Čeští archeologové Západočeské univerzity v Plzni a Univerzity Karlovy objevili u obce Račiněves pod Řípem pravěkou mohylu určenou jako místo posledního spočinutí významného jedince z pozdní doby kamenné. Stavba má unikátní konstrukci s dutým prostorem uvnitř mohyly, který sloužil k rituálním aktivitám. Taková konstrukce byla na území ČR objevena vůbec poprvé, informovali archeologové.

„Mohyla v Račiněvsi představuje nejdelší pohřební monument tohoto typu na Podřipsku. Měří přes 120 metrů a její konstrukce je zcela jiného typu než u dříve zkoumaných lokalit,“ uvedl vedoucí výzkumu Petr Krištuf z katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni.

Mohyla byla objevena při výzkumu v místní pískovně již v 90. letech 20. století. Odkryt však byl pouze západní závěr mohyly. Interdisciplinární tým archeologů a pedologů se nyní soustředí na její východní konec a pohřební komoru, která byla objevena na sousedním poli. „Východní části dlouhých mohyl často sloužily jako svatyně, které byly využívány k rituálním účelům po několik desetiletí, proto se náš výzkum soustředí právě na tento prostor,“ řekl Jan Turek z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy.

Výzkumníci skutečně objevili důkazy pro přítomnost svatyně o rozměrech asi 5,5x2 metry. „Jde o zásadní zjištění. Existence těchto komor v dlouhých mohylách v Čechách je zde doložena poprvé. Analogie můžeme sledovat v severozápadní Evropě, kde evidujeme tzv. megalitické hrobky vybudované z velkých kamenných bloků. V našem prostředí byl kámen nahrazen dřevem,” uvedl Krištuf.

Hlavní pohřeb se však nachází mimo tuto komoru. Asi 40 metrů od východního okraje mohyly byla objevena mohutná hrobová jáma o rozměrech asi 3x2 metry a hloubce okolo 160 cm. Obsahovala pohřeb ve skrčené poloze. Výzkum pohřbu stále probíhá, ale již nyní mají archeologové k dispozici soubor čtyř kamenných hrotů šípů, které naznačují, že pohřbený jedinec měl pravděpodobně společenský status válečníka, lukostřelce.

Kromě výše uvedeného pohřbu byl v mohyle objeven i dodatečný pohřeb ženy. Její hrob byl do mohylového pláště zapuštěn asi 1000 let po vystavění mohyly. Podle keramických nádob v pohřební výbavě byl hrob datován do kultury se šňůrovou keramikou ze závěru doby kamenné. „Tento pohřeb ukazuje, že dlouhé mohyly byly v krajině patrně stovky i tisíce let a byly stále využívány k pohřbívání a uctívání kultu předků,“ doplnil Turek.

V příštím roce se odborníci z několika evropských univerzit a vědeckých institucí budou soustředit na prezentaci a publikaci výsledků. V letošním roce prezentovali některá zjištění na Světovém archeologickém kongresu v Praze a v září se archeologové chystají do Budapešti a Bergenu na další významné evropské konference.