Jako po jaru přichází léto a následuje podzim, tak mají své fáze evropské dotace. Nejdříve se dlouhé měsíce připravují pravidla, kdo o ně smí žádat, pak se pomalu rozjíždí proces schvalování projektů, a poté dojde ke skandálu, při kterém se zjistí, že systém nefunguje. Čerpání dotací se pak zastaví. Dodnes se považuje za selhání předchozích vlád, že se dotace v období 2007 až 2013 pomalu rozjížděly. Následně se zjistilo, že systém není zabezpečen proti korupci, a tak se počátkem roku 2012 značná část programů zastavila. Teď se ukazuje, že nešlo o selhání, ale že to bylo v řádu věcí.

Také v přípravě na čerpání v období 2014–2020 Češi patřili mezi nejpomalejší v Evropské unii, a když už se dotační mechanismus rozjel, došlo ke skandálu. Koncem dubna 2018 byl přerušen program na podporu podnikání, ve kterém se rozděluje 114 miliard korun, pětina všech přidělených dotací. Dosah skandálu se podle informací Týdeníku Echo dá srovnat s tím, co se přihodilo před sedmi lety. Nejvíc na případu zneklidňuje, že teprve nastal pátý rok rozpočtového období a podle minulé zkušenosti by mělo k největšímu kolapsu dojít až napřesrok. Proto také experti s napětím čekají, kdo bude další na řadě.

Země podvodů

Bylo by možné opakovat tirády o neschopnosti a prohnilosti českých úřadů, které nedokážou zajistit, aby investice v řádu sto miliard korun ročně doputovaly tam, kde by skutečně pomohly. Také je možné znovu oživit stížnosti na neprůhledný byrokratický systém, který v zásadě vylučuje, aby normální podnikatel nebo ředitel školy vyplnil dotační žádost správně. Jako před bouřkou postupně klesá atmosférický tlak a posléze se zatahuje obloha, tak fungují i evropské dotace. Termíny na vyčerpání dotací se blíží, příjemci i úředníci jsou stále nervóznější, s rostoucí nervozitou dělají chyby či úmyslně nad nimi přimhouří oči, a když se chyb nahromadí dost, pak najednou temnou oblohu rozčísne blesk a přijde bouře, tedy dotační skandál.

K něčemu takovému opravdu došlo. Neúplné informace, které dotčená ministerstva i Evropská komise zveřejňují, doplněná zprávami z expertních kruhů, popisují příběh, jak důsledný úředník z Auditního orgánu ministerstva financí odhalil chyby při vypsání dotací na podporu IT projektů. Žádosti se hodnotily podle toho, kolik nových míst se v konkrétní firmě vytvoří, už se však nesledovalo, kolik pracovníků stejný podnik během projektu propustí. Podle očekávání se ukázalo, že firma obvykle vytvořila tolik nových míst, kolik lidí předtím propustila. Auditor ministerstva financí se navíc zachoval přesně podle předpisů, odhalené nedostatky poslal přímo Evropské komisi a nedal možnost nadřízeným zamést průšvih pod koberec. Evropská komise pak udělala, co udělat musela. Zastavila celý program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, dokud se neprověří dotace pro jiné než IT podniky. Kdo tedy udělal chybu? Bývalý ministr průmyslu Jan Mládek se nechal slyšet, že pravým důvodem je aféra Čapí hnízdo, která přerostla v evropský skandál a do které je namočen současný premiér Andrej Babiš. Právě proto se auditoři z Bruselu na Českou republiku zaměřili. Viníci se ještě budou hledat, jisté však je, že už tradičně za celou zábavu zaplatí v řádu miliard korun tuzemský daňový poplatník. Evropská komise nepořádné projekty neuhradí a z vládních kruhů zaznělo, že tedy podnikům vypomůže státní rozpočet.

Důvod, proč zrušit dotace

Aféra s dotacemi má ovšem i hlubší poselství. Znovu nastolila zásadní otázku, k čemu eurodotace vlastně jsou. Na to odpovídají vládní dokumenty jednoznačně. Jde přece o „zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky“, jak donekonečna opakuje tzv. Dohoda o partnerství, dokument, podle kterého se čerpá v období 2014–2020. Očividně se něco pokazilo. Dotace zvyšují byrokracii, podnikatelé užívají podporu na snížení provozních výdajů a tím naopak chrání své zastaralé provozy před konkurencí. Příklad jako vystřižený z učebnice o zhoubném vlivu státu na ekonomiku.