Strach z šíření nového typu koronaviru je srozumitelný, lze s ním ale bojovat, říká v rozhovoru pro deník Echo24 vedoucí klinický psycholog Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Pavel Harsa. Za panické ale označuje případy, kdy lidé zděšeně prchají před kašlajícími lidmi. Je potřeba nepanikařit a uvědomit si, že ne všichni lidé s příznaky musí být nakažení, říká Harsa, který zároveň působí jako odborný asistent 1. Lékařské fakulty UK.

Na lidi se denně valí zprávy o epidemii koronaviru. Jaký může mít pocit ohrožení vliv na psychiku?

Vzhledem k psychice jde o zatěžující, nejistou a složitou věc. Koronavirus už má charakter pandemie, nelze to podceňovat. V populaci jsou podle mého názoru tři kategorie lidí ve vztahu ke koronaviru. Jedni to podceňují, druzí plně respektují a další přeceňují.

Kterých je podle vás nejvíce?

To těžko říci. Ale doporučuji, aby lidé se zdravým rozumem sledovali kvalitní informace. Jsou také informace zavádějící a děsící. Ty způsobují, že si lidé vytváří katastrofické scénáře. Situaci pak přeceňují a výsledkem může být neadekvátní chování, jako je vykupování obchodů.

Co od lidí, kteří situaci přeceňují, čekat? Já zažila, že lidé zděšeně odskakují od těch, kteří zakašlou. Je to normální?

To je skoro panické chování. Setkal jsem se s tím také. Jel jsem v metru, pán kašlal a když jsem pozoroval cestující, většina zvedla oči a nevraživě se na něj podívala. Měl jsem přitom pocit, že šlo spíš o kuřácký kašel. Ptáte se, co to může u lidí dále způsobit. Může to být právě větší strach z infekce. Nerad bych, aby nastala nějaká honba za lidmi, co mohou vypadat nemocně. Je potřeba nepanikařit a uvědomit si, že ne všichni lidé s příznaky musí být nakažení koronavirem. Nelze generalizovat, že všichni, co zakašlou, jsou nemocní.

Existují pravidla, kterých se můžu držet, když chci bojovat se strachem?

Strach je vždy z konkrétní věci. V tomto případě jde o srozumitelný strach z epidemie, která může potkat každého. Jak se s tím vyrovnat? Dodržovat pravidla prevence, tím se mohou lidé uklidnit. Sledovat je třeba seriózní informace a nepodléhat mýtům ani drbům, které se ve společnosti šíří a které mohou strach potenciálně zvětšovat.

Napadá mě k tomu, o čem mluvíme, sousloví pud přežití. Můžeme k tomu dospět?

Nevím, zda jde o pud přežití. Jde o ohromný strach, to je dominantní. Jde o nejistotu, o obavy. Lidi často nejsou sami, mají rodiny, bojí se o sebe i o blízké. Je ale třeba zachovat chladnou hlavu a racionální úsudek. Najdou se jedinci, kteří budou vystrašení, často to souvisí s osobností člověka. Jsou mezi námi úzkostnější lidé, kteří jsou senzitivnější na určité podněty. Ti mohou přilévat olej do ohně, když budou strhávat ostatní. Když budou přesvědčovat o svých pravdách. Před pár lety byly v Česku velké záplavy, v populaci to taky vyvolalo ohromný strach, tehdy o majetek, částečně i o zdraví. Čím je hrozba bližší, tím je pro řadu lidí děsivější. Věřím ale tomu, že každá extrémní situace se pak se vrátí do běžných kolejí.

Setkal jste se v práci s případem, kdy koronavirus vyvolal psychické obtíže? Vyhledal vás kvůli tomu někdo?

Ne. Ale nevylučuji, že se tak nestane.

Dále čtěte:

Česko nestíhá testovat, nemocnice navyšují odběrové kapacity

Koronavirus se zastavit nedá, říká epidemiolog. Lze ale zamezit explozivní šíření