Česká princezna? Kdybychom měli monarchii, mohla by ji být Eleonora Habsburská
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Česká republika si letos připomíná 100 let od vyhlášení samostatnosti. Do té doby Čechy patřily do multinárodnostního svazku Rakousko-Uhersko, jemuž vládli mocní Habsburkové. Evropská dynastie přišla o svou moc po skončení první světové války v roce 1918. Nezmizeli ale úplně. Modrou krev mocných králů a císařů v sobě má i 24letá Eleonora Habsbursko-lotrinská. Usměvavá blondýnka studuje, cestuje po světě, dělá modeling a používá Instagram. Nedávno poskytla rozhovor pro módní server BeauMonde.nl.
Kdybychom si zachovali monarchii, ona by byla českou princeznou. A nejenom to. Její celý titul by zněl následovně – Její císařská a královská výsost, arcivévodkyně rakouská, královská princezna uherská, česká a chorvatská. Mladá Eleonora jej však nepoužívá a oficiálně ani nemůže, neboť její dědeček Otto Habsburský se již v roce 1961 oficiálně vzdal všech nároků na rakouský trůn.
Eleonoře prý často říkají, že se nápadně podobá rakouské arcivévodkyni a známé české královně, Marii Terezii když byla mladá. „Marie Terezie je jedním z mých nejoblíbenějších předků,“ řekla dívka pro nizozemský módní server BeauMonde.nl. „Byla vizionářkou, která přišla k moci v těžkých dobách a zaváděla nadčasové zákony, jako například povinné vzdělávání,“ ocenila dále svého předka.
Když se zrovna nevzdělává, ráda jezdí na koni, lyžuje a cestuje po světě. Své zážitky pak se svými přáteli a fanoušky pravidelně sdílí na svém instagramovém účtu. Eleonore ale není jediným „viditelným“ členem váženého rodu. Její mladší bratr Ferdinand Habsburský je vášnivým jezdcem Formule 3.
Hlavním reprezentantem současných Habsburků je ale Karel Habsburský, vnuk posledního rakouského císaře Karla I. 57letý Karel se aktivně věnuje evropské spolupráci a mezi lety 1996 až 1999 byl dokonce členem Evropského parlamentu.