Polská civilní kontrarozvědka (ABW) už v úterý zadržela kvůli podezření ze špionáže Poláka a Číňana, z nichž ten první, Piotr P., byl do roku 2011 vysokým pracovníkem ABW a ten druhý, Wej-ťing W., údajně vystupující pod krycím jménem Stanisław, měl prodávat produkty firmy Huawei veřejnému sektoru. To je zvlášť pikantní pro nás, protože na obhajobě čínských produktů a zájmů si prezident Zeman vystavěl novou zídku, z níž provokuje ty, které nenávidí.

Ale zpátky k polsko-čínským relacím. V minulém roce premiér Mateusz Morawiecki několikrát zmínil čínskou hrozbu vedle ruské. Například řekl, že Čína je „hrozbou svobodnému světu a Transatlantické alianci“ a „v tuto chvíli platí »si vis pacem, para bellum«“. „Musíme najít způsob, jak udržet vhodnou míru odstrašení, nikoliv proti silám svobodného světa, ale proti Číně a Rusku,“ vyzýval. Číňané to samozřejmě nevzali dobře, ale spršku kritiky dostal premiér i od opozice. Místopředseda opoziční Občanské platformy Tomasz Siemoniak napsal, že Morawiecki škodí vlastní zemi.

Zájmy českých a polských liberálů se míjí docela často, aniž by si toho ti čeští všimli. Jeden příklad za všechny: zatímco v Česku je trendy být liberál – antikomunista, a k tomu patří i trocha rozhořčení, že nikdy nedošlo k potrestání zločinů, v Polsku to znamená vyznávat kult tlusté čáry za minulostí. K demonstrativnímu antikomunismu se tam hlásí PiS. Ale takových rozporů je víc.

Poláci například poctivě dodržují protiruské sankce – zatímco Němci a Francouzi o nich hodně mluví. Proč se s tím sepisovat znovu, když to už vyčerpávajícím způsobem rozepsal a vyzdrojoval kolega Jaro Daniška ve svém článku pro web Postoj.sk. „Podíl EU na exportu z Ruska klesl z 49,6 procenta v roce 2013 na 43,8 procenta dnes. Evropa nakupuje z Ruska nejvíc zemního plynu v dějinách. Německo buduje mohutný podmořský plynovod Nordstream 2, Daimler dokončuje továrnu nedaleko Moskvy, kde se budou vyrábět auta Mercedes-Benz tříd E, francouzská energetická společnost Total má desetiprocentní podíl v ruském multimiliardářském projektu Artctic LNG 2, což je sibiřský byznys se zkapalněným plynem, British Petroleum vlastní 19,75 procenta podílu v Rosneftu, který jinak čelí sankcím…“

A tak by se dalo pokračovat ještě velmi dlouho, seznam by dál bobtnal, stejně jako soupiska všech více či méně vřelých návštěv Emmanuela Macrona a Angely Merkelové v Moskvě a vica versa. Ze všech zmíněných projektů je tím největším mohutný podmořský plynovod Nordstream 2, který Poláci považují za přímé ohrožení svých zájmů. „Jde o novou hybridní zbraň namířenou proti EU a NATO, je to jed pro evropskou bezpečnost, který může mít dalekosáhlé následky,“ varoval Morawiecki zasedání Parlamentního shromáždění NATO ve Varšavě vloni v květnu.

Poláky však nikdo neposlouchá a evropští liberálové, rétoricky angažovaní proti Rusku, jimi dokonce otevřeně opovrhují jako reakcionáři a zpátečníky, zatímco se neopovažují vznést námitky proti „hrázím vůči populismu“, jak Německo – a po Macronově vítězství i Francii – otitulovali. Že se tahle hra nehraje podle stejných pravidel, je zřejmé, když dojde na ty evropské vůdce, kteří s Ruskem také obchodují a s Putinem si podávají ruce, ale nemají aureolu strážců demokracie.

Jako třeba Orbán. Poláci mají i historicky důvěrný vztah s Maďary a Orbán je spojencem současné konzervativní vlády, takže jeho vřelý poměr k Rusku samozřejmě rezonuje i v polské veřejné debatě a před nedávnem byl záminkou k následující výměně názorů mezi redaktory Michałem Rachońem a Andrzejem Stankiewiczem v hlavním vysílacím čase na polské (provládní) televizi TVP: „Orbán spolupracuje s Putinem,“ argumentoval Stankiewicz. „Stejně jako Merkelová,“ odpověděl mu Rachoń. „To není stejné,“ pokračoval Stankiewicz, „protože Orbán chce energetickou spolupráci.“ – „Stejně jako Merkelová,“ nedal se Rachoń. „Ale Orbán chce spolupráci s Kremlem...!“