Čtyřicátý sjezd sociálních demokratů přinesl, co se od něho čekalo. Však toho také nikdo moc nečekal. Předsedou se stal ten průměrný kandidát, místopředseda Jan Hamáček. Kdyby dala většina přednost dalším favoritům, tedy Jiřímu Zimolovi nebo Milanu Chovancovi, spíš bychom věděli, na čem jsme. Zimola by okamžitě začal domlouvat koalici s trestně stíhaným Andrejem Babišem. Chovanec by místo toho odešel do opozice a zkoušel by dát stranu do pořádku.

Hamáček má důmyslné řešení: je možné vstoupit do vlády s ANO, kde nebude Babiš, anebo tolerovat menšinový Babišův kabinet. Hamáčkův nápad se dá pochopit jako počátek cesty k vládě s člověkem, kterému hrozí kriminál. Nikdo nechce sehrát roli novodobého Fierlingera, který by to umožnil – stejně jako převzetí moci komunisty před sedmdesáti lety.

Pokud se tato cesta dostatečně zkomplikuje, pak se může označit za nezastavitelný běh dějin. Událostí by ostatně nebyla ani případná výhra Chovance nebo Zimoly. Strana se sedmi procenty a patnácti poslanci nemůže sehrát významnou roli. Babiš s podporou Miloše Zemana na ni právě tlačí, ovšem ani kdyby získal trestně stíhaný premiér nadšenou podporu všech poslanců ČSSD, dost lidí k důvěře by stejně neměl. Po čtyřicátém sjezdu je to jako před ním. Vláda nemá důvěru a nikdo neví, kdy ji bude mít.

Ničitelé demokracie

Sjezd byl rozpačitý a v tomto směru byl lidský. Pokud neměl úplně přehlížet realitu, pak značné rozpaky byly namístě. Proč se vlastně na sjezdu bezvýznamné strany producíroval prezident a sliboval sociálním demokratům skvělé zítřky, pokud se tedy zbaví politiků, kterým se chce sám Zeman pomstít? A proč o výsledcích sjezdu ČSSD šel jednat s Babišem, jako by se odehrálo něco významného?

Vysvětlení je zřejmé a vědomi si ho musí být i sociální demokraté. Už je to skoro čtyři měsíce od voleb, a vláda se ještě důvěru ani nepokusila získat. V jistém ohledu se Babiš i Zeman dostávají do úzkých, protože se jejich chování dá označit za porušení ústavy. Je to tři měsíce, co Babiš řídí stát jen na Zemanovo pověření, a každým týdnem se jejich pozice stává méně příznivá a každým týdnem se posiluje jejich pověst ničitelů demokracie. Ve skutečnosti přišel tandem Zeman–Babiš prosit sociální demokraty o záchranu. Vidět mistry světa, jak žadoní, ať je ČSSD podpoří při jejich obcházení ústavy, nemůže v nikom probudit povznášející pocity.