ÚHEL POHLEDU: Podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se opět zhoršily. Tedy nepřekvapivě. Vyplynulo to z nejnovějšího údaje o indexu nákupních manažerů, který dosáhl 46,8 bodu. Přitom 50bodová hranice je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Znamená to, že se dál snižuje objem výroby i nových zakázek. Asi lépe představitelné, co přesně to znamená, to je tehdy, když řekneme, že to je druhý největší pokles sektoru od června 2020 a současně největší pokles nových zakázek za více než dva roky.

Je to jen opět další z mnoha a mnoha střípků skládajících dohromady komplexní obraz rychle brzdící globální ekonomiky zmítané inflací, která však čelí rychlejšímu propadu a vyšší inflaci v Evropě. V té Evropě, která během posledních čtrnácti let tak intenzivně tiskla peníze, aby se právě propadu vyhnula – až jej právě tím zintenzivněla.

Tím se nám ovšem leccos vysvětluje. Dnes se můžete na internetu dočíst kvanta článků o tom, jak akcie padají, jak dluhopisy padají a jak ten a onen předpovídá, že dno už je nedaleko, že možná ještě tak deset procent dolů a bude zas dobře. Spekulanti se tváří poněkud vyjeveně, někdy až ublíženě, jako by je takový strmý pád cenných papírů ohromně překvapoval a vlastně pro něj nemají pořádné vysvětlení. Možná by se to dalo hodit na inflaci, možná na zvyšování úrokových sazeb ve světě, ale celkově je takový propad vysvětlován více či méně složitými teoriemi o špatných očekáváních…

A současně s tím vidíte obraz reálné ekonomiky, která byla posledních 14 let poháněna zvětšováním peněžní zásoby ve stylu pyramidového systému. A nyní pyramida přestala fungovat a reálná ekonomika začala (konečně) volným pádem globálně klesat.
Lidé se ptají chybně. Ptají se, proč ceny aktiv padají. Měli by se ale divit, proč padají až letos a proč se pyramidový systém držel v chodu tak dlouho.

Přestože reálná ekonomika stále ještě nevyšplhala ani na předcovidovou úroveň, ceny cenných papírů jsou stále výš, než kde byly na startu covidu, a to už tehdy velké americké hedgeové fondy spekulovaly, že jsou ceny cenných papírů nafouknuté a měl by přijít jejich propad.

Technicky vzato, aktuální propad vlastně můžeme považovat nejen za korekci zcela nesmyslného růstu cen aktiv během pandemického období, ale i za korekci mezikrizového období od roku 2009 do roku 2019, kdy ceny cenných papírů rostly ne proto, že by se aktivům dařilo, ale proto, že byly podporovány nesmyslným tiskem peněz. A vlastně nám ještě pořád chybí zkorigovat i období 2008 až 2009, kdy proběhla finanční krize, ale ceny aktiv neklesly dostatečně, jak by měly vzhledem k situaci, protože tisk peněz běžel už tehdy. Padat tedy pořád je kam a naivní představy o tom, že „v nejhorším nás čeká ještě pokles o dalších deset procent“, jsou právě jen naivní.

Jen za posledních 14 dnů propadly globálně v průměru akcie o 5 procent, padají i kryptoměny, padají státní dluhopisy, což je obzvláště kruté pro ty, kdo uvěřili povídačkám státu, že by měli vložit své úspory do penzijních fondů. Ale jsou i větší propady. Akcie v americkém indexu S&P 500 za pouhé dva týdny ztratily v průměru téměř sedm a půl procenta, protože tento index se víc orientuje na technologie, a u nich byla a dosud je bublina obzvláště velká.

V současnosti se nehraje na to, jak vydělat. Hraje se na to, jak minimalizovat ztráty. Nenechte se zmýlit, v dobách tak komplexního rozvratu ztrácí hodnotu dokonce i ta aktiva, která fungují jako celkem slušný konzervant hodnot, tedy pozemky nebo zlato; jejich ztráty ale v průměru jsou a budou procentuálně nižší než ztráty jakýchkoliv jiných aktiv. Jde o to, že vezmeme-li to po skupinách aktiv, pak prostě dolů půjde vše, jen něco půjde dolů méně než něco jiného.