Digitální měna jménem bitcoin, jakož i několik dalších zažívá v posledních týdnech dramatický pokles. Hodnota instrumentu, který ještě relativně nedávno sahal až do nebes, poklesla natolik, že se jej snaží zbavit skoro každý. Celé pole DeFi čili decentralizovaných financí teď prožívá otřes, ze kterého se nemusí vůbec vzpamatovat – nebo který jej minimálně zásadně změní. Opravdu zásadně, k nepoznání.

Na svém začátku byl bitcoin libertariánským snem. Stvořen neznámým matematikem, který vystupoval pod pseudonymem Sakaši Nakamoto, přímo uprostřed křečí obří hospodářské krize roku 2008, sliboval lidem něco, co ztratili jinde: důvěru. Zatímco se jedna velká instituce za druhou otřásaly, nebo dokonce hroutily, majitelé hypoték přicházeli o domovy a zaměstnanci o práci, ztrácel tradiční bankovní a peněžní sektor na věrohodnosti. Digitální, distribuovaný systém vypadal jako něco, co by mohlo klasické banky nahradit, mimo jiné proto, že jeho základní funkčnost vynucovaly algoritmy, nikoliv lidé. „Naším zákonem je zdrojový kód“, to bylo heslo technolibertariánů.

Ale libertariánské sny se většinou vyvíjejí jinak, než si ti, kdo si je vysnili, na samém počátku představovali. Lidská zchytralost a někdy i zlovůle dokážou „přiohnout“ původně čisté úmysly a čisté algoritmy k tomu, aby sloužily zlé věci. Nebo minimálně krátkozraké věci, jejíž dlouhodobé důsledky jsou zlé.

Bitcoin se nikdy nestal v pravém smyslu slova platidlem. Nevznikla technolibertariánská utopie, ve které by anonymní zákazníci platili zlomkem bitcoinu za kávu a knihu k ní, bitcoin nezačal nikdy nahrazovat běžné oběživo. Místo toho se stal nástrojem pro spekulaci a snadné obcházení určitého druhu zákonů, například čínských státních restrikcí na vyvádění peněz z Číny do zahraničí. Také si našel značnou oblibu mezi hackery, kteří v něm rádi vybírají výpalné.

Spekulační nástroje mají tendenci vytvářet bubliny a to bylo nejspíš to, co se v posledních letech stalo s bitcoinem. Ital Charles Ponzi, autor masivního pyramidového schématu ze začátku 20. let 20. století, by nejspíš přehřátý trh kryptoměn kolem jeho vrcholu dobře poznal. Na konci strmé jízdy vzhůru byly nebezpečné vzdušné zámky, ve kterých má něco vysokou hodnotu proto, že mnoho ostatních lidí si myslí, že to má vysokou hodnotu. Po fundamentech se ptal málokdo, zato po celém světě vyrostly „těžební farmy“, soustavy počítačů, které 24 hodin denně, sedm dní v týdnu těžily nové bitcoiny. Jelikož nejlepším hardwarem pro tento účel jsou grafické karty, jednu dobu bylo pro běžného uživatele problémem je vůbec někde sehnat.

Bublina praskla, nic nebude jako dřív. Sen byl konfrontován s realitou. My, lidé, jsme moc nedokonalí na to, abychom mohli vytvářet dokonalé věci a dokonalé systémy. Myšlenka digitálních měn nikam nezmizí, v určitých situacích mohou sehrát velmi praktickou roli. Ale mají-li být dobrým sluhou, a ne živlem, který se vymkl z rukou, patrně budou muset fungovat velmi odlišně. Není to jejich vina; jejich zdrojový kód a algoritmy nás nezradily a fungují tak, jak slíbily. Zradila nás lidská povaha, donekonečna pátrající po tom, jak získat „něco“ za „nic“.