Pěkný příklad země, která se propadla do bezčasí, nabízí Česká republika. Jednoduché události nebo činy, jako například výměna ministra kultury, tady netrvají pět hodin nebo pět dnů jako jinde, ale rovnou pět týdnů nebo pět měsíců. Znovu se potvrdilo včera večer. Nejdříve přišla zpráva z jednání premiéra s prezidentem, podle níž Miloš Zeman znovu slíbil, že dosavadního ministra kultury koncem července odvolá, zatím však neví, jestli jmenuje toho nového. Prý se však do poloviny srpna rozhodne. Nutno připomenout, že proces odvolávání trvá už třetí měsíc.

Následovala o něco zajímavější informace, že senátoři potřebnou třípětinovou většinou odhlasovali návrh na ústavní žalobu vůči prezidentovi, přitom hlavní spornou agendou je zdržování ve věci ministra kultury. Pokud žalobu doporučí také sněmovna a pokud její oprávněnost uzná většina ústavních soudců, přijde prezident Zeman o funkci. Přesto ani krok Senátu neslibuje blízké řešení. Přece každý ví, že přinejmenším poslanci ANO, KSČM a SPD nápad horní komory odmítnou. Není pochyb, že si ještě počkáme.

Snaha najít odpověď na přirozenou otázku, jakému účelu slouží zdržování při rošádě na nepříliš důležitém ministerstvu, opět končí v neurčitých spekulacích. Blokováním výměny sociálnědemokratického ministra možná Zeman sleduje plán, podle kterého ČSSD opustí vládu, Andrej Babiš však zůstane premiérem a volná místa ministrů obsadí prezidentovými chráněnci. Nebo si hradní pán snaží svým skandálním chováním vyrobit nové nepřátele, které potřebuje k tomu, aby styl jeho politiky fungoval. Ovšem i takovými spekulacemi se nejistota, co bude dál, jenom prohlubuje.

Z odstupu je přitom zřejmé, že Česko a jeho politika neprožívají právě šťastné období. Ústavní činitelé neplní svou základní úlohu, podle níž by se měli s použitím svých pravomocí starat o to, aby demokratické mechanismy fungovaly pokud možno bez chyb. Přinejmenším prezident a premiér činí pravý opak, protože se snaží fungování demokracie zkomplikovat, případně se jako čert kříže bojí jakékoli aktivity, která by komplikaci odstranila.

Hledání rovnováhy

Patálie s ministrem kultury by nestála z věcného pohledu za pozornost. Řídit resort, přesněji držet lukrativní post může nějakou dobu Antonín Staněk, pak ho třeba vystřídá Michal Šmarda nebo někdo jiný. Pro naprostou většinu občanů v tom není rozdíl. Ovšem případ se Staňkem je zároveň zprávou o zásadní nestabilitě tuzemské politiky. Mocenská rovnováha a obecně vzájemné vztahy mezi těmi, kdo vládnou zemi, jsou tak křehké, že je může do úplného zmatku – rozuměj ústavní krize – a tím do nečinnosti svrhnout i nepatrný podnět. A jak se představitelé exekutivy zachovají, až se stane něco jen o trochu víc vážného?