Před několika dny uplynuly dva roky od smrti prvního pacienta v ČR trpícího těžkou formou covidu-19. Tím vstoupil do našich moderních dějin zcela nový fenomén, o němž jsme tehdy neměli ani tušení, jak výrazně ovlivní celou naši společnost nejen po medicínské stránce, stránce biologického poznání, ale i ze sociálního, ekonomického, politického a geopolitického hlediska. Tehdy šlo o infekci RNA virem, který se náhle objevil – podle čínských údajů – u jednoho člověka 17. listopadu 2019. Vzápětí se ve wuchanské oblasti rozvinula rozsáhlá epidemie, na niž Čína reagovala hermetickým uzavřením celé aglomerace včetně vnitrostátních letů, aniž to oznámila světu, a zastavila všechny mezinárodní lety až do konce ledna 2020.

Virus proti všem pravidlům genetiky

Teprve po rozluštění sekvence kódu tohoto zcela nového viru v Austrálii na konci ledna 2020 celou situaci přiznala. A rovněž oznámila, že jí je známa přesná sekvence tohoto viru, který vyvolával i smrtelné infekce. Nicméně dodnes není původ viru jednoznačně jasný, i když všechny dosud známé argumenty vedou do jisté míry ke konsenzu, že jde o virus laboratorního původu. Připravit takový virus není příliš obtížné. Podobné pokusy probíhaly ve Spojených státech od roku 2010 až do roku 2015, kdy je prezident Barack Obama nechal překlasifikovat z potenciálně nebezpečných na evidentně nebezpečné a byly v Americe i v západní Evropě zakázány.

V té době dochází ve Wu-chanu v Číně k obrovskému rozšíření virologicko-biologického ústavu, který byl vybudován již v roce 2003 za významné pomoci Francie. Wuchanský virus však již během jara 2020 na celém světě vymizel a postupně ho vystřídaly nejrůznější varianty (alfa, beta, gama, delta), které měly poněkud odlišnou strukturu. Zajímavé je, že při konferenci ke dvěma letům covidu, která se pod záštitou senátorů konala 27. ledna 2022 v Praze, bylo zdokumentováno, že tyto varianty nerespektují základní genealogická a genetická pravidla. Ta jasně říkají, že babička jedné varianty viru musí obsahovat znaky, které má i její dcera, a další varianta má pak zase tytéž sekvenace, jako měla její matka. U mutací viru SARS-CoV-2 však celé úseky předchozí varianty chybějí a objevují se díky mutacím zcela nové sekvence genů. To neodpovídá základním biologickým pravidlům, což je velmi podivné a jednoznačně nevysvětlitelné.

Cesta mRNA všemi buňkami

Spojené státy se okamžitě pustily s obrovskou finanční podporou státu za administrativy Donalda Trumpa do vývoje vakcín známého jako operace Warp Speed. Připravovaly se standardní proteinové vakcíny jako Novavax, které přicházejí na trh teprve nyní. Hlavní úsilí se ale zaměřilo na zcela nové, u lidí zatím nikdy nepoužité vakcíny na principu mRNA. Sem patří v západním světě vůbec nejvíc používané vakcíny Pfizer/BioNTech a Moderna. Ty po aplikaci do svalu paže nutí vlastní buňky lidského těla, aby si samy vyráběly klíčovou strukturu viru. Jakýsi trn (spike), kterým se virus váže na lidské buňky prostřednictvím receptoru ACE2. Vstoupí do lidské buňky a donutí ji vyrábět tento virový spike protein.

Zpočátku mi tento postup připadal geniální. Využitelný teoreticky i při léčbě HIV nebo zhoubných nádorů. Poměrně rychle jsem si ale uvědomil, že k expresi tohoto spike proteinu dochází nejen v imunitním systému, ale teoreticky na buňkách všech tkání. To znamená na buňkách jater, ledvin, myokardu, štítné žlázy a mnohých dalších. Ale i na neuronech centrální nervové soustavy. Tím se tyto buňky odcizují. Stávají se terčem pro „zdravé“ buňky imunitního systému a jsou likvidovány. U geneticky predisponovaných lidí potom může dojít k přesmyku reakce s odcizenými buňkami i na „zdravé“ buňky příslušných orgánů. To znamená k autoagresi. Máme zdokumentovaný pokles absolutních hodnot jednotlivých subpopulací T-lymfocytů od vakcíny k vakcíně. A u některých lidí velký nárůst autoprotilátek, které se u dotyčného dřív nikdy nevyskytovaly. Některé z nich mohou mít již dnes i svůj klinický projev. Zánět malých cév, vaskulitidy, trombotizaci kůže, sliznice trávicího traktu, autoimunitní hepatitidy, nefritidy. Největším průšvihem je exprese spike proteinu na neuronech centrálního nervového systému. Podle globální lékařské sítě G-Med Global se objevují náhlé relapsy roztroušené sklerózy i u pacientů, kteří byli několik let bez potíží. Objevují se krátkodobé periferní i centrální ztráty zraku, přechodné obrny, které trvají obvykle tři čtyři dny. Budoucí dopady u dětí a mladých lidí můžeme zatím jen předpokládat.

