Fotografie černošského páru s miminkem. Tisíce sdílení, stovky komentářů. Primitivně rasistických, v každém ohledu odsouzeníhodných. Autoři nejsou žádní skinheadi, působí jako běžní lidé z ulice, obou pohlaví, všeho věku a vzdělání, na fotkách mají děti, rozkošného jorkšíráka nebo třeba motorku. 

Přivedla je sem kampaň Evropského parlamentu, která vyzývá lidi, aby šli příští týden k volbám a rozhodli o své budoucnosti. Je v českém jazyce. Množství sdílení svědčí o tom, že ohlas rozhodně vzbudila, dokonce splnila zamýšlený účel. Částečně. Lidé obrázek šíří mezi své přátele s výzvou, aby nezůstávali doma. Aby šli volit a volili. Nejčastěji SPD.

Většina komentářů je sprostá a hloupá. Jsou tu ale některé slušnější, nad nimiž se má cenu zamyslet. Možná ti ostatní chtěli sdělit to samé, jen neumějí klást slova, jsou příliš agresivní, udržující se ve stavu konstantního pobouření. „Proč vypadá kampaň do Evropského parlamentu jako kampaň do Afrického parlamentu?“ – „Umíte si představit, že by Afričany vyzývali k volbám běloši?“ Odpověď je nasnadě: protože multikulturalismus je v západní Evropě prostě fakt. 

Od toho se odvozuje vše, dokonce i tamní podoba takzvané krajní pravice. Otevřeně rasistické výpady jsou minulostí, ve Francii se Marine Le Penová pokouší oslovit voliče z řad přistěhovalců a jejich potomků sociálním programem. Achille Demagbo je kandidát AfD z Beninu, zbitý poslanec Frank Magnitz má šest dětí s tureckou manželkou. Nizozemský Geert Wilders má indonéskou krev, jeho zavražděný předchůdce Pim Fortuyn se chlubil množstvím marockých milenců. 

Nakonec i Tomio Okamura je plodem smíšeného manželství, byť lze namítnout, že Asiaté Čechům obecně tolik nevadí, slovy jednoho pána z té spletité diskuse: „Vietnamce máme přece rádi.“ Vietnamský pár s miminkem by nejspíš stejnou reakci nevyvolal, jednak jsou Vietnamci mnohem typičtější obyvatelé České republiky, ale především si je nikdo nespojuje s migrační krizí, která Evropu jako celek změnila.

Jak v čase mapuje třeba tato interaktivní mapka z Politica, v roce 2014 považovali Evropané za nejdůležitější ekonomiku a nezaměstnanost. O čtyři roky později mapce dominovala migrace a terorismus. Všude, nejen ve Visegrádu. Afričané v Česku jsou většinou produkty toho druhu ekonomické migrace, na který se po roce 2015 úplně zapomnělo. Legální a přínosné. Přišli na studia nebo za prací, jsou kvalifikovaní, integrovaní. Ale je jich maličko, není to běžné. 

Z marketingového hlediska je proto reklama s černošským párem a výzvou „Přijďte si zvolit svou budoucnost“ v České republice s minimem občanů afrického původu, navíc v době, kdy je veřejnost, rozdrážděná migrační krizí, paranoidní víc než kdykoliv předtím (Rey Koranteng má štěstí, že do Novy přišel v roce 1994, a ne dnes), buď kiks, nebo pokus o převýchovu. V každém případě kontraproduktivní – u voleb s tradičně nízkou účastí, kdy může rozhodnout motivovaná menšina, zbytečně žene vodu na mlýn extremistům.

Vedle černošské rodiny tu máme i další pozoruhodné počiny, které svědčí o tom, že se v marketingovém oddělení buď pomátli, nebo je opravdu platí Kreml. Rakouská zpěvačka (nebo zpěvák) Conchita Wurst v placené reklamě vyzývá Evropany, „aby přišli volit do nejdůležitějších voleb našeho života“. Je účelem té kampaně oslovit vůči EU lhostejné, nebo přímo hostilně nastavené lidi, dát jim pocit, že v Evropě mají hlas, nebo šířit progresivistickou agendu, proti níž postupně povstávají vzbouřenci napříč Evropou? 

Toto video je anglicky a v diskusi pod ním nejsou žádní Češi, přesto už administrátoři stránky museli několikrát upozorňovat na „společné evropské hodnoty“. Pak sice debatu zválcovali „ichbinhier“, ale video se šíří dominantně s negativním poselstvím, na stránkách k EU nepřátelských. 

Zatímco tyto dvě reklamy lze považovat za import, v Česku si Evropský parlament vybral několik osobností, které pohovořily o svých motivacích volit v eurovolbách; k témuž měly motivovat veřejnost. Vítězem v prostomyslnosti je jednoznačně hudebník Ondřej Gregor Brzbohatý. 

„Češi jsou upachtěný národ plný homofobních zbabělců, kteří se před každým problémem schovávají a nemají koule na to, ho řešit. Tak přesně tohle nechci, aby si o nás myslel zbytek Evropy,“ začíná svou řeč. Ta druhá věta tam ani nemusela být. Je to ještě mobilizační kampaň k eurovolbám, nebo už otevřený pokus naštvat co nejvíc lidí?