Po desítkách tendrů, kterými v uplynulých měsících rozdělovaly své zakázky státní Lesy ČR, se stal dominantním lesníkem premiér Andrej Babiš, resp. koncern Agrofert, který ovládá. Pro lesy a vůbec krajinu to může mít ještě vážnější důsledky než zamoření řepkou.

Výsledky veřejných soutěží nejsou překvapením, informace o dominantním postavení Agrofertu se ovšem snažila státní lesnická firma zpochybnit tím, že ještě není o všem rozhodnuto. Až v pondělí publikovala úplný přehled, s kým státní Lesy uzavřely smlouvu na těžbu dřeva pro příští měsíce a léta. Uzavřeno bylo 191 smluv na těžbu, Uniles z holdingu Agrofert jich dostal čtyřicet, tedy něco přes pětinu z celkového počtu. Na druhém místě je Kloboucká lesní s 18 smlouvami, následuje Stora Enso s patnácti, Jihozápadní dřevařská s dvanácti a Lesní společnost Ledeč nad Sázavou s deseti smlouvami.

Nelze popřít, že Uniles a sesterská společnost Wotan Forest měly nejvíc zakázek od Lesů ČR už v roce 2013, než jejich majitel vstoupil do vlády. Ovšem silové poměry v lesnictví se od té doby změnily nepřehlédnutelně. V roce 2013 běželo státním Lesům 133 smluv na těžbu v polesích, která měla proti dnešku o něco větší výměru. Uniles a Wotan Forest se dohodly se státem celkem v šestnácti případech, o jednu smlouvu za nimi zaostával Progles, třináct polesí dostaly na starost Kloboucká lesní a Stora Enso, dvanáct jich měla Petra. V následujícím konkurenčním střetu s firmou bývalého vicepremiéra a současného premiéra obstály s různým výsledkem. Progles se z trhu s těžbou státního dříví úplně stáhl, Petra se loni dostala do vážných problémů a opustila řadu polesí, Kloboucká lesní a Stora Enso zůstaly v zásadě na svém.

Vytěžit a odejít

Státní lesy zabírají celou polovinu tuzemských lesních porostů. Když v nich stát outsourcoval těžbu, a ještě dával v soutěžích přednost velkým lesnickým operátorům, sám se zbavil šance, aby se účinně bránil invazi kůrovce. Představitelé stávající vlády v čele s ministrem zemědělství Jiřím Milkem hledali viníka kůrovcové katastrofy u svých předchůdců. Za škůdce lesa byl nejdříve označen generální ředitel státní firmy Daniel Szórád, poté exministr Marian Jurečka (KDU-ČSL), odpovědnost však neměla premiérská firma Uniles, i když právě její pracovníci mohli s kůrovcem bezprostředně bojovat v nejvíc zasaženém pohoří Jeseníky. Právě v tom je ovšem jádro problému. Ve státních lesích těží se ziskem soukromníci, nejsou ovšem odpovědni za stav a zdraví lesa, který po vypršení smlouvy opouští. To už je na majiteli.

Nikdo se lesnickým firmám nediví. Vstoupily do tvrdého byznysu, který má přísná pravidla, a nemohou si tedy dovolit utrácet za to, jak budou lesy vypadat. Za vlasy přitažené vypadá i podezření, že množení kůrovce nezabránily, aby mohly o to víc kácet. Následkem kalamity je kůrovcového dřeva tolik, že se nedá prodat za dobrou cenu. Sice se už objevil názor, že by stát měl prodej kůrovcového dřeva dotovat, aby soukromníci dosáhli přiměřeného zisku, byla by však nehoráznost, kdyby firmám pomohl víc než nedávným snížením nájmů v řádu miliard.

Firmám jde spíše vytknout, že bitvu s kůrovcem prohrály. Prostě si s ním nevědí rady. Sám Uniles z některých smluv se státní firmou raději vycouval. Vedle nedostatku srážek, kůrovce a liknavosti některých soukromých majitelů je klíčovým důvodem usychání lesů nešťastný systém outsourcingu v Lesích ČR. Těžko však mohl tento systém změnit ministr Jurečka, když měl za kolegu ve vládě největšího dřevaře. Ještě hůře může něco změnit jeho nástupce Milek. Největší dřevař, který mezitím ještě vyrostl, mu přímo šéfuje. Neexistuje plán, jak lesy zachránit, protože by nutně kolidoval s již uzavřenými smlouvami, ani se ještě neřeklo, jak je možné zajistit jejich obnovu v příštích letech. Babiš nechce lesy zničit, jeho střet zájmů v pozici premiéra však zaručuje, že zničeny budou.