Legendární zpěvák

Komunisté ho zakázali a vyhnali. Písničkář Kryl kritizoval politiky i po revoluci

Legendární zpěvák
Komunisté ho zakázali a vyhnali. Písničkář Kryl kritizoval politiky i po revoluci

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Sametová revoluce se stala alibismem, kdy komunisté převlékli rudé pláště za modré. Tak hodnotil písničkář Karel Kryl poměry v Československu po revoluci v roce 1989. Známý zpěvák pil krev komunistům už v šedesátých letech. Jeho píseň Bratříčku, zavírej vrátka se stala symbolem po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Skladba byla nakonec zakázána a Karel Kryl poté emigroval do Německa.

Kryl přitom o dráze umělce zprvu neuvažoval, protože se chtěl stát hrnčířem jako jeho pradědeček. Narodil se v roce 1944 do rodiny knihtiskařů jako druhý ze tří dětí. Rodinnou tiskárnu, kterou měli Krylové v Novém Jičíně, však zničili komunisté v roce 1950. Později se mladý Karel rozhodl věnovat poezii a hudbě. Začátky jeho kariéry jsou spojené s vystoupeními na malých scénách v Olomouci a Ostravě. V jeho dvaadvaceti letech se v rozhlase hrály poprvé jeho písně. V celostátní hitparádě Houpačka propagovali jeho skladby Jiří a Miroslava Černí. V Praze také spolupracoval s divadlem Semafor.

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa vydal Kryl svou první desku Bratříčku, zavírej vrátka. Producentem alba byl právě Jiří Černý, který do alba zařadil písně jako Král a klaun, Salome, Veličenstvo kat, Anděl nebo Pasážová revolta. Symbolem okupace se stala skladba Bratříčku, zavírej vrátka, kterou komunisté následně zapověděli.

V září roku 1969 zavítal Kryl na festival v německém Waldecku, kde následně zůstal. V exilu spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, psal básně, písně, knihy a reportáže. V Německu se také stal jedním z představitelů protikomunistických protestsongů. Vystupoval též pro své krajany v Evropě a v Americe. Do Československa se vrátil na konci listopadu 1989 na pohřeb své matky.

Během sametové revoluce zazpíval společně s Karlem Gottem hymnu na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Později svého vystoupení litoval.

Po vystřízlivění z revoluce začal Kryl kritizovat politický vývoj. Na začátku roku 1990 uveřejnil kritickou píseň Sametové Jaro, později také skladbu od Čadce k Dunaju, kterou kritizoval rozdělení Československa. Kryl také velmi špatně nesl, že se nemohl více angažovat v politice.

Kryl nepřestával po revoluci koncertovat. Vycházely mu také nové i staré knihy, například sbírky Kníška (1991) a Zbraně pro Erato (1993) či kniha rozhovorů Půlkacíř (1993). Vydával desky, mezi nimi nově Tekuté písky (1992) a Monology (1992). Posmrtně mu vyšly například album Jedůfky s dosud nevydanými písněmi, souborné vydání jeho sbírek nazvané Básně (1997) či politické komentáře Země Lhostejnost (2012).

Kryl si svobodného Československa a České republiky příliš neužil. Zemřel nečekaně na srdeční příhodu 3. března 1994 v Mnichově. Pohřeb se konal v klášterním kostele sv. Markéty v Praze. Na poslední rozloučení s významným skladatelem a písničkářem přišly na čtyři tisíce lidí. Politické zastoupení bylo na pohřbu minimální. Z Hradu se dostavil pouze ředitel odboru vnitřní politiky Ivan Medek.

Popularita Karla Kryla však neskončila ani po jeho smrti. V květnu 2015 se do čela prodejní hitparády opět dostala deska Bratříčku, zavírej vrátka, která byla znovu vydána.

,