Pátek opravdu nebyl pro Evropskou unii šťastný den. Právě toho dne začala platit Trumpova cla na evropskou ocel a hliník, v Itálii nastoupila euroskeptická vláda a ve Španělsku byl v sedmém roce vlády odvolán premiér Mariano Rajoy. První dvě události připomínají nebezpečí, jimž musí v nové době čelit sama myšlenka evropské jednoty, třetí je nepříjemná tím, že málokdo tuší, co znamená a přinese. Dobře si to ovšem dokážou představit Češi, protože v posledních letech zažívají podobný příběh jako Španělé.

Lidovecký předseda vlády Rajoy nastoupil v dobách hluboké ekonomické krize, kterou dokázal zvládnout pomocí zásad klasické liberální ekonomie. Dal do pořádku státní finance rozvrácené předchozí vládou socialistů a politikou úspor obnovil důvěru investorů, s jejichž pomocí se mu podařilo znovu nastartovat růst. Proto dnes španělská ekonomika roste nejrychlejším tempem v Evropské unii s výjimkou Polska a dvou pobaltských zemí, svého času dvacetiprocentní nezaměstnanost průběžně klesá a stát například platí za své půjčky mnohem nižší úroky než Česko. Zároveň nedokázali Španělé překonat frustraci z krizových časů. Proto nepřekvapí, že se naštvanost z úsporné politiky pravicové vády ventilovala při rozhořčení z více či méně věrohodných korupčních afér vládní strany. Když koncem května padly mnohaleté tresty v aféře černého financování lidovců, nic nevadilo, že se řešila korupce z doby Rajoyova předchůdce Josého Aznara. V rámci jakési protikorupční euforie byl sněmovnou svržen Rajoy.                                                         

Frankensteinova koalice

Stejně jako v Česku vyneslo španělské protikorupční hnutí do čela státu dravého politika, kterému jde pouze o moc a je ochoten k jejímu získání použít jakékoli prostředky. Španělský Andrej Babiš se jmenuje Pedro Sánchez, přezdívaný pro svůj mladistvý vzhled a urostlou postavu Krásný Pedro (Pedro, el guapo). V roce 2016 prohrál v čele socialistů volby, pak neuspěl při dlouhých jednáních o vládě a byl odvolán z funkce stranického předsedy. Potom ovšem prokázal mimořádný tah na branku. Objížděl venkovské oblasti, kde burcoval řadové socialisty radikálními levicovými hesly, až vyvolal referendum, které ho znovu vyzdvihlo do čela strany. V prvním šoku, který následoval po vyhlášení rozsudků v procesu lidové strany, okamžitě navrhl hlasovat o konstruktivní nedůvěře Rajoyově vládě. Většinu 180 hlasů v třísetpadesátičlenné sněmovně mu kromě 85 socialistických poslanců zajistili levicoví populisté z hnutí Podemos, separatisté z Katalánska a baskičtí nacionalisté. Podle španělské ústavy se tím stal Krásný Pedro automaticky premiérem a vládnout by měl s podporou stejných stran.

Souručenství pod vedením Sáncheze se okamžitě začalo říkat „Frankensteinova koalice“ – podle toho, že spojuje nestandardní strany se zcela rozdílnými cíli. Podobně jako hlasovací mašinerii ANO, SPD, KSČM a ČSSD v pražské sněmovně.

Chtěli jste změnu?

Socialisté v minulých volbách neuspěli, jejich popularita neroste a zůstává na úrovni dvaceti procent. Sánchez si však velmi dobře uvědomil, že lidé přivítají každou změnu, která svrhne dosavadní establishment. I když ho k tomu nikdo nevyzýval, jejich přání splnil a stal se premiérem. Revoltu proti dlouholetému předsedovi vlády vedl se slibem předčasných voleb, zatím však nestanovil jejich termín. Není divu, v této chvíli by je vyhrála liberální strana Občané, k níž přecházejí bývalí voliči lidovců. Krásný Pedro raději plánuje, jak bude vládnout. V časech prosperity a zotavování země po krizi mnohem hlubší, než zažili Češi, nemá žádný program, jímž by vylepšil současný stav. Proto neurčitě slibuje modernizaci země, pod kterou si stejně jako pod heslem Babišova hnutí „Ano, bude líp“ může každý představit, co chce. Očividně by dal přednost jednobarevné menšinové vládě, také zatím odmítl nabídku populistů z Podemosu, že do jeho vlády dodají ministry. Sánchez dobře ví, že Podemos, Baskové ani Katalánci nebudou hlasovat pro jeho svržení, protože by se museli spojit s nepopulárními lidovci.   

Lidé chtějí změnu, cynická revoluce Krásného Pedra ji tedy přinese. Vzhledem k podpoře necelé čtvrtiny poslanců a bez přesvědčivého programu nebude mít Sánchezova vláda věrohodnost, sílu ani demokratickou legitimaci, přesto půjde využít k marketingu před volbami, ať už proběhnou v zákonném termínu za dva roky, nebo nějakou dobu před ním.

Také ve Španělsku se prosadil člověk, který nemá jiný program než získat veškerou dostupnou moc. Teď se mohou Španělé v Česku zeptat, co bude dál. Jak to po revolucích bývá, také oni se najednou ocitnou v jakémsi bezčasí, v němž se nebude dít nic důležitého, jenom budou sledovat další a další kroky, kterými si jejich nový lídr bude zabezpečovat pozice a zvyšovat popularitu.