Autoagresivní ničení T-lymfocytů exprimujících spike protein vede od vakcíny k vakcíně k poklesu jejich absolutního množství. Vzniká tedy buněčná a následně i protilátková imunodeficience. Proto je například častější výskyt pásových oparů a herpesů. Na druhé straně tyto mRNA vakcíny nesplňují předpokládané požadavky, že by vedly k vymýcení viru z lidské populace. Že by byly vysoce účinné. Že by vedly k zabránění přenosu viru z vakcinovaného člověka na jiného člověka. Že by byly zcela bezpečné. A především, že by vedly k trvalé imunitě! Analýza řady statistik ukazuje, že vedou „pouze“ asi k dvaapůlkrát nižší pravděpodobnosti, že lidé ve věkové kategorii 75 až 80 let skončí na jednotce intenzivní péče.

Jako lékaře, který se celý život věnuje imunologii, mě zaráží, že přestože svět má už dnes k dispozici mnoho dat, o účincích vakcín se téměř nevede otevřená debata.

V současné éře omikronu vakcinace prakticky ztrácí na významu. Omikron, který má proti předchozí variantě 32 mutací, vyvolává minimální respirační potíže krátkého trvání, spíš v oblasti horních dýchacích cest, eventuálně doprovázené nízkými teplotami. Relativně nebezpečný může být pouze u těžce imunokompromitovaných lidí (vrozené imunodeficience, stavy po agresivní cytostatické chemoterapii pro zhoubné nádory apod.). Pro tyto vysoce rizikové pacienty už však dnes máme k dispozici první nová antivirotika. Molnupiravir a již objednaný Paxlovid. I na ně však může vzniknout rezistence. Takže perspektiva je v kombinaci anivirotik. Podobně jako u HIV infekce. Zajímavé je, že varianta omikron vyvolává neutralizační protilátky, na rozdíl od předchozích variant, proti všem dosud se objevivším variantám, zatímco vakcína mRNA dosud využívá pouze spike protein wuchanské varianty. Protilátky, které vyvolává, dobře nereagují s ostatními variantami viru.

Zarážející je, jak se úřady brání uznat kontraindikaci na mRNA vakcíny. Za kontraindikaci k dalšímu očkování je v České republice považována pouze klasická alergická reakce na tuto první vakcínu. K té však nemůže dojít, protože tato vakcína není alergogenní. Horečnaté stavy, které se po očkování objevují, jsou známkou extrémnější zánětlivé reakce. Nikoli klasické alergie, takže jde o nesplnitelnou podmínku. V poslední době bylo přiřazeno ještě vzplanutí autoagresivního systémového onemocnění na dobu šesti měsíců. Nicméně má-li někdo dispozici k autoimunitním komplikacím, jde o celoživotní dispozici. Autoimunitně zprostředkovaná onemocnění bych považoval celoživotně za kontraindikaci k aplikaci mRNA vakcíny stejně tak jako těžší vrozené nebo získané imunodeficience, protože právě u těchto nemocných jsou mnohem častěji jak bezprostřední nežádoucí reakce, tak i často závažné komplikace po dvou až třech měsících, které jsou často i invalidizující nebo mohou skončit i fatálně. V řadě zemí je za kontraindikaci očkování považováno i aktivní onkologické onemocnění.

Člověk musí být cílem, ne prostředkem

To jsou z mého pohledu lékaře imunologa věci, které se po celou dobu vytěsňují z debaty o covidu. Na oné výše zmíněné konferenci jsem dvanáct hodin poslouchal příspěvky expertů ze všech možných oblastí. Docházelo mi, kolik dalších aspektů celé epidemie je tabu. Jak se nepouštějí do debaty fakta o slizniční a buněčné imunitě. Jak málo se mluví o negativních společenských a ekonomických dopadech. Přednášku po přednášce mi najednou docházelo, jaké obrovské mentální škody covid na společnosti napáchal.

Poslouchal jsem, jak právníci, ekonomové a biologové varují před paušálním, nikoli individuálním přístupem lékařů k pacientům. Vzal jsem si v závěru po těch dvanácti hodinách slovo. Snažil jsem se zdůraznit, že těch minimálně pět tisíc let, co existuje západní medicína, od dob Herma ve starém Egyptě, platí princip, že medicína je jednak věc mentální (věda, filozofie), jednak morální, původně náboženská. A že vždy platilo, že základním předpokladem je individuální přístup. Jak to krásně formuloval Immanuel Kant, který řekl, že „člověk musí být vždy cílem, nikdy se nesmí stát prostředkem“. Jen na okraj jsem upozornil, že i v indikacích a kontraindikacích vakcinace je třeba postupovat individuálně. Zvážit všechny kontraindikace, protože takzvaná „alergie na první dávku“ je v podstatě nesplnitelná podmínka, která prostě z biologických a imunologických důvodů není možná. Ale že existuje dlouhá řada jiných kontraindikací, které byly na konferenci diskutovány.

Najednou bylo asi devět večer. Vyšel jsem do pustého Žižkova, kde ani na hlavních ulicích nebyl jediný člověk. Zima, tma. Nikde ani jedno auto. Až po několika stech metrech jsem uviděl jediný rozsvícený taxík od jiné firmy, než se kterou běžně jezdím. Zahalený řidič s černou rouškou mne ještě před vstupem do vozu vyzval, abych si okamžitě vzal roušku, což se mi ještě nikdy nestalo. Už za jízdy se mne zeptal, zda mám všechny vakcíny. Chtěl jsem mu říct, že mu do toho nic není, ale nakonec jsem se mu spíš snažil vysvětlit některé principy, o kterých se na kongresu celý den mluvilo. Myslím, že jsem moc neuspěl.

Jaroslav Svoboda

Autor je lékař, zakladatel české imunologie