Česká vláda nepovažuje v tuto chvíli za aktuální otázku požadavku na vymáhání reparací od Německa. Případné rozhodnutí odškodnění vymáhat by nepokládala za šťastné. Uvedl to předseda vlády Andrej Babiš (ANO) v odpovědi na písemnou interpelaci poslance KSČM Jiřího Valenty, která se týkala nároku české strany na případné reparace od Německa. Valenta svojí interpelací reagoval na záměr Polska, které chce od Německa vymáhat odškodnění.

Valenta se na Babiše obrátil při ústních interpelacích s otázkou ohledně právních nároků české strany už začátkem září. S premiérovou odpovědí však nebyl spokojen, a proto požádal o její doplnění.

„Tvrzení kohokoliv, že Česko-německou deklarací z roku 1997, kde se Česká republika i Německo zavázaly nevznášet proti sobě majetkové nároky a požadavky, tudíž vyžadovat i reparace, je podle mnohých významných odborníků na právo irelevantní,“ prohlásil v září poslanec Valenta. České právní nároky podle něj stále platí.

„Vážený pane poslanče, případné rozhodnutí vymáhat válečné reparace bychom nepovažovali za šťastné, protože by mohlo dojít k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě,“ uvedl mimo jiné Babiš. Připomněl také, že už v roce 1997 v Česko-německé deklaraci se obě strany dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Zdůraznil také, že poválečné uspořádání Evropy má velkou hodnotu a nemělo by být zpochybňováno.

Československé reparační nároky činily v dobové měně 306 miliard. Byly však uhrazeny jen ze čtyř procent. Takovýto rozdíl mezi nároky a vyplacenou částkou vznikl i u dalších zemí, včetně západoevropských, stojí v odpovědi.

Polský prezident Andrzej Duda koncem října v rozhovoru pro německý deník Bild zdůraznil, že Polsko bude požadovat od Německa odškodnění za ztráty a škody způsobené za druhé světové války. Otázka placení reparací podle něj není uzavřenou kapitolou. Polská parlamentní komise vyčíslila, že Polsko ve druhé světové válce přišlo vinou Němců o více než pět milionů obyvatel. Němci podle ní rovněž v městské zástavbě způsobili škody přesahující 52 miliard zlotých, tedy asi 312 miliard korun.

Německá vláda však tyto požadavky už dříve odmítla, Polsko se podle ní nároků na odškodnění a reparace zřeklo už v roce 1953, pak v roce 1970 při uzavření hraničních sporů a při potvrzení polské hranice při sjednocování Německa na přelomu let 1989 a 1990 a nakonec v roce 2004, kdy Sejm, dolní komora polského parlamentu, odpověděl na požadavky vysídlených Němců.

Varšava ale tvrdí, že prohlášení polské vlády z roku 1953 o zřeknutí se reparací bylo v rozporu s ústavou a bylo učiněno pouze na nátlak Sovětského svazu.

České ministerstvo zahraničí se podle Babišovy odpovědi domnívá, že Polsko nemá reálnou šanci válečné reparace od Německa vymoci. Jedním z důvodů je podle ministerstva to, že své nároky nemůže úspěšně uplatnit před žádným mezinárodním soudem. Ministerstvo soudí, že jedinou možností Polska jsou přímá jednání s Německem.