriózní. Robbjens ale tvrdí, že nevystupuje proti imigrantům, jen proti neschopnosti Švédska je integrovat. Stejně jako řada dalších kritiků švédské přistěhovalecké politiky říká, že země nepožadovala asimilaci migrantů, a tak se jen málo z nich cítí být Švédy a příliš mnoho spoléhá na sociální dávky.

Dopady migrační vlny na Švédsko nejsou ale tak jednoznačné, jak je vykreslují Švédští demokraté. Podle studie jednoho z ekonomů ministerstva financí, zveřejněné v květnu, uprchlíci, kteří přišli do Švédska před rokem 2014, vyjdou stát během svého života na 8000 dolarů ročně. Nicméně imigranti, kteří přicházejí do Švédska a nemají status uprchlíka, musejí mít v zemi předem zajištěnou práci nebo mít velký majetek.

Podle švédských úřadů připadá na přistěhovalce v poměru k jejich počtu větší množství trestných činů. Kriminalisté ale uvádějí, že tato čísla jsou prakticky srovnatelná se skupinou Švédů s nízkými příjmy. A i přes křiklavé titulky médií počet trestných činů páchaných přistěhovalci ve většině kategorií nestoupá, s výjimkou sexuálních útoků.

Podle průzkumu veřejného mínění institutu Ipsos dělá Švédům před volbami největší starosti oblast zdravotní péče (44 procent), imigrace je na třetím místě (25 procent), jen těsně před ochranou životního prostředí (23 procent). Ekologické téma oživily především rozsáhlé lesní požáry, které v letošním horkém létě zemi postihly. V souvislosti s tím vzrostla podpora strany Zelených.

Hlasy těch, kteří vidí jako hlavní téma zdravotní péči, si ale dělí několik stran, kromě Švédské sociálnědemokratické dělnické strany také Umírněná koaliční strana a Levicová strana. Voliči zaměření na přistěhovalecké téma naproti tomu jednoznačně preferují Švédské demokraty. „Zcela si toto téma přivlastnili,“ říká Henrik Oscarsson z univerzity v Göteborgu, který je spoluautorem studie o švédských voličích.

V reakci na úspěchy Švédských demokratů strany hlavního proudu posunuly svou politiku více doprava. Šéf sociálních demokratů Stefan Löfven prohlásil, že chce snížit počet uprchlíků poskytováním pomoci do oblastí, odkud přicházejí, a stejně se vyjádřili i Umírnění. Zelení a Levicová strana, tedy potenciální Löfvenovi koaliční partneři, jsou k migrantům vstřícnější, stejně jako Křesťanskodemokratická strana.

Švédští demokraté mezitím zmírnili svou rétoriku, aby získali více hlasů voličů centristických stran. Vůdce Švédských demokratů Jimmy Åkesson připouští, že Švédsko nebude napořád zemí „modrookých blonďáků“, a – podobně jako Löfven – prohlašuje, že se chce soustředit především na integraci přistěhovalců. K novým žadatelům o azyl je ale nadále nekompromisní. Švédsko by podle něj mělo přijímat pouze ty, kteří utíkají před útlakem v sousedních zemích. Režimy v Norsku, Finsku ani Dánsku ale příliš represivní nejsou, konstatuje The Economist.

Stejně jako při předchozích volbách, také tentokrát všechny strany předem uvedly, že nebudou se Švédskými demokraty spolupracovat. Výsledkem tedy bude pravděpodobně menšinová vláda. Sázkaři dávají v současné době největší naděje na premiérskou funkci předsedovi Umírněné koaliční strany Ulfu Kristerssonovi.