Děti nejsou proti koronaviru imunní, přestože jim nehroží těžký průběh nemoci covidu-19. Jejich očkování sice není urgentní, ale pokud se zanedbá, mohou si časem vypěstovat vlastní variantů viru, která je už může ohrozit, myslí si molekulární genetik Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. Podle deníku The Telegraph chce Velká Británie očkovat děti už v srpnu, zatím ale čeká na výsledky studie Oxfordské univerzity. Izrael již začal s očkováním mladistvých do 16 let. Klinické studie zkoumající bezpečnost vakcín u dětí provádí i samotní výrobci, na výsledky se ale ještě čeká.

Obecně vzato platí, že dětem většinou nehrozí těžký průběh onemocnění covidem-19, spíše naopak. Imunní ale nejsou.

Je pravda, že u dětí mívá onemocnění covid-19 lehčí průběh, ale z dlouhodobého hlediska bychom na ně neměli zapomínat. Když se bude očkovat starší generace naší populace – dědečci, babičky a samozřejmě rodiče – jen tím vytlačíme virus do dětských kolektivů. Pochopitelně se tedy nebude šířit mezi očkovanými, ale mezi dětmi. U nich by hrozilo, že si časem vypěstují variantu viru, která bude pro ně nakonec škodlivá nebo horší. To bychom z dlouhodobé perspektivy neradi dopustili. Na druhou stranu nejde o nic urgentního.

Čili pokud necháme v populaci nebo v její části působit virus příliš dlouho, mohla by časem vzniknout další, potenciálně nebezpečnější varianta? Kdy bychom tedy měli očkovat děti?

Ano, to je ta úvaha, proč budeme muset očkovat také děti. Není to ale na pořadu dne, ostatně vakcíny pro ně zatím nejsou ještě schválené. Už několik firem nicméně provádí klinické studie, aby k finálnímu schválení došlo. To bude ovšem nějakou chvíli trvat a v tento okamžik je přeci jen důležitější postupovat směrem odshora dolů, tedy od rizikovějších kategorií, ať už věkových nebo zdravotních. Neměli bychom ale děti opustit a nechat je s koronavirem samotné, jsou koneckonců naší budoucností.

Izrael už začal očkovat mladistvé do 16 let. S podobným plánem si pohrává i Velká Británie, začít by mohla v srpnu. Chápu, že nejde o urgentní věc, ale neměla by se i tak s předstihem vytvořit nějaká strategie pro vakcinaci dětí?

Očkovací strategie by samozřejmě měla být připravená a dávno, to je jasná věc. Možná už má stát nějaký plán na stole, ale nejsem vakcinolog ani lékař, jsem z akademického pracoviště. Plány ohledně očkování tedy dostávám z médií jako každý běžný občan.

Nemůže být potenciální brzký návrat dětí do škol tedy z epidemiologického hlediska problémem, pokud se jejich vakcinace odsune na pozdější dobu? Byť zde předpokládám, že přinejmenším část učitelů bude již díky očkování chráněna.

Jak se projeví návrat dětí do škol na celé pandemické situaci, na to existuje řada modelů. Myslím si, že stále není příliš přesně zřejmé, jak moc se virus šíří v dětských kolektivech. Navíc budou určitě při vstupu do škol testovány, alespoň je to tak veřejně komunikováno. Doufejme, že je vše připravené tak, aby z toho nevznikla velká epidemiologická komplikace. Samozřejmě fakt, že děti už rok nebyly ve škole, je bezesporu velkým problémem pro budoucnost. Je to takový balanc mezi bezpečností a tím, abychom se dostali zpět do normálu.

Ještě o víkendu byla v Brně objevena dosud nepopsaná mutace. Jak moc se máme obávat dalších variant koronaviru?

Jenom abychom si ujasnili rozdíl mezi variantou a mutací. Dá se říct, že mutace vznikají postupně, každý druhý nebo třetí člověk přidá jednu do koronaviru. Soubor hromadících se mutací vytváří určitou linii, variantu. Co se týče brněnské mutace, podrobněji jsem odbornou zprávu neviděl. Nicméně se běžně děje, že vznikají nové varianty či se dokonce šíří lokálně, například v rámci rodin. Pak ale hrozně záleží, zda má daná varianta nové, potenciálně nebezpečné biologické či medicínské vlastnosti – jestli se lépe šíří, zda uniká protilátkám a zhoršuje nebo i naopak zlepšuje průběh nemoci.

Další věc je, že se varianta musí dál šířit, aby přežila. Pokud je tedy člověk dostatečně opatrný a nikoho nenakazí, tak ji ukončí, ať už si „pořídil“ jakoukoliv. Je velmi důležité dění okolo nich sledovat, proto Světová zdravotnická organizace (WHO) a Evropská unie doporučují všem státům, ať sekvenují každý desátý vzorek – tím získají přehled o tom, jaké varianty se na jejich území vyskytují a zda nepřibyla nějaká nová. Dokud se ale její přítomnost nespojí s klinickým příznakem nebo se nezačne v dané lokalitě šířit více, než bychom očekávali, tak jde o pochopitelnou věc. K takovým zprávám nyní bude docházet každou chvíli, přitom tomu tak bylo po celou dobu pandemie. Například britská varianta má 24 mutací, které se postupně nashromáždily.