Před dvěma lety excelovala Vendula Fialková u mezinárodní maturity na Novém PORGu, nyní studuje matematiku na prestižní britské univerzitě v Oxfordu. „Určitě půjdu směrem aplikované matematiky, ale ještě nevím, co přesně to bude,“ říká nadějná studentka. O své střední škole říká, že ji na vzdělávací systém dobře připravila. „Důležité bylo, že škola vyžadovala psaní esejí, dlouhodobější projekty a podobně, což je základ veškerého studia v Británii a někteří se s tím na začátku těžko srovnávali,“ dodává Vendula.

Byl Oxford dobrá volba? Určitě jste měla mezi univerzitami na výběr.

Ano, Oxford byla jasná volba a neměnila bych. Líbí se mi jak univerzita a vzdělávací systém, tak město samotné. Oxford a Cambridge, možná spolu s některými londýnskými univerzitami, jsou odlišné ve stylu výuky. Očekává se hodně nezávislosti a samostatné práce a není náhoda, že se každoročně přetahují o pozici nejlepších univerzit. Asi to není pro každého, jiná škola by nejspíš byla méně hektická, na druhou stranu jsem tu ale naprosto spokojená a oxfordské prostředí mě motivuje stále na sobě pracovat. Netvrdila bych ale, že jsem měla ve finále široký výběr, protože do Británie se člověk může hlásit na pět škol a já se ze svých pěti dostala na tři.

Jak zpětně hodnotíte své středoškolské vzdělání z PORGu? Připravilo vás dostatečně na univerzitu?

Za PORG jsem moc ráda, protože si myslím, že mě připravil především na vzdělávací systém v zahraničí. Tradiční české curriculum se od britského dost liší, takže IB (mezinárodní maturita – pozn. red.) je v tomto smyslu určitě mnohem lepší systém, ve kterém si člověk zvykne pracovat samostatně a aktivně se o své studium zajímat, což se tady od studentů očekává. Zároveň s odstupem stále více oceňuji, jak k nám učitelé přistupovali a kolik podpory se nám z jejich strany během studia dostalo, protože většině z nich myslím upřímně záleželo na tom, abychom uspěli. I tak jsem na začátku doháněla ztrátu na ostatní studenty, především s abstraktnějšími předměty jsem se před Oxfordem nikdy nesetkala, zatímco mnozí mí spolužáci už část z nich probrali na střední. 

Co myslíte abstraktnějšími předměty?

Čistou matematiku, předměty, jako jsou analýza, lineární algebra nebo grupy. Já znala jen aplikovanější část matematiky, řešení rovnic, geometrii, pravděpodobnost. K těm mám stále blíž, ale bez čistých předmětů člověk musí přijmout spoustu faktů, aniž by jim pořádně rozuměl, a to je právě něco, co Oxford nedovolí.

Máte za sebou prvních pár semestrů. Je něco, co byste doporučila své střední učit jinak nebo učit navíc?

Vlastně nevím, asi to záleží předmět od předmětu. Ano, neznala jsem čistou matematiku. Ale neumím si úplně představit, proč by ji měl na střední brát někdo, kdo se potom hlásí na dějepis nebo lingvistiku. Kdybych měla něco měnit, asi bych řekla, že by bylo fajn mít více volitelných předmětů, aby každý mohl rozvíjet znalosti ve svém oboru. Myslím, že oproti mnohým školám je PORG právě dobrá příprava, protože od nás také vyžadoval psaní esejí, dlouhodobější projekty a podobně, což je tady základ veškerého studia a někteří se s tím na začátku těžko srovnávali.

Překvapilo vás něco na anglosaském univerzitním prostředí?

O anglosaském vzdělávacím systému obecně jsem měla poměrně dobrou představu na základě zkušeností ze střední, takže tam se žádné velké překvapení nekonalo. Ze žádných propagačních materiálů a příruček se ale nedá vyčíst, jak na člověka působí celé univerzitní město jako takové. Na jednu stranu je Oxford turistické místo jako každé jiné, kde se v centru věčně prodíráte skrz davy turistů. Na druhou stranu ale většinu veškerého místního života tvoří studenti a je to vlastně svět sám pro sebe se svou specifickou atmosférou.

„Stíhám mít normální studentský život“

Zmínila jste, že je studium hektické. Musela jste mu tedy něco obětovat?

Nemyslím, že bych obětovala víc než ostatní studenti. Ano, práce zabere hodně času, ale to asi každá škola. Samozřejmě je všechno otázka kompromisu a preferencí, někdy se musím donutit zastavit a smířit s tím, že prostě úplně všechno na sto procent nikdy umět nebudu. I když i takoví géniové v Oxfordu jsou a ti potom opravdu nedělají nic jiného, než že se učí. I tak ale stíhám mít normální studentský „social life“, bavit se se spoustou lidí ve dvou zemích a u toho si držet rozumné výsledky.

Už víte, na co se během studia zaměříte?

Určitě půjdu směrem aplikované matematiky, ale ještě nevím, co přesně to bude. Na podzim jsem si vlastně změnila obor na Mathematics and Statistics, takže teď mám otevřené dveře do oborů jako datová analýza, strojové učení nebo umělá inteligence, což je všechno fascinující. Taky mě baví základy matematického modelování, takže pořád ještě mám široké spektrum potenciálních možností. Ale určitě bych chtěla, aby to byla matematika nějakým způsobem použitá k řešení „nematematických“ problémů.

Vracíte se ráda do Čech?

Určitě. To je vlastně jedna z věcí, které mě hodně překvapily. Věděla jsem, že mám Česko ráda, ale nečekala jsem, že oproti němu bude Británie tolik odlišná. Je spousta drobností a zvyků, které jsem dřív ani nevnímala, ale tady si jich všímám.

Kterých například?

Třeba toho, že tady příroda vypadá jinak a nemůžu vypadnout na procházku do lesa. Nebo že se tu nedá sehnat klasický kváskový chleba, na který jsme my Středoevropané zvyklí. Oxford je v tomhle podle mě ale ideální, protože máme vždycky osm až devět týdnů semestr a potom pět a půl týdne volno. Díky tomu zvládám udržovat kontakty s kamarády v obou zemích, za což jsem moc ráda, i když to taky znamená, že semestry jsou hodně intenzivní. Na druhou stranu se tu nikdy nenudím a ty dlouhé prázdniny potom vlastně nejsou prázdniny jako takové, ale spíše studijní volno, během kterého látku ze semestru vstřebáme.