Státní úřady nařídily na obranu před koronavirem přísnou karanténu a tím přivedly řadu podnikatelů, zaměstnanců i živnostníků do neřešitelné situace. Naštěstí zasáhne stejný stát a zajistí dost peněz, aby ekonomika nejtěžší časy přežila. Důvěra v populaci je velká, ať stát udělá cokoli.

Symbolem těchto dnů není stále se zrychlující počet nakažených, ale prohlášení německé vlády, že nabízí firmám v potížích neomezeně (unbergenzt) velký úvěrový program. Němci jsou výjimeční jen volbou výrazových prostředků. Státy eurozóny už rozhodly o tom, že na pomoc ohroženému hospodářství zajistí přímou podporu v hodnotě jednoho procenta hrubého domácího produktu a kromě toho jsou připraveny se zaručit za úvěry ve výši dalších deset procent HDP. Je to částka na úrovni 1,2 bilionu eur a to zhruba odpovídá „neomezeným prostředkům“, jak říkají Němci. Zahanbit se nenechal ani zdejší premiér Andrej Babiš, který pro svou pomoc také neurčil žádné přesné hranice. Je připraven přímo vyplatit 100 miliard a zaručit se za úvěry ve výši bilion korun – a to je téměř dvacet procent HDP.

Není pochyb, že státní dluh jakékoli z evropských zemí snese navýšení o 10 i 20 procent z roční produkce své ekonomiky. Otázka však zní, jestli může fungovat společnost, kde se sociálním případem stávají dokonce firmy.

Každému, kdo se přihlásí

Je pravda, že něco podobného Evropa a celý svět zažily už za minulé krize v letech 2008 a 2009. Biliony eur a dolarů ovšem zamířily různými kanály na záchranu bankovního sektoru. Přímou pomoc podnikům použili experimentálně Němci v podobě tzv. kurzarbeit a slavili s tím nečekaný úspěch. Pokud během krize poklesla poptávka po výrobcích některé firmy, státní pokladna vyplatila až 60 procent mzdy jejích zaměstnanců, kteří byli dočasně bez práce.

Podle údajů Spolkové agentury práce stál program kurzarbeit státní pokladnu v roce 2009 pět miliard eur a přímo zachránil 300 tisíc pracovních míst. Dalším podnikům však pomohl nepřímo jenom tím, že jim zachoval odběratele, případně zákazníky mezi zaměstnanci, jejichž kupní síla úplně nezmizela.

Dnes se k tomu příkladu hlásí v Evropě všichni včetně Česka. Programy výpomoci ovšem tentokrát nemíří jenom na část exportních firem, jejichž potenciál se německá vláda rozhodla zachovat, ale na všechny podniky včetně služeb, které nějak postihla karanténa, a v některých zemích také na živnostníky. Má to logiku. Na rozdíl od firem jim nikdo nepůjčí, protože se nemají čím zaručit, a nájmy za své zavřené obchody musí splácet už příští měsíc.

První konkrétní plán podle principu „kurzarbeit“ pro Česko navrhla s podporou podnikatelů a odborů ministryně práce a sociálních věci Jana Maláčová, která doporučuje za sedm miliard korun zachránit zhruba 200 tisíc zaměstnanců v průmyslových firmách a ve službách postižených karanténou. Všichni mohou počítat nejméně s šedesátiprocentním platem od počátku března až do konce června. Z pohledu odborů to je ovšem pouze dobrý začátek, protože ohroženo je prý nejméně půl milionu pracovních míst. Těžko také očekávat, že se dopady krize vyčerpají v červnu. Jinými slovy, ministryně Maláčová se chystá zakrojit relativně daleko do stomiliardového koláče přímé pomoci, který Babiš firmám slíbil.

Úspěšným programem „kurzarbeit“ demonstrovala německá vláda před jedenácti lety, že s pomocí relativně malých finančních prostředků, které má stát ve srovnání s celkem ekonomiky k dispozici, dokáže ekonomice významně pomoci. Přesto je vhodné rozmýšlet a počítat, jestli může obdobná státní iniciativa fungovat také v jiné zemi a v jiné situaci.

Neomezeno rozpočtem

Stačí připomenout situaci tuzemského státního rozpočtu. Ministryně financí Alena Schillerová naplánovala letos schodek ve výši 40 miliard a rozpočtová bilance přinesla určité zklamání už před vpádem koronaviru. Podle tzv. Janotovy konstanty dnes znamená nečekaný pokles HDP o jedno procento snížení rozpočtových příjmů o něco přes 20 miliard. Rozpočet letos předpokládá dvouprocentní ekonomický růst, ovšem i umírnění pesimisté očekávají propad na úrovni pěti procent HDP, to by tedy znamenalo, že se daňové příjmy sníží cca o 150 miliard. Zároveň vyrostou výdaje na podporu v nezaměstnanosti a další dávky, například dnes tak populární ošetřovné. Jak to bývá v časech krizí, do penze odejdou starší zaměstnanci, kteří přesluhují. Zamíří tam také ti, kteří si mohou dovolit předčasný odchod do penze, ti ovšem zvolí výhodnější okliku přes systém podpory v nezaměstnanosti. Je pravda, že vyšší výdaje zdravotnictví mohou pokrýt pojišťovny ze své padesátimiliardové rezervy. Zřejmě není přehnané očekávat, že se výdaje v sociálních dávkách zvýší o 20-30 miliard, přitom další nárůst lze čekat v dalším roce. Bez jakýchkoli mimořádných výdajů na záchranu firem skončí rozpočet ve schodku přes 220 miliard, k tomu slíbil premiér 100 miliard a ministryně práce už část z toho doporučila rozdělit. V nadcházejícím roce to sotva bude lepší, také vinou státních záruk firmám.

Zmíněný scénář platí při relativně mírném průběhu pandemie, pokud například zabere současná karanténa a další opatření. Může být však hůře. Jestli tedy není na čase hledat jiné řešení, než všechny zavřít a pak jim všem, zaměstnancům, firmám a případně i živnostníkům vyplácet neomezené sociální dávky.