Z krize v letech 2008 a 2009 se Německo dokázalo vyexportovat. Dnes znalci předpovídají, že se náš západní soused znovu propadá do recese, přitom vývoz jako krabičku poslední záchrany použít nemůže. Nastal čas vypsat konkurz, kdo po prázdninách největší exportní ekonomiku na světě zachrání.

O tom, že pro Německo a tím pro celou Evropu nastávají těžké časy, se od minulého čtvrtka mluví s největší vážností. Průběžná zpráva o náladě mezi devíti tisíci německými manažery byla tak negativní, že dosáhla hodnot, jaké Německo zažilo při zpomalení koncem roku 2012. Index budoucích očekávání předvádí největší pesimismus od července 2009 a představitelé průmyslu hodnotili aktuální situaci hůř naposled v únoru 2009. Nikdo se zprávu neodvažuje bagatelizovat, protože ji přinesl mnichovský institut Ifo, jehož předpovědi bývají přesné. Pod vlivem červencové předpovědi se evropská měna přiblížila k hodnotě 1,1 dolaru za euro, pod níž byla naposled v květnu 2017, a zábrany ztratili také analytici. „Index Ifo připravuje německé hospodářství na recesi,“ prohlásil v deníku Welt Thomas Gitzel z VP banky. „Z očekávaného oživení v druhém pololetí nic nebude,“ doplnil Uwe Burkert z banky LBBW.

Recese popsaná jako pokles hrubého domácího produktu ve dvou čtvrtletích po sobě tedy nejspíš přijde, také důvody jsou známy, přesto nikdo nenavrhuje řešení, jak se z potíží zase dostat. Za pokles může nepříznivá mezinárodní situace, protože obchod komplikují obchodní války, které přitom těžko svádět pouze na amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejistotu prohlubuje stále odkládaný brexit, a tak není divu, že se firmy nepouštějí do větších investic, natož v zahraničí. Klesá zájem o automobily se spalovacími motory, od jejichž nákupu odrazuje širokou veřejnost klimatická panika. Bylo otázkou času, kdy se tolik negativních vlivů najednou podepíše na ekonomice Německa, vyhlášené exporty automobilů.

Rizika se tedy naplňují a v této chvíli se do potíží dostává nejen Německo a ekonomiky typu Česka, které s ním jsou těsně propojené, ale každý, kdo s Německem obchoduje. Němci ani nemají žádný plán, co s tím dělat, a dosud předpokládají, že se poměry v mezinárodním obchodu zlepší samy o sobě a spolu s nimi i příležitost exportovat. Zpomalení je po období historického růstu normální a vyřeší se samo, míní podle agentury Bloomberg kancléřka Angela Merkelová.

Prvotní hřích se šrotovným

Přitom kancléřka ví nejlépe, že stejný postup jako v roce 2009 není možné po deseti letech opakovat. Za minulé krize podnikl spolkový kabinet několik razantních kroků, kromě přesměrování vývozu do Číny především podpořil tzv. šrotovným automobilky stojící na pokraji krachu. Fakticky dotoval udržení pracovních míst, a zajistil tak německým průmyslníkům do budoucna předstih před konkurencí z těch zemí, kde se pracovní místa rušila a výroba omezovala.

Z dnešního pohledu byl ovšem tah se šrotovným něco jako prvotní hřích, jehož důsledky znemožňují obranu před aktuálním ochlazením. Příliš mnoho německých pracovníků zastává pozice, kde vytvářejí příliš nízkou přidanou hodnotu, a najít lidi na místa s větší perspektivou předpokládá, že se přece jen začne ve velkém propouštět. Sektor inovací obvyklé tažený malými a středními firmami taková místa nenabízí, protože sektor menších podniků podléhá konkurenci velkých konglomerátů zachráněných v kritické době dotacemi. Může se Německo vyhnout neúprosnému cyklu, při kterém je třeba nahradit staré neefektivní podniky někým novým, i když to nepůjde bez krachů a prudce rostoucí nezaměstnanosti? Německá ekonomika se svou nehybnou strukturou k tomu má horší předpoklady než Obamova a Trumpova Amerika, která zažívá nejdelší poválečné období bez pádu do recese.

Před slabostí Německa, které může do potíží stáhnout celou Evropu, varuje britský týdeník Economist. „Nebojte se, že Německo něco udělá, ale spíš toho, že nic dělat nebude,“ shrnuje vyhlídky nejen do druhé poloviny roku 2019.