Sucho je z pohledu Čechů ještě horší než koronavirus

Nebude-li pršet...

Sucho je z pohledu Čechů ještě horší než koronavirus
Nebude-li pršet...

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Invaze koronaviru pro nás byla největší zkouškou od světové války, následovat bude nejhlubší ekonomický propad od velké deprese. To není všechno. „Česko zažívá největší období sucha za posledních 500 let, tvrdí vědci,“ ohlašují titulky na internetu a stejnými slovy varoval veřejnost ministr životního prostředí Richard Brabec. Představy o spálené zemi a hrozícím hladomoru vyděsily Čechy ještě víc než SARS-CoV-2. Podle průzkumu Českého rozhlasu se druhé vlny koronaviru „rozhodně obává“ jen třetina Čechů, ovšem plných 54 procent se rozhodně bojí sucha. Nutno dodat, že stejně jako v případě temných vizí s koronavirem stojí poprask s nedostatkem vody na odhadech a neověřených informacích.

„Za mě se to neustále zhoršuje,“ ukazuje na své louky pod Milešovkou soukromý sedlák Daniel Pitek. Tráva je sice zelená, přesto nepřesahuje pět centimetrů a Pitek stojí před těžkým dilematem. Může vyhnat krávy na pastvu s rizikem, že potom nebude možné sklízet seno, anebo nechat louky dorůst, aby měl zásoby sena na příští měsíce. Třetí možnost je samozřejmě snížit stav dobytka. Bývalý lesník Pitek začal v Českém středohoří hospodařit před pěti lety s cílem vybudovat vzorné ekologické hospodářství. Likvidoval meliorace, obnovoval rybníky a tůně, sázel na polích stromy. „Vybudovali jsme čtyřicet tůní, které bývaly celoročně plné vody. Teď některé v létě vyschnou a jen asi desetina z nich má hladinu stejně vysoko jako vždycky,“ stěžuje si. Loni vyschl i Milešovský potok, evidovaný jako pstruhová voda.

Sedlák od Milešovky se na počátku každého roku obává, co zase přijde. Letos je už koncem dubna stejně málo vody jako jindy v parném létě. „Tenhle rok ukáže, co jsme ještě neviděli,“ varuje Daniel Pitek. Zkušenosti ostatních rolníků nejsou lepší. „Vždycky se našlo pár lidí, kteří říkali, že u nich to ještě jde, tentokrát se na nějakou katastrofu už připravují všichni,“ potvrzuje předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.

Proto zemědělci berou vážně varování vědců, médií i vládních představitelů o pětisetletém suchu. Ministr Brabec vysvětlil minulý týden senátorům, že vychází z modelu vědeckého týmu Intersucho při brněnské Mendelově univerzitě, model ze zemědělské školy však platí mezi meteorology za nevyzkoušený experiment. Šéf programu Intersucho Miroslav Trnka připouští, že v titulcích o „největším suchu za posledních 500 let“ jde o novinářskou zkratku, „opírá se ale o prokazatelné skutečnosti,“ míní expert. Model vznikl podle meteorologických záznamů od počátku devatenáctého století, ze staršího období se zkoumají tzv. proxy data o letokruzích. Suché období, které začalo roku 2015, nemá podle těchto podkladů konkurenci. Současné poměry se nemohou rovnat vražednému suchu roku 1540, podrobně popsanému ve starých kronikách, ovšem zase trvají delší dobu. „Dnes máme výhodu, že nejsme tolik závislí na výrobě potravin a produkci pícnin,“ míní profesor Trnka, přesto může sucho napáchat mimořádné škody. Současná epizoda snad brzy skončí a jen tak se nevrátí.

