Vztahy mezi Norskem a Švédskem jsou většinou příkladem dobrého soužití. Obě země spolu naposledy válčily v roce 1814, a jejich současné vztahy jsou prakticky bezkonfliktní. Dokud do nich nevstoupí sobi. Pro obyvatele Střední Evropy neobvyklý spor ve kterém se míchá rozdílný přístup ke zvířatům, tradice a obživa místních Sámů, se přesunul mezi diplomaty a zatím nedospěl k přijatelnému řešení. O sobí roztržce informoval zpravodajský server Quartz.

Problém sobů řešila mezi oběma zeměmi dohoda o pastvách z roku 1972, která byla v platnosti do roku 2005, a od té doby se obě země nebyly schopny dohodnout na nové verzi dohody, zejména kvůli váhavosti Švédů. Současná situace došla tak daleko, že norský ministr zemědělství Jon Georg Dale vyhrožuje tím, že Norové začnou švédské soby střílet, pokud se rychle nepodaří nalézt dohodu.

Kvůli nepodepsání nové dohody se například práva na pastvu určují podle dodatku dohody z roku 1751. Norům se na této dohodě nelíbí, že Sámům, kteří mohou přes hranici volně přecházet, dává dohoda na švédské straně hranice větší práva, než jim Norové chtějí ve své domovině garantovat. Mathis Oskal, který je chovatelem sobů a také členem norského sámského parlamentu, uvedl, že zatímco regulace chovů je v Norsku velmi přísná, na opačné straně hranice je režim o poznání benevolentnější.

Právě pro místní Sámy představují sobi jeden z hlavních způsobů obživy, 10% sámských rodin jiný zdroj obživy nemá. Kromě masa zpracovávají také kožešiny a paroží. Norové se mimo jiné také obávají, kromě vyhnání „svých“ sobů z pastvin, také zavlečení různých nemocí sobů, které se v Norsku nevyskytují.

V Norsku začala v posledních letech platit přísná regulace chování sobů. V roce 2003 jich v Norsku žilo přibližně 270 tisíc, ale do roku 2008 se jejich počet zvýšil na téměř 350 tisíc. Po zavedení regulace se jejich počet vrátil na úroveň z roku 2003. Ve Švédsku se počet sobů pohybuje stabilně kolem čtvrt milionu jedinců.