Organická stavba, která svým půdorysem evokuje tvar srdce, vyrostla na okraji nesourodého satelitu Havlíčkova Brodu. Když člověk přijíždí, nic mimořádného by v místě nečekal. Srdcový dům si však na svažité koncové parcele vytváří vlastní svět, aniž navenek vystupuje arogantně. K sousedům i betonové dlažbě ulic je sice otočen poměrně uzavřenou fasádou, ale z velké části zůstává bez oplocení a soukromý pozemek plynule přechází ve veřejný.

Navrhla jej architektka Daniela Polubědovová pro mladou úspěšnou rodinu se dvěma dětmi. Impulzy pro organický tvar domu vycházely od počátku ze zadání investora, polohy a tvaru parcely. Architektka využila svažitého terénu pozemku, který podél ulice klesá přibližně o výšku běžného patra, a umístila do spodní části garáž, technické zázemí, velkorysé úložné prostory i dílnu pána domu. Hlavní vchod a obytná část s napojením na zahradu se nacházejí v nejvyšší části parcely. Srdcovitý půdorys domu vytváří záliv venkovní terasy v hlavní obytné části a dvě křídla – jedno s ložnicí rodičů, šatnou a příslušenstvím, druhé s ložnicemi a koupelnou dětí. Obytný prostor v centrální části je propojen s kuchyní a přiléhá k němu i prádelna a pokoj pro hosty. Skrze zvlněnou prosklenou fasádu se dům otevírá do zahrady a sousedního lesa, který k pozemku majitel přikoupil.

Základy domu i zahrady byly položeny ve stejném okamžiku, takže při kolaudaci stavbu již obklopovala vzrostlá zeleň s převahou travin a bambusů. Většina místností má vlastní vstup na dřevěnou terasu krytou pergolou z dřevěných trámů, které kopírují křivku fasády. Přes maximální propojení a transparentnost ploch dokáže interiér každému zajistit dostatek soukromí včetně důsledně oddělených koupelen a toalet. Majitel architektku oslovil pro její silný rukopis a nechal jí volnost. Pro výslednou podobu stavby a množství originálních detailů bylo zároveň podstatné jeho technické zázemí. Velmi efektním výsledkem společného experimentu jsou například „betonové trámy“ použité pro zpevnění přístupových cest. Betonové hranoly nesou stopy bednění ze starých prken. Formy jsou stále uloženy v garáži a majitel domu nad nimi se zaujetím popisuje výrobní postup i hledání ideálního betonu.

Radikální materiály, jako je předrezlý cortenový plech a surový beton, jsou zjemňovány elegantní barevností interiéru a přírodními motivy. Pro interiéry Daniely Polubědovové je totiž charakteristické množství vybavení navrženého na míru. V tomto případě se její experimentování mimořádně dobře protnulo s výrobními možnostmi investora. Zábradlí na vnitřním schodišti bylo například odlito podle nalezených klacíků stejně jako madla dveří. Topná tělesa v koupelně jsou zase obtočena okolo špalíků odlitých z hliníku. Kuchyňský ostrůvek vznikl z přírodního kamene, na dveře a místy i na obklady stěn byla použita prkna nařezaná ze starých trámů. Do moderního interiéru se tak dostává rustikální poetika umocněná několika původními tesařskými znaky. Postele měly být původně typové, ale i ty nakonec vznikaly na zakázku, s využitím starého dřeva. Harmonie kontrastu je pak dosaženo luxusními minimalistickými detaily včetně vypínačů, zásuvek či kování.

Silný architektonický koncept stavby, interiér dotažený do nejmenších detailů i vyvážené kombinace odstínů světle zelené, blankytně modré a módní temné zelené tvoří harmonický celek. Pár měsíců po kolaudaci je zřejmé, že rodina se již zcela a bez problému zabydlela.