Platnost tvrzení, že stávající suchá epizoda je nejhorší za 500 let, nemůže hlavní pracoviště tuzemských meteorologů potvrdit ani vyvrátit. „Nemáme k dispozici konkrétní podklady, z nichž zpráva vychází,“ vysvětluje hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Získat taková data za posledních 500 let ani není možné. Aktuální sucho proto lze věrohodně porovnávat s obdobím, kdy je k dispozici většina potřebných údajů. Od počátku dvacátého století se evidují srážky nebo průtok v řekách, stav podzemních vod až posledních padesát let. „Domníváme se, že je možné tvrdit, že stávající epizoda sucha patří mezi zcela výjimečné epizody, přiřazení doby opakování je však z našeho pohledu zatíženo velkou nejistotou,“ shrnuje hydrolog.

Dvojí vysvětlení sucha

Svědectví o tom, jak se sucho v posledních pěti letech prohlubuje, nabízí měření podzemních vod. V druhé polovině dubna se studny bez zásadních potíží využívaly na 19 procentech území. Ještě v roce 2015, na začátku prvního suchého roku, to bylo 84 procent; od té doby se poměry průběžně zhoršují. Platí ovšem, že loni v dubnu to bylo zhruba stejné. Mimořádně nízko jsou průtoky ve velkých řekách, například proti loňsku jsou na tom o poznání hůř Labe, Ohře i Vltava. Přinejmenším stejně špatné to ovšem bylo v roce 2014, protože tehdy podle ČHMÚ scházelo na horách skoro stejně sněhu jako letos, a nakonec se sucho nekonalo. Nic nelze usoudit z průměrných teplot, protože ty se v březnu a dubnu drží na průměru. Platí to i pro srážky, protože od počátku ledna napršelo o poznání víc než v letech největšího sucha, tedy 2003, 2015 a 2018. Spodní voda a půda tedy trpí především následkem suchého období 2015–2019. „Pokud nám nespadne vyšší než nadnormální úhrn srážek, máme problém,“ potvrzuje Martin Možný z ČHMÚ. Obavy se prohloubily, když během šesti týdnů v březnu a dubnu nepršelo takřka vůbec. To, „co jsme neviděli“, může přijít, pokud nebude dost pršet ani v květnu a červnu a objem srážek poklesne na úroveň tří suchých let. Obavy zemědělců jsou oprávněné, přesto je dobré vědět, že se teď nejvíc bojíme poklesu srážek o dvacet procent proti dlouhodobému průměru.

Nastávající sucho se stalo stejně dobrou příležitostí pro vědecko-mediální poprask, jakou nabízel koronavirus. Informační mašinerii, která se těžko zastavuje, přitom nejde o objektivní zprávy, ale hlavně o prosazení katastrofického pohledu na svět. Média tím zlepšují sledovanost, vědci budují kariéru, často za využití předem připravené ideologie. Není pochyb o tom, proč krajina ztrácí vodu. Vzduch v dolní části atmosféry se otepluje, díky tomu se zvyšuje teplota země a také výpar vody, spolu s tím ubývají vodní páry. Přesto nejsou vědci ani politici jednotní ve vysvětlení, proč se vzduch ohřívá. Vlivný Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je protagonistou názoru, že zvýšení teploty a úbytek vodní páry jsou důsledkem vyššího obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře. Skutečnou příčinou je tedy skleníkový efekt a spalování fosilních paliv. Na takovém názoru stojí projekt Intersucho, podporuje ho také ekologicky vzdělaný sedlák Pitek: „Podívejte se na graf, jak prudce přibývá kysličníku uhličitého v atmosféře. To je něco otřesného,“ vyzývá.

Druhý názor vidí skutečnou příčinu ve způsobu hospodaření v krajině, tedy v rozšiřování měst, odvodňování a likvidaci lesů. „Zemědělec, lesník, územní plánovač určují toky sluneční energie v lesích, na polích a ve městech,“ vysvětluje jeden z jeho zastánců, Jan Pokorný z výzkumné laboratoře ENKI v Třeboni. Vzrostlá vegetace váže tepelnou energii ze slunce, proto se také v letních vedrech udržuje v lese nebo v mokřadech teplota pod hranicí 25 stupňů Celsia. Posečená louka má v takovém případě teplotu okolo třiceti stupňů a asfaltový povrch překračuje úroveň 35 stupňů. Stejně jako asfalt ovšem funguje zplanýrované a herbicidem ošetřené pole připravené pro kukuřici nebo vykácený les. Sluneční energie, kterou nevážou vodní páry, se pak vrací k obloze ve sloupech teplého vzduchu, které tvoří účinnou překážku dešťovým mrakům.

