Z konzervativního kabinetu pod vedením Theresy  Mayové rezignuje člen za členem. Odešel ministr pro brexit Dominic Raab; odešel státní tajemník pro Severní Irsko Shailesh Vara; odešla ministryně práce Esther McVeyová a několik dalších tajemníků. Pro premiérku, která nedisponuje v Dolní sněmovně dostatečným počtem hlasů a opírá se o podporu malé severoirské loajalistické strany DUP, to může znamenat konec politické kariéry.

Podstatou problému je Severní Irsko, malý cíp země zvíci půlky Moravy a s necelými dvěma miliony obyvatel, který však přesto britské říši přinesl více starostí než Indie a Afrika dohromady. Významná část Severního Irska byla v minulosti osídlena anglickými kolonisty, jejichž potomci, převážně vyznávající protestantskou víru, si přejí zůstat občany Velké Británie. Katolíků, jimž je bližší spíše sousední Irská republika, je však zhruba stejně, a aby toho nebylo málo, etnicko-náboženská mapa připomíná svou pestrobarevnou skvrnitostí předválečnou Bosnu a Hercegovinu. Žádné čisté hranice se zde namalovat nedají.

Zbytek Irska se od Velké Británie odtrhl po dosti krvavé občanské válce na začátku 20. let. Po další desítky let doutnala pod povrchem nespokojenost republikánů, občas gradující do ozbrojených střetů a terorismu – nejen na území Severního Irska, ale i v Británii samotné, kde IRA prováděla teroristické útoky, aby zastrašila a vyděsila místní obyvatelstvo a zejména voliče. V roce 1984 ušla smrti z rukou irských teroristů jen těsně i samotná Margaret Thatcherová, když hotel v Brightonu, kde byla ubytována, vyletěl do vzduchu.

Násilnosti v Severním Irsku ukončila až Velkopáteční dohoda z Belfastu v roce 1998. Platí dodnes a sever Irska se za dobu její platnosti proměnil z krvácející jizvy Spojeného království ve vcelku prosperující region. Proces brexitu však fungování Velkopáteční dohody ohrožuje.

Jedním z důležitých článků mírové dohody totiž je, že hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem funguje podobně jako hranice uvnitř schengenské oblasti – cestující pozná její přechod jen podle cedule udávající maximální povolené rychlosti na silnicích různého typu a pak také podle toho, že ukazatele začnou udávat vzdálenosti v jiných jednotkách (v Irsku kilometry, v Severním Irsku míle). Jinak je pohyb obyvatelstva i zboží volný a nepodléhá žádným systematickým kontrolám. Místním to vyhovuje, hranice přece jen přeťala dříve jednotný Ulster a leckde se stalo, že rodiny či pozemky byly rozděleny na obě strany.

Výstup Británie z EU alias brexit však nejspíše povede k tomu, že se Velká Británie ocitne mimo celní unii a společný trh. Tím by se volně průchozí vnitroirská hranice stala mekou pašeráků. Co s tím? Toť úloha, připomínající kvadraturu kruhu.

Situace má čtyři možná řešení. Tedy spíše nemožná, protože každému z nich něco reálně brání.

Británie by mohla zavést hraniční kontroly („hard border“). Porušila by tím mírovou dohodu, což je samo o sobě špatné. Navíc s tímto postupem nesouhlasí severoirská DUP, na níž je kabinet Mayové existenčně závislý. Technicky možné, politicky nemožné.

Británie by mohla zůstat součástí společného trhu EU („soft brexit“). Zastánci tvrdého brexitu se s něčím takovým nesmíří, protože to není žádný pořádný brexit. V konzervativní straně je jich dost. Technicky možné, politicky nemožné.

Británie by mohla zavést supersofistikovanou elektronickou hranici („smart border“), která nebude běžné lidi při cestování příliš obtěžovat a dokáže soustředit pozornost celníků jen na podezřelé osoby. Politicky možné, ale technicky nejspíš utopie.

Británie by mohla prohlásit Severní Irsko za součást společného trhu EU a zavést celní kontroly až na mořské hranici mezi Severním Irskem a Velkou Británii („backstop“). Potenciálně nebezpečné pro celistvost Spojeného království, někteří konzervativci se s tím určitě nesmíří. Technicky možné, politicky nemožné.

Situace tedy vypadá dokonale patově a termín brexitu se blíží, nyní už je vzdálen pouhé čtyři měsíce (29. 3. 2019). Jak si s touto zapeklitou věcí premiérka Mayová poradí, je ve hvězdách. I uvnitř konzervativní strany už se objevily hlasy, že by měla rezignovat a předat premiérské křeslo někomu jinému. Nedostatek nadšených náhradníků ovšem bije do očí.