Německé strany na historickém dně

Čekání na patriarchu

Německé strany na historickém dně
Čekání na patriarchu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Kdo bude příštím kancléřem Německa? Proč by to nakonec nemohl být Armin Laschet. Jméno premiéra největší spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko se stále častěji skloňuje ve spekulacích o kandidátovi, který by frustrovanou CDU a spolu s ní celé Německo vytáhl z rozvalin, do kterých se zhroutila tamní politická scéna. Pád poměrů, které se utvářely od druhé světové války a dosud jakžtakž držely, předpověděl výsledek evropských voleb, ve kterých dvě velké strany, křesťanská CDU a sociálnědemokratická SPD, nedosáhly dohromady ani 45 procent. Destrukci pak oznámila agentura Forsa, která ve dvou průzkumech odhadla oběma velkým stranám zdaleka nejhorší výsledek v historii, dohromady 36 procent hlasů. S tím by nedaly dohromady velkou koalici, jejímž prostřednictvím už šestý rok vládnou. Hned po vyhlášení prvního průzkumu rezignovala předsedkyně SPD Andrea Nahlesová, po druhé vlně z minulého víkendu se začalo uvažovat, že je na čase nahradit předsedkyni CDU Annegret Kramp-Karrenbauerovou. Otázka však zní, proč se objevilo jméno Armin Laschet.

Situace vládních stran je upřímně řečeno zoufalá. Když budou držet koaliční vládu Angely Merkelové, jejich preference ještě poklesnou. Náhrada za předsedkyni Nahlesovou není k dispozici, proto SPD řídí triumvirát stranických bossů z regionální úrovně. Všichni tři a mnozí další také dali vědět, že o funkci v čele strany nestojí. Přesvědčivá náhrada neexistuje ani za Kramp-Karrenbauerovou, ovšem je pravda, že Laschet zájem o převzetí strany loni na podzim vyloučil až po jistém váhání.

Před dvěma lety dokázal Laschet ve své spolkové zemi domluvit z pohledu straníků ideální vládu s liberální FDP. Taková možnost se mezitím posunula do říše pohádek. Spolupráci s SPD na vládní úrovni lze označit na fiasko. Pokud chce vládnout, pak CDU potřebuje třetího partnera a tady se nabízejí už jenom Zelení. V tom je problém už jen z toho důvodu, že právě oni rozvrátili poměry. Velké strany se bály vzestupu národovců z AfD, ovšem se ziskem přes 25 procent v průzkumech je porazili Zelení. Jako menší partner se křesťanští demokraté do spolupráce se Zelenými nehrnou, ovšem možná nebudou mít na vybranou. Po volbách v hanzovním městě Brémy podpořili Zelení koalici se sociálním demokraty a stranou Die Linke. „To nutně neznamená, že budeme stejně vyjednávat na spolkové úrovni,“ ujistila veřejnost zelená místopředsedkyně Bundestagu Katrin Göring-Eckartová. CDU se tak dozvěděla, že za podanou ruku bude třeba hodně zaplatit. Proto je třeba zvolit do čela strany Armina Lascheta. Možná opět dokáže zázrak a bude schopen sestavit koalici bez SPD i Zelených. V každém případě dává najevo nejmenší emoce, když Zelení přijdou s nějakým radikálním návrhem, například zavést daň automobilistům za vypouštění kysličníku uhličitého. „Považuji za chybu okamžitě říkat Ne,“ reagoval Laschet na rozdíl od stranických kolegů a tím předvedl, že v případě nutnosti umí mluvit i s ekology.

Hlavní kvalifikace: muž

O hlavním důvodu, proč by byl Laschet pro CDU vysvobozením, se nemluví nahlas. Má výhodu v tom, že není ženou. Mnozí němečtí politici propadli v čase úspěchů kancléřky Merkelové pocitu, že do čela jejich strany je také třeba dosadit ženu. Nepovedlo se to sociálním demokratům a také žena č. 2 v čele CDU se propadá. Naopak Zelení, kteří divadlo s ženskými kandidátkami kdysi zahájili, teď sázejí na Roberta Habecka, mohutného padesátníka s býčí šíjí, který se stal nejpopulárnějším politikem. Není dobře zapomínat na strukturu německé rodiny, které v čele stojí patriarcha rozhodující o rodinném majetku i životní dráze jejích členů až do třetího kolena. Je možné, že po otci Helmutu Kohlovi převezme dominantní roli „dcera“ Merkelová, když není k dispozici vhodný mužský potomek. Jenže další v řadě už musí být zase muž. To vědí všichni Němci, kteří ještě nezapomněli na své kořeny.

 

13. června 2019