Tento výklad potvrzuje ze zkušenosti i zemědělec Šebek. Poměry se podle něho dramaticky zhoršily s tím, jak se rozšiřují zemědělské lány a kácejí lesy. „Hospodařením v krajině měníme ohromné toky sluneční energie. Proto následujeme civilizace, které vyschly, i když nepálily uhlí a nezvyšovaly hladinu kysličníku uhličitého,“ vysvětluje docent Pokorný.

Dvojí vysvětlení sucha pak určuje způsob, jakým jednotlivé země i nadnárodní organizace na sucho reagují. Z teorie klimatické změny způsobené kysličníkem uhličitým vychází požadavek na omezení uhelných elektráren a spalovacích motorů, podle konkurenčního názoru o zhoubném vlivu ničení krajiny to však nestačí. Nutné je obnovit lesy, které se dnes plošně likvidují právě kvůli dopadům sucha, zároveň znovu rozdělit lány a vytvořit pestrou krajinu, jaká byla dřív. Většina lidí z praxe proto volí cestu krále Šalamouna a doporučuje zlepšit obojí, stav klimatu i krajiny. Zemědělci Pitek a Šebek odhadují vliv obou faktorů zhruba na polovinu s tím, že klimatická změna může být větším nebezpečím. V tom se shodnou i s představiteli vlády včetně ekologického ministra Brabce.

Imunita proti masové hysterii

Obě vysvětlení sucha předpovídají nebezpečný trend. Rozdíl je v tom, že klimatický výklad posiluje fatalismus, dojem nezadržitelné katastrofy, způsobené něčím, co člověk nemůže účinně ovlivnit, nejvýš v hodně vzdálené perspektivě. „Buďme prosím realističtí. I kdyby dneska celá Evropa přestala svítit, topit a pálit a kdyby se k nám přidala Čína, Indie, Spojené státy, tak se změny v atmosféře projeví až za desítky let,“ řekl ministr Brabec předminulou středu Radiožurnálu. Vysvětlení sucha klimatickou změnou zároveň stačí k tomu, aby zpochybnilo význam obrany krajiny proti velkoagrárníkům a šlendriánu státních lesů. Stát rozděluje zemědělcům ročně 40 miliard korun, velkou většinu však spolknou holdingy, které nejvíc ničí krajinu. To se těžko změní, pokud největší z nich bude patřit premiérovi. Za environmentální projekty Brabcova ministerstva se ročně utratí dvě a půl miliardy, vlajkovou lodí se stal projekt Dešťovka pro zachytávání vody u rodinných domů. „To je jako jít s pistolí proti tanku,“ hodnotí projekt sedlák Pitek.

Právě ve chvíli, kdy se sucho pátým rokem prohlubuje a vláda svými aktivitami spíš škodí, odvádějí zprávy o pětisetletém suchu pozornost od selhání státu. Budit paniku varováním před novými a novými katastrofami funguje poslední dobou mimořádně dobře. Celý seznam takových případů vyjmenoval v rozhovoru pro Deutsche Welle šéf agentury Gallup International, sociolog Kancho Stoychev. Patří k nim „idiotská myšlenka z počátku století, že na celém světě spadne internet“, epidemie SARS, ptačí chřipka nebo ozonová díra. Letos se přidalo vedle koronaviru také sucho. „Pomohou současné masové hysterie včetně jejich ohlasu v médiích k vytvoření imunity proti široce sdíleným úzkostným neurózám?“ ptá se Stoychev.

5. května 2020