Sociální demokraté zvolili řešení Piláta Pontského. Ruce si umyli nad sporem, jestli trestně stíhaný premiér neohrožuje další trvání právního státu. Není to naše aféra, je to problém Andreje Babiše, komentovali Čapí hnízdo i podezření, že premiér zasahuje do vyšetřování. Poslanci ČSSD tedy nebudou hlasovat proti návrhu na nedůvěru vládě, aby to nevypadalo, že ve sporu Babiše podporují. Nebudou však hlasovat ani pro návrh, protože by tím svrhli vládu, která nemá alternativu. Pokud silnější vládní partner ANO nevidí jinou variantu na místě premiéra než Babiše, pak je nutné se s tím smířit. Poslanci ČSSD dají stanovisko své strany najevo tím, že při pátečním hlasování o nedůvěře odejdou ze sálu.

Rozhodnutí sociálních demokratů lze chápat. Kdyby zvolili jinou cestu, pak by se zřejmě strana rozštípla, protože jedni by nesouhlasili s odchodem z kabinetu, ti druzí by na obranu Babiše ruku prostě nezvedli. Přesto se rozhodnutím předsednictva ČSSD o tom, jak se mají v pátek zachovat poslanci, dostává zdejší politická scéna do prostoru, kde už nevládne zdravý rozum. Sociální demokraté jen zdánlivě zůstávají stranou sporu. Z pohledu ohroženého premiéra totiž zvolili vůbec nejlepší řešení. Nemůže dojít k tomu, že se několik nedisciplinovaných sociálnědemokratických poslanců na poslední chvíli rozhodne hlasovat pro pád vlády. Budou bezpečně uklizeni do předsálí. S ČSSD je to na beton, mohou si pochvalovat v poslaneckém klubu ANO. A nemuseli jsme jim za to vůbec zaplatit, třeba výměnou ministerských postů nebo zřízením parlamentní komise, která by na chování premiéra v dotační kauze dohlédla.

Ovšem zároveň platí, že sociální demokraté Babišovi pomohli jen k danému termínu, tedy k pátku 23. listopadu. Sám šéf ČSSD Jan Hamáček připomněl, že pátkem dějiny nekončí.

Čapí hnízdo nekončí

Příběh připomíná starší historii, kdy skandálu čelil sociálnědemokratický premiér Stanislav Gross, byť šlo o skandál menšího rozměru, když nadějný politik nedokázal vysvětlit, kde vzal peníze na koupi barrandovského bytu. O nedůvěře sněmovna hlasovala prvního dubna 2005 a také tehdy došlo v koalici k vnitřnímu pnutí. Proti nedůvěře tehdy byla Grossova ČSSD a menší koaliční strana Unie svobody, byť se čtyřmi výjimkami. Pro pád kabinetu však tehdy s opoziční ODS hlasovali také vládní lidovci. Nedůvěra ale stejně neprošla, protože se zdrželi komunisté. ODS a KDU-ČSL neuspěly, přesto svým pokusem vyvolaly spoustu emocí a Grossova aféra se ještě vyostřila. Nakonec sociální demokraté pod tlakem koaličních partnerů sami uznali, že s Grossem to dál nepůjde, a o tři týdny později ho sami vyměnili. Tehdy nevyužili možnost, aby další fungování vlády opřeli o komunisty.

Historie se přirozeně nemusí opakovat a zřejmě také nebude. Těžko očekávat, že se politici ANO zamyslí a během pár týdnů donutí Babiše, ať položí premiérskou funkci. Proč by to také dělali, když se jim nedostalo stejně důrazného připomenutí, že je třeba přepřahat, jakého se dostalo sociálním demokratům před třinácti lety od lidovců? Dnes ČSSD explicitně uznala, že Babiš nejde nahradit. Proto při jakékoli příští příležitosti ustoupí zase.

Jedna zkušenost z roku 2005 však platí dodnes. Aféra s Čapím hnízdem opravdu nekončí, ať už státní zástupce Babiše obžaluje, ať podle jeho přání zamete případ pod stůl, nebo třeba rozhodnutí odloží ještě o pár měsíců. Konflikt se bude vyostřovat do chvíle, než současní Babišovi obránci uznají, že premiéra přece jen bude nutné nahradit. Pilátovským umytím rukou sociální demokraté nic nezachránili, jen poslali republiku do dalšího období nestability.