„Každý není automaticky podezřelý.“ Soud zabránil snadnému příjímání plošných opatření
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS) dnes odmítl otevřít ministerstvu zdravotnictví cestu k snazšímu přijímání mimořádných opatření s celostátním dopadem. Nadále platí, že opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví lze vydat pouze cíleně k omezení kontaktu lidí podezřelých z nákazy s ostatními. Pokud není ohniskem celá republika, nelze automaticky pokládat každého za podezřelého.
Rozšířený senát se problematikou zabýval z podnětu jednoho z běžných senátů, který se vymezil vůči dosavadní judikatuře s tím, že znemožňuje státu účinně čelit pandemii covidu-19 a v podstatě tlačí vládu k vyhlášení nouzového stavu. Podle dnešního rozhodnutí nechce rozšířený senát bagatelizovat nebezpečí spojené s covidem-19, zároveň však prý nelze „zavírat oči“ před tím, jak vypadá stávající zákonná úprava, ani ji z pozice soudu přepisovat ve prospěch nějakého „vyššího dobra“.
V rozhodnutí uvedl rozšířený senát příklady, kdy ministerstvo může přijímat mimořádná opatření s plošným celostátním dopadem. V určité situaci skutečně může být ohniskem nákazy celá republika a podezřelým z nákazy každý, kdo se vyskytuje na jejím území.
„Mohlo by tomu být například v situaci, kdy nelze jednoduchým způsobem (např. testem) určit nositele viru, který se razantně šíří (např. v důsledku nové mutace viru), anebo v situaci masivního a nekontrolovatelného šíření nebezpečného viru napříč republikou,“ popsal soudce Zdeněk Kühn. Přijetí mimořádných opatření na celostátní úrovni může být na místě i v případě, že ohniskem nákazy není celé území státu, avšak s ohledem na pohyb lidí přes hranice krajů, počet, velikost a rozmístění ohnisek nemusí být regionální opatření dostatečně účinná.
„Typickým příkladem mohou být určitá omezení skupin osob, které se v rozhodnou dobu pohybovaly ve vymezeném ohnisku nákazy, v době účinnosti opatření se však již mohou nacházet kdekoli na území České republiky a je nezbytné, aby je přijatá opatření ‚dostihla‘ i zde,“ stojí v rozhodnutí rozšířeného senátu. Ministerstvo zdravotnictví by však muselo taková tvrzení podložit relevantními fakty a řádně je zapracovat do odůvodnění.
Rozšířený senát v rozhodnutí mimo jiné popsal proces přijímání pandemického zákona v únoru 2021 a upozornil na to, že už tehdy si byli politici vědomi nedostatků nynější úpravy. Přesto však zákon o ochraně veřejného zdraví nezměnili. Spolu s pandemickým zákonem je zákon o ochraně veřejného zdraví klíčovou normou pro přijímání opatření mimo nouzový stav.