KOMENTÁŘ MARIANA KECHLIBARA

Olympiáda pod Olympem, nebo u autokratů?

KOMENTÁŘ MARIANA KECHLIBARA
Olympiáda pod Olympem, nebo u autokratů?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zimní i letní olympiáda se konají co čtyři roky. Znamená to, že každé dva roky se jedna země pustí do masivní výstavby, nebo aspoň velmi důkladného rozšiřování existujících sportovních areálů, které pak několik dní hrají roli středobodu atletického světa – a pak nikdo pořádně neví, co s nimi. Na to, aby se daly plně využít pro místní sportovní aktivity, bývají předimenzované. Dokonce i jejich údržba by vyšla na značné peníze, takže běžným osudem opuštěných olympijských areálů bývá pozvolné chátrání.

Člověk nemusí být zrovna fanatický ekolog, aby si musel klást otázku, jestli všechen ten beton a ocel nemohly posloužit k něčemu užitečnějšímu, nebo aspoň trvaleji využitelnému – třeba ke stavbě bytů a domů pro místní obyvatele. Problém s vysokými cenami bydlení mají přece skoro všude a cena stavebních materiálů v něm hraje nikoliv nepodstatnou roli.

Další jev, který začíná s nepříjemnou pravidelností provázet velké sportovní soutěže, je to, že se z nich stávají přehlídky autokratických států. Občané v demokratických státech totiž mají námitky vůči vysokým nákladům takových akcí, ze kterých vesměs profituje někdo jiný než řadový daňový poplatník.

Městská referenda už během 21. století „sestřelila“ hned několik olympiád, mimo jiné v kanadském Calgary, německém Hamburku a Mnichově, švýcarském Sionu a rakouském Innsbrucku. Praha s myšlenkou konání olympiády koketovala také, ale v jejím případě k referendu ani nedošlo. Kdyby došlo, troufám si odhadovat, že by skončilo stejně jako v Hamburku a Mnichově: takový jednorázový projekt je prostě v době všeobecného státního zadlužení a pozvolného stárnutí obyvatelstva pro demokratické státy příliš drahý.

Pro koho ale není drahý, jsou tyranské režimy, které se vlastních lidí na souhlas ptát nemusejí a přitom chtějí využít příležitosti koupit si za peníze aspoň trochu pozlátka. Dostatečně velká hromada peněz skryje téměř každé špinavé tajemství a zařídí vám dost když ne přímo spojenců, tak aspoň pochlebovačů. Proto také mezi totalitními a autoritářskými státy zájem o konání olympiád roste. Během deseti či dvaceti let se můžeme dočkat toho, že nikdo jiný olympiády chtít pořádat nebude.

Možná by tedy stálo za to zvážit, zda aspoň ty letní hry, jejichž původní tradice je řecká, nepřestěhovat natrvalo právě pod Olymp, kde se kdysi jejich myšlenka zrodila. Řecko leží na rozhraní tří kontinentů (Evropy, Asie a Afriky), počasí je tu dobré a řecká ekonomika by určitě z pravidelného konání her něco vytěžila; a jedny a tytéž stadiony a bazény by se daly využívat pořád dokola, bez nutnosti neustále stavět a znovu opouštět další a další sportovní areály, které budou po pár týdnech slávy zívat navěky prázdnotou.
Vousatý Zeus by té myšlence určitě požehnal. Ale v dnešní době záleží spíše na bozích v lidské podobě a tesilovém obleku – a ti budou nejspíš proti.

15. února 2022